Legendární dvouplošník Antonov An-2 alias Andula stále létá. Jsou jeho vlastnosti vůbec nahraditelné?

Hřmotný dvouplošník, který znají už naše prababičky a pradědové, se vznášel nízko nad lány s obilím a stejně tak sebevědomě poskytoval službu civilním či vojenským parašutistům. Byl spolehlivý, přizpůsobivý téměř jakýmkoli podmínkám a byl lehce udržovatelný, píše server Afterburner.

Krátce po II. světové válce potřeboval Sovětský svaz nahradit stávající letoun Polikarpov Po-2 novým strojem. Zkonstruovat smysluplnou náhradu oblíbeného letadla ale nebylo jednoduché. Dvouplošný letoun (přezdívaný kukuruznik čili kukuřičník) byl totiž nesmírně zdatný a populární. Ve válce sloužil k výcviku pilotů nebo jako noční bombardér a v době míru nezklamal v zemědělství a ani jako třímístný dopravní prostředek.

Hlavním zaměřením nového stroje mělo být ošetřování zemědělských ploch. V hladových poválečných letech bylo totiž potřeba pečovat o rozsáhlé obilné lány. Prototyp nesl právě z tohoto důvodu zkratku SCh-1 (v originále СХ-1 jako selskochazjajstvenij, tedy zemědělský). Oproti svému předchůdci měl být ale nový letoun větší a měl mít silnější motor. Měl mít také, z důvodu přepravy těžšího nákladu či většího počtu cestujících a hospodářských zvířat, větší nosnost.

Letoun An-2 byl navržen v roce 1946 sovětskou konstrukční kanceláří Antonov, a to samotným Olegem Konstantinovičem Antonovem. První let absolvoval prototyp nového letadla na konci srpna 1947 a v roce 1948 byla v ukrajinském Kyjevě započata jeho sériová výroba.

• 

Sovětským konstruktérům se podařilo přivést na svět skvělý stroj, který si získal velmi brzy mimořádnou popularitu. Byl schopný operovat v náročných klimatických podmínkách a byl obecně nesmírně odolný. Díky dvouplošným křídlům uměl vzlétnout na relativně krátké dráze a dokázal pomalu létat nad rozlehlými lány.

V průběhu let se objevily pokusy používat An-2 také ve válečných konfliktech. Například ve válce ve Vietnamu, v afrických válkách, ve válce v Afghánistánu, v Jugoslávských válkách či během konfliktu v Náhorním Karabachu. An-2 byl používán k rušivým hloubkovým či nočním útokům na pozemní cíle. Byl vyzbrojen standardními či improvizovanými leteckými pumami nebo salvovými raketomety.

Při výrobě An-2 byla použita kombinace leteckého hliníku a plátna, které bylo použito na křídlech a směrovkách v rozsahu neuvěřitelných 72 m² nosné plochy. Letadlo je poháněno hvězdicovým rotačním devítiválcovým motorem Švecov AŠ 62 o výkonu 1 000 koní, jehož základem je licenční motor Wright R1820 Cyclone 9, který poháněl za druhé světové války bombardéry B17 a s úpravou byl použit i u těžkého tanku M6. Obvyklá výška letu je 1 200 až 3 000 metrů. Odolná kola bylo možné vyměnit za sněhové lyžiny a pro starty či přistání na vodních plochách se dodávaly vyměnitelné plováky. Pozoruhodná jsou i další podstatná data – rozpětí 18,18 m, délka 12,74 m, hmotnost prázdného stroje 3450 kg, max. vzletová hmotnost 5500 kg, cestovní rychlost 185 km/h, maximální rychlost 258 km/h, max. letová výška 4400 m a dolet 900 km.

• 

V Sovětském svazu převzal nový stroj přezdívku od svého předchůdce PO-2, tedy kukuruznik. Byl ale také znám pod dalšími přezdívkami, přičemž mnohé z nich souvisely s příjmením jeho konstruktéra. V Sovětském svazu to byly například přezdívky Antoška, Anuška či Anton. V tehdejším Československu se zase nejvíce ujala roztomilá přezdívka Andula či Anča a v Polsku Antek. Oblíbeny byly také přídomky ‚bouda‘, odkazující na „aerodynamickou siluetu“ nebo ‚šváb‘, který reagoval na legendární odolnost a schopnost létat kdykoli a kdekoli.

Letoun je v Česku populární dodnes a je možné jej spatřit v aeroklubech i v dalších soukromých sektorech. Je nadále využíván například k práškování polí nebo třeba jako hasicí speciál k hašení lesních požárů. Vzhledem k poměrně velké přepravní kapacitě a nízkým provozním nákladům byl a je často užíván i k atraktivním soukromým vyhlídkovým letům. V současné době je údajně v České republice okolo dvaceti letuschopných letounů An-2.

Podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu Ruské federace jsou tato letadla stále jediným dopravním prostředkem pro obyvatele 28 000 vesnic v patnácti oblastech Ruska. Podle ruského tisku by 79 % letounů An-2, provozovaných v Rusku, mělo být vyřazeno do konce roku 2023. Tato letadla ale provozují malé společnosti, které nejsou schopny vyměnit oblíbené dvouplošníky Antonov za moderní letadla, protože jsou drahá, mají vyšší náklady na letovou hodinu, vyžadují lepší servisní podmínky a předpokládají vyšší investice do letištních zařízení.

Není proto divu, že hledání vhodného nástupce Antonovů An-2 je v Rusku předmětem nekonečných debat. Už v roce roce 1990 vyhlásilo ministerstvo civilního letectví SSSR první oficiální soutěž, jejíž výsledkem měla být náhrada legendárního dvouplošníka. Soutěže se zúčastnil také letoun L-410 československé společnosti LET. Přesto, že soutěž vygenerovala vítěze, další proces se z důvodu nedostatku financí na dlouhá léta téměř zastavil.

Mnozí letečtí odborníci v Rusku jsou stále skeptičtí k nahrazení An-2 moderní konstrukcí letounu. Tvrdí, že Antonovův dvouplošník je „zastaralý“ jen kvůli použitým materiálům a technologiím. Celková koncepce tohoto univerzálního letounu se zdá být mnoha specialistům nadčasová, a proto se přiklánějí k myšlence, že by měl být tento osvědčený letoun pouze přepracován s použitím moderních materiálů, aktuálních technologií a výkonnějšího motoru. Již před třemi lety se mluvilo o náhradě v podobě letounu s označením TVS-2DTS (výše ve videu), který z legendární „Anduly“ vychází a má ji nahradit na regionálních tratích. V posledním době ale prosakují do éteru zprávy, že An-2 má být nahrazena turbovrtulovým strojem LMS-901 Bajkal.

• 

Přesný počet vyrobených originálních či licenčních letounů An-2, jeho kopií a dalších derivátů bohužel není znám. Především díky nevypočitatelné čínské produkci. Nicméně i ty nejkonzervativnější odhady uvádějí počet 18 000 letounů vyrobených od roku 1949, čímž se Antonov An-2 řadí mezi nejvyráběnější dvouplošníky v historii letectví. Jeho oficiální výroba byla ukončena po neuvěřitelných pětapadesáti letech v roce 2002. 

Zdroj: afterburner.com; wikipedia.org