Španělsko si brousí zuby na stíhačky Eurofighter. Co je to za stroje?
Rozhodnutí o nákupu dalších 20 letadel Španělskem bylo oznámeno na leteckém veletrhu ILA v Berlíně. To je další důkaz vůle rozvíjet tento evropský design, jak píše server Breaking Defense.
Díky španělskému kontraktu se počet objednaných nebo dodaných stíhaček Eurofighter zvýší na 545. Letouny dodané španělskému letectvu budou nejnovější varianty vybavené mimo jiné novým radarem typu AESA Captor-E, jehož mobilní anténa má široké pokrytí až 90 stupňů.
Španělsko je jednou ze zemí programu Eurofighter Typhoon, kde probíhá finální montáž letounu. Očekává se, že dodávky objednaných letounů začnou v roce 2025 a nahradí americké letouny F-18 Hornet umístěné na letecké základně Gando na Kanárských ostrovech.
Eurofighter Typhoon – příběh obránce evropského nebe
Kořeny Eurofighteru sahají do 70. let 20. století, kdy se Německo, Itálie a Velká Británie rozhodly vyvinout nový stíhací letoun schopný konkurovat americkým F-16, F-15 nebo ruským ekvivalentům, jako jsou MiG-29 nebo SU-27. Francie, Španělsko a Itálie se k programu připojily v roce 1980 a do koncepce přidaly požadavek na námořní verzi, delta kanonádu a maximální hmotnost kolem 9,5 tuny.
Největší sporné body v koncepci se týkaly námořní verze a hmotnosti, protože Němci spolu s Francouzi chtěli lehký stroj do 9 tun, zatímco Britové chtěli 11tunový stroj, který by mohl létat z Velké Británie a bojovat nad střední Evropou.
Nakonec v roce 1985 Francouzi od programu odstoupili a navrhli letoun Rafale, zatímco ostatní země vytvořily v následujícím roce konsorcium Eurofighter GmbH, které si později rozdělilo výrobu následovně. 66 procent vyrobených strojů mělo jít do Německa a Spojeného království, 21 procent do Itálie a 13 procent do španělského letectva.
Vývojové plány byly značně ztíženy rozpadem východního bloku, který vedl k poklesu objednávek letadel. Nakonec bylo objednáno 602 letadel místo plánovaných 720 a letový plán pro prototyp se uskutečnil o tři roky později, než se původně plánovalo. V roce 1998 navíc členské státy programu rozhodly o výrobě Eurofighteru ve třech tranších, z nichž první zahrnovala letoun přizpůsobený téměř výhradně pro bojové vzdušné cíle.
Modely druhé tranše zahrnovaly integraci nových řízených střel krátkého dosahu IRIS-T (kpr), střel středního dosahu AIM-120C-5 AMRAAM, vylepšení systémů sebeobrany a zlepšení schopnosti útočit na pozemní cíle řízenými pumami. Třetí tranše je již plně víceúčelová konstrukce schopná používat střely dlouhého doletu Meteor CP nebo střely s plochou dráhou letu Taurus KEPD či Storm Shadow.
Specifikace
Díky použití konfigurace delta křídla s kachním ocasním plochou je Eurofighter velmi aerodynamicky nestabilní konstrukcí. To zajišťuje velmi vysokou manévrovatelnost při nízkých i nadzvukových rychlostech. Maximální rychlost Eurofighteru v čisté konfiguraci je 2 Ma, ale důležitější je skutečnost, že může dosáhnout nadzvukové rychlosti (1,2 Mach) bez použití přídavného spalování v konfiguraci vzduch-vzduch kpr s vnějšími palivovými nádržemi.
Pohon zajišťuje dvojice motorů Eurojet EJ200, každý o výkonu 90 kN, a drak letounu tvoří z 82 % kompozity vyztužené uhlíkovými nebo skleněnými vlákny. 15 % tvoří slitiny hliníku a lithia a titan použitý na náběžných hranách křídel, zbývající 3 % jsou tvořena jinými kovy. Kromě toho je potah letadla pokrytý senzory, které zlepšují situační přehled pilota a poskytují informace o stavu letadla v reálném čase.
Všechny tyto údaje jsou zobrazovány na třech barevných multifunkčních obrazovkách (head down display systems – MHDD) nebo přímo na přilbovém symbolu pilota (HMSS).
Sledování cílů naopak zajišťuje již zmíněný radar CAPTOR-E s dosahem téměř 200 km pro cíl se signaturou 1 m2 nebo systém IRSTPIRATE (Passive Infra-Red Airborne Track Equipment), který umožňuje detekovat cíle pouze na základě jejich kalorických emisí. Mluvíme zde nejen o tepelných bodech v podobě motorů, ale dokonce i o třením ohřívaném plášti letadla. Systém využívá detektory pracující v pásmech 3-5 um a 8-11 um a podle různých zdrojů může za dobrých podmínek (bez mraků a s nízkou vlhkostí) dosah detekce přesáhnout 100 km.
Obranné systémy, které jsou součástí systému Praetorian DASS, zase zajišťují detekci 360stupňové zóny kolem letounu, rušicí systémy DRFM, detektory laserových paprsků a automatické odpalovače světlic nebo vlečných klamných cílů.
V neposlední řadě stojí za zmínku arzenál, který zahrnuje řadu americké i evropské výzbroje, kterou lze umístit na 12 pylonů, z nichž čtyři umožňují instalaci vnějších palivových nádrží. Celkem může Eurofighter nést až 7,5 tuny výzbroje a k dispozici je také 27mm revolverový kanon Mauser BK-27 s rychlostí střelby 1 700 ran/min.
Zdá se, že konflikt na východě přinesl poptávku po klasické těžké vojenské technice a v blízké budoucnosti lze počítat i s německou zakázkou na stíhačky ECR Eurofighter.
Zdroj: breakingdefense.com, Wikipedia