Amerika Bomber: Tímto letadlem chtěl Hitler bombardovat New York
Jak porazit Spojené státy? Hitler měl nápad: bombardovat americká města a přimět USA ke kapitulaci. K tomu měly pomoci neobvyklé letouny známé jako Amerika Bomber, napsal server National Interest.
Pokud lze věřit vzpomínkám nacistického hodnostáře Alberta Speera, Hitlerovu představivost dlouho před vypuknutím války podněcoval obraz New Yorku, který německé bombardování proměnilo v trosky. Dokud však probíhala blesková válka, strategické bombardéry byly Hitlerovi k ničemu. Mnohem důležitější roli hrálo frontové letectvo, které připravovalo německým vojskům cestu k dobytí rozsáhlých území Evropy.
Nedostatek strategického letectva se poprvé projevil během bitvy o Británii a měl mít katastrofální důsledky během války se Sovětským svazem. Sovětský průmysl, narychlo evakuovaný a přemístěný za Ural, mohl pracovat na plný výkon mimo dosah německého letectva.
Velký bombardér Messerschmitt
Skutečnost, že německý letecký průmysl měl před válkou i během ní jiné priority, však neznamenala, že Němci zcela opustili myšlenku budování strategického letectva. Práce na takovém stroji začaly v Třetí říši již v polovině 30. let, kdy Willy Messerschmitt, talentovaný konstruktér s dobrými kontakty mezi nacistickou elitou předložil předběžný (a zdaleka ne takový, jaký byl nakonec vyroben) návrh letounu později nazvaného Me 264.
Stroj neměl štěstí. Třetí říše, která se chystala dobýt svět, měla zcela jiné priority. Letectvo potřebovalo stíhačky a střemhlavé bombardéry, ne nějaké drahé, komplikované a v té době zbytečné monumenty technického myšlení. Není divu, že práce na letadle probíhaly hlemýždím tempem. Stačí říci, že první objednávka na 6 prototypů přišla až v roce 1941 a první let nového stroje se uskutečnil v prosinci 1942.
Foto: Bundesarchiv (CC BY-SA 3.0) / Wikipedia Commons
Me 264 – německá superpevnost
Letoun měl velmi moderní vzhled s aerodynamickým systémem, který použili Američané mimo jiné u B-29 Superfortress, kde byl kokpit umístěn v zaoblené prosklené přídi a nevystupoval jako u mnoha jiných konstrukcí mimo obrys trupu.
Letoun byl vybaven čtyřmi motory, měl mít dálkově ovládaná stanoviště střelců a vzhledem k plánovaným dlouhým misím bylo pohodlí posádky zajištěno zabudováním lůžek a malého vařiče. Problémy s motory a následné zhoršení strategické situace ve Třetí říši znamenaly, že Messerschmittovy zdroje byly přesměrovány na perspektivnější a potřebnější projekty, jako byl vývoj proudového letounu Me 262. Přestože vývoj Me 264 skončil, neznamenalo to konec snu o stavbě bombardéru, který by zasáhl Ameriku.
Foto: Bundesarchiv (CC BY-SA 3.0) / Wikipedia Commons 2/264
Ju 390 a přelet nad Arktidou
Do konstrukce Junkersu byly vkládány nové naděje. Ju 390 nebyl zcela novou konstrukcí, ale evolučním vývojem stávajícího dálkového bombardéru Ju 290. Konstruktéři stroj zvětšili a přidali dva motory a celkem jich měl nový Junkers šest.
Měl být používán k dálkovým hlídkovým letům a v bombardovací verzi k náletům na Ameriku. Podle Alberta Speera a některých badatelů se prototyp Ju 390 při jednom ze svých letů dokonce přiblížil k americkému pobřeží a také přeletěl Arktidu a přistál v Japonsku. Nepodložené spekulace tisku poukazují také na možné mise do Jižní Ameriky a Afriky.
I když takové popisy vzbuzují představivost, neexistuje žádný důkaz, že by se velkolepé lety uskutečnily. Známá historie obou vyrobených jednotek neponechává v jejich službě žádná bílá místa, během nichž by se takové výjimečné mise mohly uskutečnit. Na rozdíl od informací uváděných na různých internetových stránkách se americké a japonské mise velkých Junkersů zdají být velmi nepravděpodobné.
Foto: Královské letectvo
Základna v Atlantiku
To nic nemění na tom, že německý stroj mohl teoreticky doletět do Ameriky, bombardovat nějaký cíl na pobřeží a vrátit se. Je to o to pravděpodobnější, že Němci hodlali k tomuto účelu využít letiště na Azorech, portugalském souostroví v Atlantiku a mezi vyvíjenými zbraněmi byla i atomová bomba, takže mise i jediného letounu měla větší význam.
Historičtí badatelé však nejsou jednotní v názoru na účel a logiku těchto akcí. Podle některých názorů bylo účelem náletů na Spojené státy zastrašit veřejné mínění a odradit USA od angažmá v Evropě.
Racionálnější, i když z hlediska proveditelnosti také sporné, se zdá být donutit Američany k rozvoji vlastní protiletadlové obrany a k nasazení značných sil na obranu vlastního území, což by podkopalo americkou pomoc Británii a SSSR.
Sebevražedná mise bombardéru Do 227
Tyto plány však nebyly nikdy realizovány. Ju 390 sdílel osud Messerchmittu výroba skončila se stavbou druhého prototypu a německý průmysl se soustředil na stavbu potřebnějších strojů, i když práce na vlastních dálkových strojích prováděly také firmy Heinekel a Focke Wulf.
Dalším pokusem o uskutečnění projektu Amerika Bomber byl nápad využít to, co měla Třetí říše skutečně k dispozici. Stavebnice s tímto názvem se měla skládat z dálkového letounu He-177 Greif s připojeným bombardérem Do 217.
Bombardér se měl oddělit od své letadlové lodi někde nad Atlantikem, Greif se měl vrátit do Evropy a Dornier měl bombardovat cíl ve Spojených státech a odstartovat poblíž amerického pobřeží, kde měla být posádka zachráněna ponorkou.
Foto: Bundesarchiv (CC BY-SA 3.0) / Wikipedia Commons
Útok na Ameriku
Žádný z těchto nápadů se nedočkal realizace. Navíc, i kdyby se Němci plánovaný nálet uskutečnil, jeho účinky by byly nejspíš mizivé a zdaleka neočekávané. Amerika neměla v úmyslu zůstat neutrální, teroristický útok pravděpodobně nezměnil náladu jejích občanů a způsobené škody by byly symbolické.
Jistou naději skýtaly pouze atomové zbraně. Byla Třetí říše schopna je vyrobit? Existují náznaky, že na konci války byli Němci blízko provedení jaderného testu, nebo podle některých badatelů jej dokonce provedli. Pro tato odhalení však neexistují žádné přesvědčivé důkazy. Možnost, že by osamělý německý bombardér provedl úspěšný nálet v situaci, kdy Spojenci ke konci války zcela ovládali vzdušný prostor, zůstává rovněž sporná.
Jediným známým přímým útokem Třetí říše na území USA tak zůstává nechvalně proslulá operace Pastorius, během níž byla k americkým břehům dopravena skupina 8 sabotérů. Než stačili němečtí agenti cokoli zničit, dva z nich se prozradili a zbytek skupiny byl dopaden, rychle souzen a posazen na elektrické křeslo.
Zdroj: nationalinterest.org