Mini, micro, nano: proč mají karty SIM různé velikosti?
SIM karty se v posledních 20 letech stále zmenšují. Od standardního formátu jsme přešli k micro SIM a poté k nano SIM. Brzy se tohoto malého kousku plastu dokonce zbavíme úplně.
SIM karta, jak ji známe, se zrodila v roce 1991 v laboratořích německého výrobce Giesecke & Devrient. Prvních 300 kusů bylo prodáno finskému operátorovi Radiolinja, který 27. března 1991 uskutečnil první telefonní hovor v síti GSM.
Je to tedy už více než 30 let, co máme v mobilních telefonech karty SIM. Od tohoto slavného prvního telefonátu se však simka značně vyvinula. Jak jste si možná všimli, dnešní SIM karty jsou mnohem menší než ty, které se používaly na začátku roku 2000 nebo dokonce v 90. letech.
První SIM karty měly velikost kreditní karty (85,6 mm x 54,0 mm) a byly mnohem objemnější než současné nano SIM karty, které někdy jen těžko držíme mezi dvěma prsty.
Foto: Josh Rager / Pixabay
Proč se zmenšují karty SIM?
První SIM karty byly objemné, protože výrobci nepotřebovali menší kartu. Telefony byly masivní a snadno se do nich vešel tak velký kus plastu. Výhodou formátu kreditních karet byla také jejich standardizace, takže bylo snadné a levnější vyrábět karty a čtečky karet této velikosti. Velmi rychle se však formát karty stal omezením pro výrobce telefonů, kteří chtěli zmenšit velikost svých výrobků. V roce 1996 se zrodila mini SIM, která umožnila prudký rozvoj trhu s mobilními telefony. Tento formát je natolik oblíbený, že je nyní považován za standard.
Stejná logika miniaturizace pak vedla odvětví k zavedení formátu micro SIM na počátku roku 2000 a poté v roce 2012 k zavedení formátu nano SIM. Čím chytřejší, výkonnější a všestrannější telefony byly, tím více místa potřebovaly pro všechny své komponenty. Zmenšení velikosti karty SIM umožnilo výrobcům a operátorům zmenšit velikost čteček karet, a tedy nacpat do telefonů více technologií. Byl to japonský operátor, kdo prosadil přijetí micro SIM, zatímco formát nano SIM navrhla společnost Apple.
Velikost se zmenšuje, inteligence se vyvíjí
Zatímco velikost karet SIM se vyvíjela podle potřeb trhu, technologie se příliš nezměnila. Fyzické rozhraní karty zůstalo stejné a simkarta má 6 nebo 8 kontaktních bodů (kovové části) a čip uprostřed. Inteligence karty SIM spočívá v jejím čipu, zatímco různé kontaktní body umožňují přenos energie nebo informací. První SIM karty dokázaly uložit jen asi 20 kontaktů, zatímco ty nejnovější jich dokážou uložit více než 200. To je způsobeno zdokonalením vestavěného čipu. Architektura samotné karty SIM se příliš nezměnila, pouze zpětná kompatibilita.
Karty nano SIM lze tedy s pomocí adaptéru používat v telefonech určených pro karty micro SIM nebo mini SIM. Právě tato standardní architektura také umožňuje zmenšit mini SIM kartu na nano SIM kartu.
Foto: Brett Jordan / Unsplash
eSIM: blíží se konec SIM karet?
Závod v miniaturizaci SIM karet se samozřejmě nezastavil ani u formátu nano SIM. Výrobci telefonů a operátoři již několik let pracují na demokratizaci eSIM neboli virtuální SIM karty. Tato novinka má podobu čipu připájeného přímo na základní desku přístroje nebo integrovaného do procesoru zařízení. Žádný plast, žádné zásuvky na SIM karty, vše je zabudováno přímo v zařízení. Tato technologie je užitečná zejména pro připojené hodinky nebo jiné chytré předměty, do kterých není vždy snadné vložit nebo vyměnit kartu SIM.
Vestavěnou kartu SIM, jak se někdy nazývá, lze zajistit na dálku. To znamená, že nastavení operátora lze stáhnout přímo do jeho paměti. Už nemusíte do mobilu vkládat malý kousek plastu a kovu, vše řídí telefon, který vám nainstaluje profil vašeho operátora, abyste mohli surfovat po webu a telefonovat.
V současné době není tato technologie ještě příliš rozšířená, protože ji podporuje jen omezený počet telefonů a operátoři s její nabídkou dlouho otáleli (z obavy, že by to usnadnilo změnu operátora). Většina špičkových telefonů, jako je iPhone 13 nebo Galaxy S21, je vybavena eSIM a slotem pro nano SIM, které usnadňují přechod.
Za 30 let se SIM karta hodně změnila, z velké kreditní karty se stala neviditelná součástka ukrytá v procesoru telefonu. To vše proto, aby se uvolnilo místo pro větší obrazovky, větší baterie a pokročilejší fotoaparáty.
Zdroj: wikipedia.org