Letecký průmysl hledá alternativu k běžným palivům. Podaří se snížit emise z letadel na nulu?

Podle Světového ekonomického fóra (WEF) se letectví podílí 3 % na celosvětových emisích CO2. To se nemusí zdát mnoho, ale zatímco většina hospodářských odvětví svou uhlíkovou stopu snižuje, letectví ji zvyšuje, uvádí se na serveru sciencefocus.com. Bez výrazných opatření by se podíl letecké dopravy na celosvětových emisích mohl do roku 2050 zvýšit na 22 %, protože počet cestujících poroste.

Světové letecké společnosti se v minulém roce zavázaly, že do roku 2050 dosáhnou nulových emisí. Ekologičtější letecká doprava skutečně možná je, situaci ale komplikují velké finanční ztráty, které aerolinky utrpěly během pandemie Covidu-19. Hledání nových ekologických způsobů létání je i přes tento hendikep aktuální.

Pravděpodobně nejjednodušší cestou k ekologičtějším letům a udržitelnější letecké dopravě je výměna tradičního leteckého benzínu za alternativy, známé jako udržitelná letecká paliva (SAF). SAF se vyrábějí z kuchyňského oleje, odpadu z domácností nebo rostlinných látek a lze je míchat s kerosinem. Při používání těchto paliv není nutné upravovat motory letadel. Toto řešení by mohlo vést ke snížení emisí uhlíku až o 80 %.

• 

Údaje Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) ukazují, že téměř 400 000 letů již bylo poháněno palivy SAF. V roce 2021 bylo vyrobeno 100 milionů litrů tohoto paliva. Zdánlivě optimistická zpráva má ale háček. Udržitelná paliva v současné době představují pouze 0,1 % celosvětové spotřeby a obvykle stojí třikrát více než konvenční paliva.

Další variantou, jak zmírnit ekologické dopady letecké dopravy je přechod na elektrický pohon. Oproti elektrickým automobilům, která jsou stále rozšířenější, čelí ale elektrická letadla jedné významné překážce, a tou je hmotnost. Zatímco kilogram leteckého paliva má 12 000 Wh energie, lithium-železná baterie má kapacitu pouze 250 Wh na kilogram. Tradiční velké dopravní letadlo se spalovacími motory je tedy při stejném výkonu mnohonásobně lehčí.

Jednoduše řečeno, dálkové letadlo s dostatečnou kapacitou baterií by bylo příliš těžké na to, aby se vůbec vzneslo do vzduchu. Snaha dosáhnout reálného výsledku ale existuje. Například nízkonákladová letecká společnost EasyJet v současné době vyvíjí plně elektrické letadlo schopné přepravit 186 cestujících, které by podle jejích představ mohlo od roku 2030 létat na krátkých trasách, například z Londýna do Amsterdamu.

Další z variant ekologické letecké dopravy je vodík, při jehož spalování se uvolňuje pouze vodní pára. Vodíková letadla mohou buď přímo spalovat vodík jako palivo, nebo jej využívat k výrobě elektřiny pomocí vodíkových palivových článků. V roce 2020 společnost ZeroAvia takto vybavila šestimístné letadlo a uskutečnila první let i s cestujícími.

Ani vodíková varianta ale není bezproblémová. Přestože hmotnostně má vodík více energie než letecké palivo, zabírá mnohem větší objem, a to i po ochlazení do kapalného stavu. K výrobě stejného množství energie jakou dodá standardnímu letadlu benzín by vodíkový dopravní letoun potřeboval čtyřikrát větší palivovou nádrž než má nyní, takže by zbylo mnohem méně místa pro cestující nebo náklad.

S vodíkem je spojeno také úskalí, týkající se jeho výroby. Technologie, které jej umí vyrábět s téměř nulovými emisemi, již existují, nejsou ale příliš rozšířené a většina vodíku se zatím získává ze zemního plynu. Během tohoto procesu bohužel vzniká také oxid uhličitý. Ohledně vodíku tedy stojí před vědci a ekonomy zásadní úkol, a tím je vybudování globální infrastruktury potřebné pro čistou výrobu, skladování a přepravu vodíku po celém světě.

Zdroj: sciencefocus.com