Ukrajinská armáda nemá dostatek zbraní, ale přesto může ruským silám způsobit velkou bolest. Jak je to možné?

Ukrajinská armáda nekladla anexi Krymu v únoru 2014 žádný odpor. Od té doby si špatně vybavená, ale dobře motivovaná ukrajinská armáda vyžádala tisíce obětí v boji proti separatistickým silám ve východním Donbasu. Mezitím země zahájila často chaotický program reforem své armády, který z ní učinil poněkud hrozivější sílu, píše server The Conversation.

Od roku 2014-15 Ukrajina ztrojnásobila svůj obranný rozpočet a pokusila se modernizovat své síly nejen na obranu proti Rusku, ale i proto, aby splňovaly standardy, jež požaduje NATO jako podmínku vstupu. Výsledky byly smíšené. Na papíře vypadá jejich armáda impozantně. S přibližně 800 těžkými tanky a tisíci dalšími obrněnými vozidly chránícími a přepravujícími pravidelné síly čítající asi 200 000 osob. Jedná se o mnohem lépe vycvičené vojáky než v roce 2014. Mají dobré velení, zejména v klíčovém poddůstojnickém kádru. Co je životně důležité, většina pozorovatelů hlásí vysokou morálku a motivaci.

To je však jen část příběhu. Většina jejich výzbroje a výstroje je poměrně stará, a přestože továrny vyrábějí modernizované verze starých modelů, jako je tank T72, tyto představují jen málo účinnou opozici vůči mnohem modernějším ruským tankům a obrněným vozidlům – z nichž některé se vyrovnají nejlepším zásobám NATO nebo je předčí.

Dále je ukrajinská armáda zranitelná jak vůči ruskému dělostřelectvu, které je tradičně nejsilnější zbraní Rudé armády, tak vůči hrozbě, jíž představují ruská úderná letadla. Nedávné dary ručních protitankových a protiletadlových raket NATO a další výzbroje způsobí ruským silám ztráty, ale nezmění pravidla hry.

Ukrajinské letectvo disponuje značnou flotilou letadel z dob studené války a jeho personál je dobře organizovaný a vycvičený. Rusko však nakonfigurovalo své vzdušné síly tak, aby získaly a udržely rozhodující kontrolu nad vzduchem, mimo jiné s využitím obávaných protiletadlových raket dlouhého doletu S400. Tyto systémy dávají pořádně zabrat i nejmodernějším vzdušným silám NATO, natož pak ukrajinským stíhačkám a bombardérům z 90. let.

Vyspělé ruské stíhačky a rakety časem ovládnou oblohu, i když Ukrajinci proti očekávání mnohých dosáhli určitých úspěchů. Existují věrohodné zprávy, že ukrajinské stíhačky stále létají a pozoruhodně sestřelily několik ruských stíhaček. Jejich staré, ale ve správných rukou stále účinné. Námořnictvo je nyní vojensky bezvýznamné, tím spíše, že jeho velká část byla podle všeho potopena v přístavu během 24 hodin od začátku bojů.

Silné a slabé stránky

To však není předem vyloučené. Je velmi nepravděpodobné, že by ukrajinští generálové hráli na ruskou strunu a nasadili síly, které by byly zničeny jejich dělostřelectvem nebo letectvem. O tom se v minulosti přesvědčili až příliš často. V červenci 2014 byla formace ukrajinských vojáků zničena raketovým dělostřeleckým úderem na východě Ukrajiny. Pozoruhodný byl způsob, jakým byly rakety naváděny na cíl pomocí bezpilotních letounů, které obsluhovaly Ruskem podporované separatistické jednotky.

Zaměřovat se pouze na kvalitu nebo množství vybavení je vždy velkou chybou. Ve Velké Británii vojenské myšlení nastiňuje tři složky bojové síly. Jsou to morální (morálka, soudržnost, motivace), koncepční (strategie, inovace a vojenská doktrína) a materiální (výzbroj). Jedna věc je mít převahu v materiální složce války, druhá věc je proměnit ji v úspěch. Ukrajinci se budou snažit využít zranitelnosti Ruska, které bude muset vést dlouhou vojenskou kampaň s potenciálem utrpět politicky škodlivé těžké ztráty.

Mnoho Ukrajinců má základní povědomí o zacházení se zbraněmi – několik set tisíc záložníků povolaných v souvislosti s ruskou invazí jistě ano. Možná nemají dostatek moderních tanků a sofistikovaných zbraní, ale mohou mít výhodu v morální a koncepční oblasti.

Na Ukrajině existuje silná tradice partyzánské války, kde jsou hluboce zakořeněny myšlenky „teritoriální obrany“ – povstalecké skupiny bojují v malých akcích na území, které dobře znají, a pokud možno je podporují jednotky pravidelné armády. Na počátku studené války, po osvobození země od německé okupace, byla protisovětská „povstalecká armáda“ definitivně poražena až v roce 1953. Během této doby způsobili desetitisíce obětí. Zbytek světa na něj sice do značné míry zapomněl, ale na Ukrajině si tento konflikt dobře pamatují.

Druhou stranou této konkrétní mince je, že západní podpora takového „terorismu“ by mohla přilákat nepředvídatelnou a velmi nebezpečnou reakci. Ve svém projevu o „vyhlášení války“ Putin pohrozil „takovými následky, s jakými jste se ve své historii ještě nesetkali“ těm, kteří se „nám pokusí bránit“, přičemž jasně narážel na rozsáhlý ruský jaderný arzenál. Tváří v tvář porážce nebo ponížení může být racionalita v nedohlednu.

Zdroj: theconversation.com