Věděli jste, že Česko má vlastní přístup k moři? Může za to zapomenutá smlouva z roku 1929

Málokdo by řekl, že vnitrozemská Česká republika má přístup k moři. Přesto je to pravda, a to díky historickým událostem a důmyslné diplomatické smlouvě, která zůstává do dnešních dnů v platnosti.

V roce 1929 byla mezi tehdejším Československem a Německem uzavřena smlouva, která našemu státu zajišťovala přístup k námořnímu přístavu v Hamburku. Tato smlouva byla uzavřena na základě podmínek Versailleské mírové dohody, která vznikla po první světové válce. Díky ní má Česká republika dodnes ve správě tři přístavy v Hamburku.

Nečekaný odkaz Versailleské smlouvy

Po první světové válce byly nově vznikajícím státům bez přístupu k moři uděleny zvláštní výhody. Československo získalo právo na správu části přístavu v německém Hamburku na základě článků 363 a 364 Versailleské smlouvy. V listopadu roku 1929 byla podepsána konkrétní nájemní smlouva, podle které Československo získalo na 99 let pronájem tří oblastí v Hamburku. Tyto přístavy byly určeny pro přímý průvoz zboží do Československa a z něj, což poskytovalo zásadní výhodu pro námořní obchod.

České přístavy v Hamburku

Český námořní přístav v Hamburku se skládá ze tří samostatných částí: Sálského přístavu (Saalehafen), Vltavského přístavu (Moldauhafen) a Peutského přístavu (Peutehafen). Tyto části, rozkládající se na celkové ploše přibližně 32 tisíc čtverečních metrů, zajišťují přístup k moři a umožňují Česku využívat tyto prostory pro obchod. Nájemní smlouva pro Moldauhafen a Saalehafen je platná až do roku 2028 s možností prodloužení o dalších 50 let.

Ačkoli to není místo vhodné pro rekreaci nebo turismus, je tato oblast strategicky důležitá pro český export a import. Přestože přístav již dnes neplní svou původní funkci, jeho význam pro Česko zůstává důležitý, zejména pro obchodní plavbu menších plavidel.

Budoucnost českého přístupu k moři

Smlouva z roku 1929 se pomalu blíží svému konci. Česká republika má smluvně zajištěný nárok na správu hamburských přístavů až do roku 2028. Po této době se buď bude jednat o prodloužení smlouvy, nebo o možné změně podmínek. V současné době se jedná o možnost výměny území za jiné místo, které by bylo lépe dostupné pro moderní námořní plavbu. Současný přístav je totiž omezen novou infrastrukturou v Hamburku, včetně mostů, které brání větším námořním lodím v přístupu.

Ředitelství vodních cest ČR momentálně pracuje na analýze, která by měla zhodnotit možnost směny území za přístav v lokalitě Kuhwerder Hafen. Tato oblast by měla lepší napojení na vnitrozemské dopravní trasy a umožňovala by kotvení nejen říčních, ale i námořních lodí s větším ponorem.

Historický exkurz do Štětína

Československo mělo původně přístup k moři nejen v Hamburku, ale i v polském Štětíně. Na základě stejné Versailleské smlouvy zde Československo získalo pronájem části přístavu, který měl sloužit k zásobování průmyslu v Ostravsku. Po druhé světové válce však Štětín připadl Polsku, a tak již nebylo možné na území nárokovat právní vlastnictví na základě německých dohod. I když probíhala jednání o znovuobnovení nájmu, Československo se v polovině 50. let rozhodlo vzdát svého nároku v Polsku a soustředit se na využití hamburských přístavů.

Česko má vlastní kousek moře – ačkoli je to na první pohled paradoxní, historie a mezinárodní smlouvy nám tuto jedinečnou výhodu zajistily. Přestože se může zdát, že přístavy v Hamburku již nemají takovou hodnotu jako v minulosti, stále hrají důležitou roli pro český obchod a ekonomiku. Budoucnost přístupu k moři však závisí na výsledcích aktuálních jednání o výměně území, které by mohlo přinést ještě lepší obchodní podmínky pro Českou republiku.

Zdroj: medium.seznam.cz, novinky.cz