Legendární bombardér B-52 přístal v Ostravě. Co tam dělal a jakou může nést výzbroj?
Mohutný Boeing B-52 Stratofortress, podle běžných standardů již dávno zastaralý kvůli své velké zranitelnosti raketami země-vzduch, se dočkal dvou potenciálních nástupců. Zůstává hlavním prvkem jednoho ze tří strategických odstrašujících prostředků USA a bude poskytovat cenné služby i v 21. století, uvádí server Military Today.
Dle televize Polar bylo důvodem přistání v Mošnově procvičení vzájemné spolupráce vzdušných sil členských států NATO nad Střední a Východní Evropou.
B-52 vznikl v roce 1948 jako turbovrtulový nástupce B-50. V roce 1949 došlo k výměně za proudový motor Pratt & Whitney J57 a prototyp XB-52 uskutečnil svůj první let 15. dubna 1952. B-52 prošel vývojem přes postupně zdokonalované modely B-52A až po B-52G, přičemž poslední jmenovaný zůstal ve službě až do konce roku 1994.
Výzbroj
Dle serveru Military může nést řibližně 3 175 tun smíšené výzbroje, a to bomby, miny a rakety Bombardér má rychlost přes 1 046 km/h. Jedná se o podzvukovou rychlost. Dolet přes 14 000 kilometrů. Posádrku tvoří pět osob (velitel letadla, pilot, radarový navigátor, navigátor a důstojník elektronického boje). Samozřejmostí je i možnost vyzbrojení jadernými zbraněmi.
B-52 Stratofortress, jeden z nejznámějších letounů na světě a ikona na odstrašení Spojených států ve studené válce, byl po desetiletí hlavním strategickým jaderným bombardérem amerického letectva.
Bombardér je schopen létat vysokou podzvukovou rychlostí ve výšce až 15 kilometrů. Může nést jadernou nebo přesně naváděnou konvenční munici s možností přesné navigace po celém světě. V konvenčním konfliktu může B-52 provádět strategický útok, blízkou vzdušnou podporu, vzdušné zákazy, ofenzivní protiletecké a námořní operace. Je také účinný při použití pro sledování oceánů a může pomáhat americkému námořnictvu při protilodních a minových operacích. Dva letouny B-52 mohou během dvou hodin monitorovat 364 000 čtverečních kilometrů oceánské hladiny.
Pokročilé technologie
B-52 v současné době přechází z pokročilého zaměřovacího podvěsu Litening na pokročilý zaměřovací podvěs Sniper. Sniper poskytují lepší detekci/identifikaci cílů na velké vzdálenosti a nepřetržitý stabilizovaný dohled pro všechny mise, včetně blízké letecké podpory pozemních sil. Pokročilá technologie zaměřování a zpracování obrazu podu významně zvyšuje bojovou účinnost letounu B-52 ve dne, v noci a za povětrnostních podmínek při útoku na pozemní cíle různými autonomními zbraněmi (tj. laserem naváděnými pumami, konvenčními pumami a zbraněmi naváděnými pomocí GPS).
Foto: Boeing
Poslední typ B-52H byl zařazen do služby v červnu 1962 a vzhledem k tomu, že letouny B-1B a B-2A byly zařazeny do služby pouze v omezeném počtu, byl B-52H neustále modernizován, aby mohl zůstat důvěryhodným typem pro první linii. Vzhledem k tomu, že B-1B stále častěji přebírá úlohu B-52H v oblasti jaderných střel s volným pádem, byl tento typ přeřazen do role projekce sil a jeho výzbroj nyní zahrnuje konvenčně vyzbrojenou variantu jaderné střely AGM-86C a rakety Have Nap. B-52H má pro letectvo USA stále velký význam, protože země potřebuje bojové letouny s globálním dosahem a zároveň s velmi těžkým bojovým zatížením. Stále se plánuje komplexní modernizace zbývajících letounů, a to jak z hlediska avioniky, tak zbraňových systémů.
Zdroj: Military Today, Military, Polar