Když Rumun zkazí Francouzku: V nejhorším autě východního bloku dodnes jezdí desítky tisíc lidí

Na silnicích východní Evropy se dodnes objevují vozidla, která by leckdo považoval spíš za muzejní kousky než za plnohodnotné dopravní prostředky. Přesto se jimi denně přepravují lidé, kteří na ně spoléhají, i když při jízdě často zažívají víc napětí než pohodlí. Některé z těchto automobilů si vysloužily pověst legend, ovšem ne vždy v tom lichotivém slova smyslu.

Jedno z těchto vozidel se stalo synonymem pro mizerné dílenské zpracování, nekvalitní materiály a nespolehlivost, která uměla potrápit i ty nejzkušenější řidiče. I tak se jich po silnicích stále prohání desítky tisíc, především v zemi, kde vznikly. A právě tento stroj, považovaný mnohými za nejhorší auto východního bloku, se stal symbolem toho, jak špatně může dopadnout licenční výroba, když se zkazí, co původně fungovalo.

Renault 12 v rumunském podání

Dacia 1300 začínala jako velká naděje socialistického automobilového průmyslu. Rumunsko si na konci 60. let vyjednalo licenci na výrobu francouzského Renaultu 12. V té době šlo o moderní, dobře vymyšlený vůz, který se mohl postavit vedle západní konkurence. Dacia dostala od Renaultu hotový recept na úspěch, prostorný sedan se slušnou technikou, solidním jízdním komfortem a líbivým vzhledem.

Auto měřilo přes 4,3 metru na délku, mělo rozvor 2,44 metru a jeho silueta s jednoduchými liniemi působila dle mnohých elegantně. Pod kapotou se ukrýval zážehový čtyřválec o objemu 1289 cm³ s výkonem 40 kilowattů, spojený se čtyřstupňovou manuální převodovkou. Maximální rychlost atakovala 140 kilometrů v hodině, což na tehdejší dobu nebylo vůbec špatné.

První vozy montované v Rumunsku se skládaly z dovezených dílů a kvalita odpovídala francouzskému originálu. V interiéru řidiče vítala jednoduchá, ale funkční palubní deska, pohodlné sedačky a dostatek prostoru na předních i zadních sedadlech. Auto nabízelo solidní zavazadlový prostor a díky pohonu předních kol také lepší jízdní vlastnosti na kluzkých silnicích, než na co byli řidiči tehdejších žigulíků nebo škodovek zvyklí.

Modernizace byla dle řidičů jen na oko

Příběh Dacie 1300 se začal komplikovat ve chvíli, kdy Rumuni přešli na vlastní výrobu dílů. Francouzské komponenty nahradily levnější rumunské a kvalita šla dolů. Karoserie začala rychle podléhat korozi, spoje netěsnily tak, jak měly, a montáž byla odbytá. Plastové části interiéru praskaly a vrzaly, ještě než auto dosloužilo. Motor zůstával v podstatě stejný, ale celkové zpracování vozu už nedokázalo nabídnout to, co původní Renault 12.

Dacia se pokoušela zastaralost maskovat různými modernizacemi. Na konci 70. let přišla varianta 1310 s plastovou maskou se čtyřmi kulatými světlomety. Přibyly plastové nárazníky, novější přístrojová deska a nabídka se rozšířila o kombi a později i kupé sport s výkonnější čtrnáctistovkou a výkonem až 46 kilowattů. Rozvor zůstával stejný, ale karoserie se lehce změnila, hlavně maska chladiče, nárazníky a světlomety. Na pohonu ani na základní konstrukci se prakticky nic neměnilo, a tak auto technologicky rychle zaostávalo.

Vyrobilo se jich téměř 2 miliony

Dacia 1300 a její odvozeniny se držely ve výrobě neuvěřitelných 35 let. Poslední kusy sjely z výrobní linky v červenci 2004, kdy už automobilka patřila pod křídla Renaultu a bylo jasné, že pro tak zastaralý vůz už v moderním světě není místo. Během těchto dekád se Dacia snažila model oživit různými novými variantami. Objevily se třeba hatchback 1320 nebo 1325 Liberta, ale jednalo se hlavně o kosmetické změny, které měly zamaskovat, že technicky jde pořád o stejný základ z konce 60. let.

V posledních letech výroby dostaly vozy vstřikování, drobné změny v interiéru a pár modernějších prvků, ale to už nestačilo. Z celkového počtu téměř dvou milionů vyrobených kusů dnes stále desítky tisíc těchto vozů jezdí, většina z nich pochopitelně v Rumunsku.

Zdroj: reddit.com, tipcars.com, zpravy.aktualne.cz