Učitel pod podmínkou anonymity odhalil, koho vyvolává k tabuli a co si myslí o úkolech

Učitel se rozhlédne po třídě, jeho oči se na okamžik zastaví na každém studentovi, a vy cítíte, jak se vám zrychluje tep. „Tak co, Vojto, pojď k tabuli,“ pronese nakonec, a vy doufáte, že nejste ten další na řadě. Ale podle čeho si vlastně učitel vybírá, koho vyvolá? A co si skutečně myslí o domácích úkolech, které jim tak pečlivě odevzdáváte? Oslovili jsme zkušeného pedagoga, který nám pod podmínkou anonymity prozradil, jak to chodí za zavřenými dveřmi učitelských kabinetů.

„Když vcházím do třídy, vždycky pozoruji, jak studenti reagují,“ začíná náš anonymní učitel. „Ti, kteří se snaží zapadnout a tváří se neviditelně, jsou hned podezřelí. Ale upřímně, vyvolávání u tabule není o tom, někoho nachytat.“ Podle jeho slov nejde o náhodu, učitelé totiž sledují několik faktorů.

Aktivita v hodině

Jedním z hlavních ukazatelů je aktivita v hodině. „Kdo se hlásí dobrovolně, má větší šanci, že ho nechám na pokoji. Naopak ti, kteří si dělají poznámky nebo se aspoň tváří, že dávají pozor, získávají plusové body.“ A co ti, kteří vypadají znuděně? „Ti jsou většinou v ohrožení. Nemusí to být záměr, ale někdy je potřeba třídu trochu probudit.“

Strategie výběru oběti

A jak je to s taktikou při vyvolávání? „Většina učitelů má své osvědčené postupy. Někdo jede abecedu, někdo střídá lavice. Já osobně si občas vybírám podle náhody, ale často zvažuju, jak si student vedl při posledním zkoušení.“ Mnoho učitelů také přihlíží k tomu, jakou má student náladu. „Když vidím, že je někdo evidentně ve stresu nebo má špatný den, snažím se ho spíš ušetřit. Na druhou stranu, pokud někdo ruší nebo dává najevo, že ho hodina vůbec nezajímá, většinou dostane příležitost předvést se u tabule.“ Ani kreativní metody nejsou výjimkou. „Někdy házím křídou nebo suchou houbičkou,“ směje se náš učitel. „Samozřejmě jemně a s humorem. Ke komu spadne nebo kdo ji chytí, jde k tabuli. Je to taková odlehčená forma, která studenty často pobaví.“

Domácí úkoly

Teď k domácím úkolům. Jak učitelé doopravdy hodnotí všechny ty slohovky, výpočty a vyplněné pracovní listy? „Popravdě řečeno, pečlivé čtení každého úkolu je často nad lidské síly. Když máte třicet studentů ve třídě a učíte pět tříd, nemůžete se každému věnovat stejně detailně.“ Podle našeho zdroje se učitelé často soustředí na celkovou snahu a formální správnost. „Když vidím, že student skutečně pracoval, neřeším, jestli má pár chybiček. Pokud je úkol evidentně opsaný nebo odbytný, poznám to na první pohled.“ A co známkování? „Často přihlížím k tomu, jaký má student potenciál. U slabších žáků je důležité motivovat, u těch lepších zase zvyšovat nároky. Ale vždycky se snažím být spravedlivý.“

Malé triky velkých učitelů

„Mnoho lidí si myslí, že učitelé mají nějaké tajné algoritmy na vyvolávání a známkování,“ říká pedagog. „Ve skutečnosti ale hodně záleží na intuici. Jsme jen lidé a musíme se rozhodovat rychle.“ Podle něj je důležité, aby se studenti cítili respektovaní. „Nikdy bych úmyslně neshazoval studenta před třídou. Když vidím, že někdo tápe, snažím se ho spíš navést k odpovědi, než ho nechat stát u tabule jako solný sloup.“ A co domácí úkoly na poslední chvíli? „Poznám to, jasně. Ale pokud je tam aspoň snaha, přimhouřím oko. Co mě ale opravdu naštve, je, když někdo odevzdá prázdný papír nebo napíše úkol tak, aby bylo vidět, že to bere na lehkou váhu.“

Pokud se bojíte vyvolání, nejlepší strategie je být aktivní a dávat najevo, že hodina vás zajímá. Vyhněte se očividnému vyhýbání pohledům učitele, to je prý téměř zaručený recept, jak se ocitnout u tabule. A domácí úkoly? „Nepotřebuju, aby byly perfektní. Stačí mi, že jste se snažili a že jste látce věnovali čas,“ uzavírá učitel.

Takže příště, až budete odevzdávat úkol nebo sedět ve třídě s pohledem upřeným do země, vzpomeňte si na tento článek. Možná právě tím, že se na učitele usmějete nebo se zapojíte do diskuze, si ušetříte cestu k tabuli. A to za pokus stojí, nemyslíte?