Česko má nejúspěšnějšího fotbalistu Evropy. Není to Nedvěd ani Bican – ještě nedávno hrál

Mezi českými fotbalisty byste našli jen málo dalších hráčů, kteří mají tak bohatou kariéru jako on. Ve čtyřech zemích se mu podařilo ukořistit celkem osm mistrovských titulů, což z něj dělá evropského rekordmana. Patří rovněž k Čechům s nejvíce odehranými zápasy v evropských pohárech. Zkušenosti na pozici obránce a záložníka později proměnil na trenérské lavičce.

Velký fotbalový talent Jiří Jarošík se narodil 27. října 1977 v Ústí nad Labem. V tamním klubu také strávil část svých mládežnických let a sbíral první zkušenosti. Prvním významným milníkem pro něj byl přestup do sparťanského A-týmu v půli devadesátek. Nejednalo se o hladký start, jeho síly poté využíval Slovan Liberec, kde hostoval. Po návratu do Prahy si ale vydobyl pevné místo v sestavě a s týmem získal čtyři mistrovské tituly.

Žhavé zboží v Rusku

Jeho potenciál brzy vycítily i zahraniční kluby. A hned tu máme další rekord – přestup Jarošíka v roce 2003 do CSKA Moskva byl nejdražším přestupem do ruské ligy v její historii. Sběr mistrovských pohárů zde pokračoval. Fotbalista si zlatou kolekci doplnil prvním místem v ruské lize i Ruském Superpoháru. Bylo jen otázkou času, než si ho všimne i nejprestižnější liga světa, anglická Premiér League. Zde si ho pod svá křídla vzala v roce 2005 Chelsea FC.

Jarošík se tak po brankářovi Petru Čechovi stal druhým českým hráčem, který si kdy v Chelsea zahrál, oba se spolu potkali i v kabině. Tehdejší trenér, proslulý José Mourinho, si nemohl vynachválit jeho univerzální hráčské schopnosti. Pro Jarošíka to byla cenná škola, která mu umožnila nahlédnout do světa velkého fotbalu. Konkurence byla však tvrdá, a tak po roce odešel na hostování do Birmingham City a následně do skotského Celticu Glasgow, kde se podílel na zisku dalšího ligového titulu.

Nejlepší v Evropě

Do Ruska se fotbalista jako hráč podíval ještě jednou, a to v roce 2008. Vedení klubu Křídla Sovětů Samara ale přestalo hráčům vyplácet mzdy, což vedlo i v jeho pozdější odchod. Další štací byla španělská Real Zaragoza, které pomohl k udržení se v první lize. Ve 34 letech však poslechl volání své domoviny a vrátil se do Sparty. Triumfální vítězství jako na začátku své kariéry s ní tentokrát už ale neprožil. Nic to nemění na tom, že je v počtu titulů naprostým rekordmanem mezi evropskými fotbalisty.

Před koncem aktivního hraní se ještě na čas ohřál ve španělské druhé lize. V první sezoně se katapultoval na post třetího nejvytíženějšího hráče týmu, ve druhé ale kvůli zranění polovinu zápasů neodehrál. Ukončení kariéry oznámil v prosinci 2016. Ze světa fotbalu však nezmizel.

Na trenérské lavičce

Jarošík začal svou trenérskou kariéru v nižších soutěžích na pozici asistenta. Nejvýrazněji na sebe upozornil ve vedení FK Teplice, kde se v září 2021 stal hlavním trenérem. Loni se také podíval znovu do Rusku. Zde si ostatně již dříve našel i manželku, se kterou zplodil tři dcery.

Zatímco jeho hráčské působení v Rusku bylo krasojízdou, jako kouči se mu nepodařilo tým Orenburgu přivést ani k jednomu vítězství. Poté, co jeho jedenáctiměsíční dcera Nikol utrpěla vážné zranění hlavy, fotbal odsunul na druhou kolej.

Navzdory současné politické situaci a kritice z řad některých fanoušků nechová k Rusku zášť a je ochoten se tam kdykoliv vrátit. „V Rusku je spousta laskavých lidí. Neustále mi pomáhali. Dnes jsou tam velmi dobré podmínky pro fotbalisty, výborné stadiony,“ řekl v rozhovoru s ruským serverem Sport Express.