Seznamte se s protilodním systémem Bastion. Závisí na něm osud Ruska a Putina
Válka na Ukrajině vyvrátila mnoho mýtů o ruské armádě. Jedním z posledních Putinových neověřených aktiv zůstávají strategické raketové síly. Jejich přežití, a tedy i další existence Ruska, závisí z velké části na systému Bastion. Co o něm víme?
Horní Volta s raketami. Tak nazval před lety Sovětský svaz německý kancléř Helmut Schmidt. Starý termín se i přes odstup času zdá být výstižný. Rakety s jadernými hlavicemi se dnes zdají být jedním z hlavních pilířů, na nichž stojí existence Ruska.
P-800 Oniks – protilodní střela nové generace
Bastion je systém pobřežní obrany, který se vyvíjí již od dob Sovětského svazu. Systém Bastion používá střely 3M55 (P-800) Oniks. Jedná se o moderní nadzvukovou střelu, která je považována za nástupce staršího typu 3M80 Moskit. Střela Oniks je téměř devět metrů dlouhá a má průměr 700 mm.
Velké rozměry se nepromítají do hmotnosti hlavice. Ta váží asi 300 kg, ale její ničivá síla je umocněna vysokou kinetickou energií střely, která s hmotností až čtyři tuny zrychluje na Mach 2,4, jak uvádí server Military Today.
Střela může cíl sledovat různými způsoby. Je možné letět v minimální výšce, těsně nad vlnami, což omezuje dosah detekce, a také ve velké výšce, což zvyšuje dosah na přibližně 400 km. Ačkoli byly střely P-800 vyvinuty pro útoky na lodě, jsou vhodné i pro zasahování pozemních cílů, jak ukázaly testy provedené během války v Sýrii.
Systém K-300P Bastion-P
Důležitou vlastností střely Onyx je její univerzálnost. Původně byla vyvinuta jako výzbroj pro hladinové lodě, ale postupem času byla vyvinuta i varianta upravená pro střelbu z podhladiny. Variantu Ch-61 je možné odpalovat z letadel (Su-34 je zmiňován jako potenciální nosič) i z pozemních odpalovacích zařízení.
Právě ty tvoří systém K-300P Bastion-P, který umožňuje kontrolu na moři na vzdálenost 300-400 km od odpalovacího zařízení (tento dosah se může změnit, protože probíhají testy vývojové verze Onyx-M s dosahem 800 km).
Bastion je jedinečné, jednotné řešení. Pokračování Bastionu závisí na pokračování Ruska jako světové velmoci.
Ponorná odpalovací zařízení
Rusové pokračují v tom, co vyvinuli během studené války. Námořní základny raket dosáhly takového dosahu, že není nutné přesouvat lodě pod americké pobřeží a je možné střílet zpod ruského pobřeží, Rusové přeměnili ponorky na ponorné, mobilní baterie balistických raket.
Vše začalo před více než 40 lety. Po mnoho let se námořní doktrína NATO odvolávala na zkušenosti z druhé světové války a bitvy o Atlantik, kde hlavní hrozbu představovaly německé ponorky.
Doktrína spočívala v obraně v oblasti GIUK (prostor mezi Grónskem, Islandem a Velkou Británií), aby se zabránilo sovětskému loďstvu, včetně ponorek vplout do Atlantiku.
Nová doktrína NATO
Změna nastala až v roce 1981, kdy Aliance přijala americkou strategii nazvanou CONMAROPS. Její principy předpokládaly tzv. předsunutou obranu, což se v praxi projevilo větší ofenzivní aktivitou.
To spočívalo v četných manévrech ve vodách obklopujících Evropu, harašení v blízkosti námořních základen SSSR a především v izolaci sovětského loďstva, aby se zabránilo jeho proniknutí do otevřených vod. S rozvojem raketové techniky se to z pohledu SSSR brzy stalo zbytečným, jak píše server Military Today.
Jaderné raketové ponorky, běžně označované jako boomery, již nepotřebovaly proniknout na otevřený oceán, proniknout odposlouchávacím systémem SOSUS a jeho moderními verzemi a přiblížit se k americkým břehům. Stejně dobře mohli svůj smrtící náklad vypustit z Arktidy, aniž by se museli vydat do nebezpečných vod.
Úkol Severní flotily? Ochrana lodí raketami
Rusko v této strategii pokračuje a považuje své arktické pobřeží za bezpečné útočiště pro lodě s mezikontinentálními jadernými střelami.
Tyto lodě nevyplouvají na otevřený oceán. Manévrují v oblasti Kolského poloostrova na hranici ledového příkrovu. Zbývající složka Severní flotily, námořní síly a do značné míry i letectvo, slouží výhradně k ochraně těchto plovoucích baterií.
Vzhledem k povaze Arktidy je velmi obtížné je odhalit a jakékoli protiponorkové síly vyslané do oblasti by musely operovat v dosahu systému Bastion. Systém Bastion je tedy jakýmsi bezpečnostním deštníkem, který chrání strategické lodě, jež zůstávají v hlubinách.
Připravenost systému k provozu potvrdili Rusové 26. září 2018 během zkušebního odpalu systému Onyx z odpalovacího zařízení, které bylo dopraveno na arktický ostrov Kotelnyj v souostroví Novosibirské ostrovy.
Mořský vlk – lovec arktických bumerangů
Američané si na konci studené války dobře uvědomovali rizika arktického útočiště boomers. Proto Spojené státy před lety zahájily ambiciózní a nesmírně nákladný program Seawolf.
Jejím cílem bylo vyvinout specializované stíhací ponorky. Tato mimořádně tichá a technologicky vyspělá plavidla měla jediný cíl, a to proniknout do blízkosti ruského pobřeží a lovit v Arktidě ponorky s jadernými raketami. Rozpad Sovětského svazu a velmi vysoké náklady na program znamenaly, že z původně plánovaných 29 jednotek byly postaveny pouze tři lodě tohoto typu.
Zdroj: military-today.com, Wikipedia, redakce