Ukrajina je Putinův Stalingrad. Tohle jsou ztráty, které srazily Rusko na kolena

Rusko v důsledku útoku na Ukrajinu přichází nejen o zabité vojáky a zničenou techniku. Neocenitelná data o vybavení a způsobech jeho využití proudí ke globálním protivníkům širokým proudem. Odhalení ruských vojenských tajemství znamená ztráty v miliardách dolarů a roky výzkumné práce.

Údaje o ruských ztrátách, které Ukrajina pravidelně zveřejňuje, ukazují rozsah ruských problémů. Po šesti měsících bojů je to 45 000 mrtvých, téměř 2 000 tanků, více než 1 000 dělostřeleckých systémů, 4 300 různých obrněných vozidel, nejméně 260 raketometů, jak uvádí web Minusrus. To vše vytváří obraz krvavé a nákladné války, do které Putin zapletl svou zemi.

Spolehlivost ukrajinských údajů je někdy kritizována a nezávislé služby, které se snaží sledovat skutečnou výši ruských ztrát, uvádějí menší čísla. I zde však působí impozantně a může se zdát, že jde o ztrátu, kterou bude Rusko dlouhá léta obnovovat.

To je sice pravda, ale kromě měřitelných ztrát na lidech a technice utrpělo Rusko obrovské ztráty i v jiné oblasti, která je z hlediska obrany země možná ještě důležitější. Ztrácí se tak neocenitelné informace.

Horší a lepší vybavení

Ještě v sovětských dobách bylo po desetiletí ruskou praxí vytvářet různé varianty stejné nebo podobné výzbroje. Nejlépe vybavená a nejmodernější varianta byla určena především pro vlastní jednotky. Zařízení s nižšími parametry nebo jinými řešeními bylo určeno pro spojence nebo export.

Dobrým příkladem tohoto přístupu je tank T-80, původně určený pouze pro nejlepší jednotky Rudé armády. Jednodušší a levnější T-72 byl vyvinut jako zařízení pro sériovou výrobu a pro spojence.

Praxe ze starých časů se zachovala i dnes – když jsme informovali o ztrátě protiletadlového kompletu Pancir-S1 v Africe Libyjskou národní armádou generála Chalífy Haftara a předání tohoto vybavení Američanům, jednalo se o exportní verzi kompletu, prodanou Spojeným arabským emirátům – odlišnou od té, kterou používají Rusové, jak uvádí server NY Times.

Ztráta nejnovějších zbraní

Válka na Ukrajině tuto situaci změnila. K útoku na svého souseda Rusové odhodili to, co mají skutečně k dispozici a co tvoří vybavení jejich armády, včetně experimentálního vybavení nebo vybavení vyrobeného v malém množství.

Pro ukrajinskou i západní rozvědku začalo období velmi tvrdé práce. Ukrajina mimo jiné spolupracuje se Spojenými státy v rámci programu formálního využívání materiálu (FME) na předávání informací o zabavených zbraních.

O (nejspíše) velkolepých výsledcích této spolupráce můžeme v současné době pouze spekulovat, ale stopy některých aktivit můžeme pozorovat téměř od počátku konfliktu.

Stačí zmínit první dny války, neúspěšný ruský útok na letiště Hostomel a krátce poté zveřejněné filmy, na nichž je vidět poškozený ruský vrtulník Ka-52. Seznam podobných akvizic je mnohem delší: zaměřovací systém 9S935, systém elektronického průzkumu Torn nebo bojový systém Krasucha-4 či protiletadlový Pancir-S1.

V praxi se jedná o příručku s názvem „Jak zničit ruskou armádu, aniž byste byli sami zničeni“. Válečné akvizice poskytují neocenitelné údaje o silných a slabých stránkách ruské výzbroje, o způsobu jejího použití nebo o frontové praxi jejího používání. Není náhodou, že například polská křižující munice Warmate, která byla vyvinuta ve spolupráci s Ukrajinci po ruské agresi na Luhanskou a Doněckou oblast v roce 2014, se během současných bojů ukazuje jako odolná vůči ruským zásahům.

Databáze podpisů byla aktualizována

Samostatnou otázkou zůstávají podpisy všech druhů ruského vybavení. Dlouho před začátkem konfliktu začaly unikátní letouny sloužit podél hranic zemí NATO. Kromě prvních průzkumných strojů, které umožňovaly kontrolu vzdušného prostoru stovky kilometrů hluboko na území Běloruska, Ukrajiny nebo Ruska, se objevily i stroje radioelektronického průzkumu.

Jejich účelem bylo nejen kontrolovat vzdušný prostor, ale především zaznamenávat veškeré detekovatelné emise. Týkají se komunikace, fungování senzorů nebo výzbroje, stejně jako samotné přítomnosti všech druhů ruských zbraní – od raketometů, dělostřelectva nebo obrněných zbraní až po protivzdušnou obranu, jednotky VFR, letadla nebo lodě.

Vzniká tak databáze, která umožňuje efektivní průzkum i navádění různých zbraní proti konkrétním typům cílů, které lze díky shromážděným datům snadněji odhalit a sledovat. Dokonce i zbytkové emise bude možné identifikovat a přiřadit ke konkrétním typům ruského zařízení, což ztíží jejich utajení nebo přesun.

Západ ztrácí méně

To samozřejmě funguje oběma směry. Rusové také pátrají po západním vybavení a všech možných údajích. Účinky ruského lovu jsou však mnohem skromnější. Je to proto, že je to Západ, kdo diktuje podmínky a neposílá na Ukrajinu to, s čím by v současnosti musel bojovat, ale to, co chce poslat. To znamená například starší, ale stále účinné verze používaných zbraní.

Jejich darování Ukrajině je pro dárce trojnásobným přínosem. Jednak je to důležitá podpora, jednak je to příležitost vyzkoušet techniku a taktiku jejího použití v podmínkách moderní války na evropském válčišti a jednak je to zbavení se nejstarších, uskladněných partií zbraní, jejichž likvidace by byla nákladná.

V důsledku toho jsou například britské rakety Brimstone darované Ukrajině zařízením vyrobeným před 20 lety. I kdyby se dostala do ruských rukou, získali by znalosti o zbraních, které se již nevyrábějí, a Britové používají Brimstony o dvě generace novější, s jinými součástkami a schopnostmi detekce a rozpoznávání cílů.

Totéž platí o protitankových střelách TOV, které byly Ukrajině předány z USA, i když zde může hrát roli i skutečnost, že výroba Javelinů je prostě příliš nízká na to, aby odpovídala potřebám, takže starší zbraně musí být posíleny.

Náklady na únik dat

Data, která se dostanou do rukou potenciálního protivníka, představují závažný problém. Příkladem z doby před desítkami let je útěk pilota Viktora Bielenka s letounem MiG-25. Dodávka kompletního letounu Američanům donutila SSSR k urychlené modernizaci letounů a nákladnému přezbrojení letectva na model MiG-25PD s upravenou avionikou a radarem.

Pokud chce Rusko stále alespoň předstírat, že je Západu rovnocenným soupeřem, bude muset po válce na Ukrajině udělat něco podobného. Buď utratí miliardy na modernizaci nebo výměnu svého uznávaného vybavení (bez embargovaných technologií to bude ještě obtížnější), nebo bude její armáda jako otevřené menu, z něhož si západní armády mohou bez zbytečného rizika vybírat své cíle.

Zdroj: minusrus.com, Wikipedia, nytimes.com, redakce