„Ďábelské stroje“ z České republiky jsou už na Ukrajině a jsou postrachem Rusů. Proč jsou tak obávané?
Objevily se fotografie, na kterých jsou vidět vrtulníky Mi-35 předané Českou republikou do služeb ukrajinského letectva. Vysvětlíme vám, co tyto „létající tanky“ dokážou.
Česká republika se rozhodla předat své bojové vrtulníky Ukrajině. Měli jsme na skladě 17 letounů Mi-35 (exportní název pro variantu Mi-24W), které jsme získali od Rusů počátkem roku 2000 jako splátku půjčky z dob SSSR, jak píše server Postsen.
Vývoj
Vrtulník Mi-35, respektive Mi-24W, je vývojovou verzí prvního vrtulníku Mi-24, známého také jako Hind, který byl vyvinut v 60. letech a zalétán v roce 1969. Výroba byla zahájena o rok později v závodě 116 v Arsenevu a v roce 1973 také v Rostovském závodě 168. V roce 1973 byl vrtulník Mi-35 zařazen do výzbroje.
Koncepce počítala s vývojem těžkého útočného vrtulníku, který by byl schopen přepravovat i pěchotu, ale koncept útočného vrtulníku, který by zároveň přepravoval pěchotu, se neosvědčil. V takovém případě byl vrtulník příliš těžký na to, aby mohl provádět agresivní úhybné manévry, které byly špatné i pro přepravované výsadkové plavidlo. Nakonec se stroj používal v jedné nebo druhé roli v závislosti na potřebách.
Na druhou stranu přezdívky „létající tank“ nebo „ďáblův vůz“ vznikly díky dobrému pancéřování korby. Přední kryt poskytuje ochranu i proti palbě velkorážových kulometů ráže 12,7 mm a navíc je posádka umístěna v jakési titanové vaně.
To vše způsobilo, že pro mudžáhidy v Afghánistánu bylo nesmírně obtížné zničit tyto vrtulníky i velkorážními kulomety, a teprve poskytnutí ručních kompletů MANPADS Stinger situaci změnilo. Vzletová hmotnost vrtulníku Mi-24 je 11 500 kg, z toho samotný stroj váží něco přes 8 tun, jak píše server Military Factory.
Modernizace
Varianta vrtulníku Mi-24W je modernizací předchozích variant D vyráběných od roku 1976, která byla vybavena systémem 9K114 Assault-W využívajícím protitankové řízené střely 9M114 Kokon s doletem 5 km naváděné poloautomaticky, naváděné podél linie viditelnosti tzv. SACLOS.
Střely 9M114 Kokon se dodávaly v termobarické nebo protitankové verzi s hlavicí schopnou propálit až 560 mm pancéřové oceli, ale chyběl jim prekurzor určený k překonání reaktivního pancíře. Tento problém vyřešila až jejich hluboká modernizace, střely 9M120 Ataka.
Samotný vrtulník naopak dostal dvojici výkonnějších motorů TW3-117W o výkonu 2225 koní, ale zachoval si pětilistou hlavní vrtuli a třílistý ocasní rotor. Podle něj lze běžný Mi-35 odlišit od verze 35M, která má čtyřlistý ocasní rotor.
Do výzbroje vrtulníků Mi-24/35 naopak patří čtyřhlavňový kulomet ráže 12,7×108 mm, který je vidět na přiložené fotografii, ale existovaly i verze s dvouhlavňovým kulometem GSz-23 ráže 23 mm nebo GSh-30-2 ráže 30 mm.
Zdroj: postsen.com, militaryfactory.com, Wikipedia