Nejchytřejší člověk v dějinách: Ukrajinec s IQ 300. Jeho povolání vás oněmí úžasem

Když se řekne nejchytřejší člověk v historii, většinu lidí napadne Albert Einstein. V tichu a ústraní žil přitom muž, jehož IQ daleko převyšovalo IQ německého fyzika. Vysoká inteligence byla vykoupena časným vyhořením a samotářským životem. 

Zapomenutý génius William James Sidis se narodil 1. dubna 1898 v New Yorku do rodiny židovských imigrantů z Ukrajiny. Jeho otec, psycholog a psychiatr doktor Boris Sidis, platil mezi akademickou obcí za odborníka na výchovu a vzdělávání. Zastával myšlenku, že inteligence dítěte může být cíleně rozvíjena už od raného věku, což v praxi uplatňoval právě na Williamovi.

Zázračné dítě

Chlapec už v 18 měsících přelouskával noviny a do osmi let se prý sám naučil osm jazyků včetně latiny či hebrejštiny. Na jazyky byl natolik nadaný, že si dokonce vytvořil svůj vlastní jazykový systém, který pojmenoval Vendergood.

V roce 1909 se v pouhých jedenácti let stal nejmladším studentem Harvardu. A škola si jeho schopností dokázala cenit – krátce po přijetí už přednášel v matematickém klubu. Když v 16 letech odpromoval, řekl tehdy novinářům, že jeho cílem je žít dokonalý život. To znamenalo žít bez ženy, nikdy se neoženit a pobývat v ústraní, bez rušivých vlivů vnějšího světa. Jak totiž víme, ten dokáže být pro „podivíny“ typu Sidis pořádně ošklivý, když na to přijde.

Svět, který nebyl pro něho

Brzy mu přinesl rozčarování i akademický svět. Sidis začal učit na univerzitě v Houstonu a jeho snem bylo získat doktorát z matematiky. Když ale blíže poznal členy katedry, učitelské povinnosti i chování starších studentů, z tohoto záměru sešlo. Předmět mu to znechutilo tak moc, že se začal věnovat spíše jiným oborům, od historie přes lingvistiku až po politiku.

Mediální zájem mu nedělal dobře, a nechtěl být proto veřejnosti na očích. Nechtěnou bulvární senzací se stal v roce 1919, když se zúčastnil socialistického protestu. Během soudního přelíčení vyjádřil svůj nesouhlas s vojenskou službou i své ateistické a socialistické přesvědčení. Na scéně se objevil opět jeho otec, který pro syna vyjednal, že až do odvolání soudu může pobývat mimo vězení. Sidis pak rok žil v sanatoriu, kde se ho rodiče neúspěšně pokoušeli „napravit“ a hrozili mu blázincem. To byla pro mladého muže poslední kapka a s rodiči se přestal nadobro stýkat.

Zapomenutý génius

Vedl poklidný a samotářský život v New Yorku a živil se podřadnými pracemi, které mu zajišťovaly dostatečnou anonymitu. Na vědu však úplně nezanevřel a pod různými pseudonymy nadále publikoval množství prací.

Přestože hodnota IQ Williama Sidise se měla pohybovat v rozmezí od 250 do 300, což skoro dvojnásobně převyšuje IQ Alberta Einsteina (ten měl kolem 160), svůj potenciál nikdy plně nerozvinul. Vysoká inteligence pro něj byla darem, ale zároveň prokletím, který mu znemožňoval „normálně“ žít. Jeho odchod z veřejného života byl interpretován jako tragické selhání. Magazín The New Yorker ho v roce 1937 vykreslil jako podivínského samotáře. Sidic novináře zažaloval, ale závěr soudu zněl, že není možné tisku zakázat podobné zprávy vydávat.

Stejně jako jeho hvězda rychle vyletěla, tak brzy vyhasla. William James Sidis zemřel v roce 1944, v pouhých 46 letech, na krvácení do mozku.