Stříbrný pták. Projekt raketového bombardéru Třetí říše, o který měl zájem i Stalin

Nejrychlejším letounem, který kdy vstoupil do operační služby v letectvu, byl Lockheed SR-71 Blackbird, který dosahoval rychlosti přibližně 4 000 km/h (Mach 3,3). Třetí říše však přišla s odvážnou konstrukcí bombardéru, který měl podle svých tvůrců letět více než pětkrát rychleji, jak píše server History Collection.

Mezikontinentální bombardér, pojmenovaný Sänger Amerika Bomber „Silbervogel“ (česky Stříbrný pták), měl podle některých zdrojů zrychlit na rychlost kolem 22 000 km/h. To je dvojnásobek udávané rychlosti ruské hypersonické rakety Zircon. Jiné údaje tvrdí, že německý bombardér měl dosáhnout rychlosti mezi 5 000 a 13 000 km/h, což by byl tehdy i dnes obrovský úspěch.

Za zmínku stojí, že zkušební letoun s řízenou střelou North American X-15, zalétaný v roce 1959, tedy 14 let po skončení druhé světové války, dosáhl maximální rychlosti 7274 km/h. Koncept se však nikdy nedostal dál než na rýsovací prkno.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Německý raketový bombardér

Autory návrhu je dvojice inženýrů, Rakušan Eugen Sänger a Němka Irene Bredtová. Podle koncepčních popisů se mělo jednat o typ kosmické lodi plnící funkci bombardéru nebo suborbitálního bombardéru na kapalné palivo. Pro své neobvyklé vlastnosti (raketový pohon) si stroj vysloužil obecné označení RaBo (německy Raketenbomber – „raketový bombardér“).

Cílová délka stroje měla být přibližně 28 m a rozpětí křídel 15 m. První návrh vyvinul Sänger v roce 1933, ještě jako doktorand na Vídeňské technické univerzitě. Letoun byl jedním z návrhů, které byly zvažovány v soutěži o americký bombardér, kterou v roce 1942 uspořádal Hermann Göring. Výběrové řízení se týkalo vývoje strategického bombardéru dlouhého doletu pro německé letectvo, který by při startu ze základny v Evropě doletěl do Spojených států a vrátil se zpět.

„Stříbrný pták“ měl být konstrukcí se zploštělým trupem a krátkými křídly. Bombardér by startoval v Evropě z 3 km dlouhé startovací rampy. Po dosažení výšky 1,5 km a rychlosti 1 200 až 1 850 km/h měly být odpáleny hlavní raketové motory. Letoun měl zrychlit na maximální rychlost ve výšce 145 km nad Zemí, jak uvádí server Jalopnik.

Čtěte také

Kalifornie testuje autobusy s rychlostí 225 km/h. Pro svou zběsilou jízdu budou mít vlastní pruh na dálnici

21. 5. 2026

Stalin měl o projekt zájem

Předpokládalo se, že letoun bude schopen shodit nad USA 3 500 až 4 000 kg bomb. Stroj se přitom měl vyznačovat poněkud neobvyklým profilem letu. Po dosažení maximálního stropu začal bombardér klesat, aby se po setkání s hustými vrstvami atmosféry pod ním opět vznesl. Stabilní let se měl uskutečnit ve výšce asi 50 km při rychlosti asi 3,3 Machu.

Po dokončení operace nad Spojenými státy by letadla pokračovala na západ a přistála na některém z ostrovů dobytých spojeneckým Japonskem. Celková vzdálenost, kterou letoun urazil, se odhaduje na 19 000 až 24 000 km (například vzdálenost mezi Německem a USA je více než 6 000 km, cesta z východního na západní pobřeží USA je dlouhá přibližně 5 000 km a vzdálenost mezi Japonskem a San Franciscem je více než 8 000 km).

Snažili se tak využít maximální možnosti letounu, neboť jeho dolet se měl pohybovat mezi 23 400 km a 25 000 km. Když však Sänger v prosinci 1941 předložil 900stránkový dokument o projektu říšskému ministerstvu letectví, setkal se s odmítnutím kvůli složitosti projektu a jeho velikosti.

Čtěte také

Cyklistický airbag může být rozhodujícím prvkem pro záchranu života. Objevují se hlasy pro jeho povinné zavedení

21. 5. 2026

Němci nikdy nepostavili prototyp stroje, ale provedli aerodynamické zkoušky několika modelů. Po válce pracovali Sänger a Bredtová pro francouzskou vládu. Zprávy o projektu Silver Bird prý zaujaly i Josifa Stalina. Sovětský diktátor prý dokonce pověřil svého syna Vasilije a vědce Grigorije Tokajeva, aby Sängera a Bredtovou unesli. Plán přivézt je do SSSR však ztroskotal.

V roce 1961 se západoněmecká letecká firma Messerschmitt-Bölkow-Blohm (MBB) vrátila k myšlence kosmického kluzáku a chtěla ho s využitím nové techniky postavit. Sänger navrhl jeho zdokonalenou verzi – stroj o hmotnosti 200 t by se dostal do vzduchu díky katapultu a pomocí kyslíko-vodíkového motoru by dopravil na oběžnou dráhu družici vážící 3 t. Studii o 32 stranách dokončil projektant posledního rána svého života. Profesor Sänger zemřel náhle při přednášce na Technické univerzitě v Západním Berlíně 10. února 1964. Bylo mu pouhých 59 let.

Zdroj: redakce, historycollection.com, jalopnik.com

Čtěte také

Ukrajina tak dlouho žádala USA o zbraně dlouhého doletu, až se je naučila vyrábět sama

20. 5. 2026