Policejní vyjednávač se prořekl: „Takto vždy poznám, když někdo lže!“
Schopnost rozpoznat lež není užitečná jen pro policisty při výsleších podezřelých, ale může být nesmírně cenná i v běžném životě každého z nás. Ať už se jedná o pracovní prostředí či osobní vztahy, umění odhalit nepravdu nám může ušetřit mnoho problémů a zklamání.
I v běžných každodenních interakcích se schopnost detekovat lež může ukázat jako neocenitelná. Představte si například situaci, kdy si chcete koupit ojetý automobil. Prodejce vám tvrdí, že vůz je v perfektním stavu, má najeto pouze 50 000 kilometrů a nikdy nebyl bourán. Pokud však zpozorujete určité znaky, které nasvědčují tomu, že prodejce neříká pravdu, můžete si jeho slova ověřit a vyhnout se tak potenciálně nevýhodné koupi.
Ostřílení vyjednavači radí: Soustřeďte se na odpovědi
Lhaní je bohužel běžnou součástí lidské komunikace. Ať už se jedná o nevinné přikrášlování příběhů nebo závažnější podvody, schopnost rozpoznat lež může být v životě velmi užitečná. Policejní vyjednávači a vyšetřovatelé jsou v tomto směru pravými experty. Jejich zkušenosti nám mohou pomoci identifikovat verbální znaky, které často doprovází nepravdivá tvrzení.
Jedním z nejčastějších projevů lži je vyhýbání se přímým odpovědím. Když se ptáte na jednoduchou otázku vyžadující jasné „ano“ nebo „ne“, lhář se často uchýlí k neurčitým frázím jako „možná“, „nevzpomínám si přesně“ nebo „je to složité“. Místo aby přímo odpověděl, bude se snažit získat čas a zamést stopy.

Příklad: Na otázku „Byl jsi včera večer doma?“ odpoví upřímný člověk bez zaváhání „Ano, díval jsem se na televizi.“ Lhář naopak může reagovat: „Včera večer? Hm, myslím, že jsem asi byl doma, ale nejsem si jistý, možná jsem na chvíli někam zašel, už si přesně nevzpomínám.“
Moc detailní příběhy jsou důvodem k obavám
Lháři také často přidávají do svých příběhů spoustu zbytečných detailů. Snaží se, aby jejich historka zněla co nejvěrohodněji, a tak ji „vylepšují“ barvitými podrobnostmi. Paradoxně právě přemíra detailů může být varovným signálem. Když vám někdo bez vyzvání začne popisovat, co měl přesně na sobě a co přesně ten den jedl, je na místě zbystřit.
Dalším zajímavým vodítkem je tón hlasu a emocionální projev vypravěče. Představte si, že vám kamarádka klidným, až monotónním hlasem líčí, jak zažila loupežné přepadení. Těžko uvěřitelné, že by takto traumatizující událost popisovala bez sebemenšího rozrušení. Tento nesoulad mezi obsahem sdělení a emocemi značí, že vám neříká úplnou pravdu.
Policejní složky se soustředí i na neverbální znaky
Oči jsou často označovány za okna do duše a právem. Při komunikaci s druhými lidmi nám mohou prozradit mnohé, včetně toho, zda nám dotyčný říká pravdu, nebo se nás snaží oklamat. Jedním z nejčastějších projevů lži je vyhýbání se očnímu kontaktu. Lhář se podvědomě snaží skrýt své skutečné úmysly a pocity, a proto se může vašemu pohledu vyhýbat. Místo toho těká očima po místnosti, dívá se do země nebo stranou, jen aby se nemusel dívat přímo na vás.
Na druhou stranu, někteří zkušenější lháři si jsou této tendence vědomi a snaží se ji překonat. V takovém případě mohou naopak udržovat až nepřirozeně intenzivní oční kontakt, aby působili přesvědčivě a sebejistě. Pokud má však člověk pocit, že je pohled druhého až příliš pronikavý a nepříjemný, může to být varovný signál, že se vás snaží záměrně oklamat.

I pohyby rukou a nohou mohou prozradit mnohé
Naše tělo často prozradí víc, než bychom si přáli, a to platí i v případě lži. Když se někdo snaží oklamat, jeho tělo může vyslat různé signály, které prozrazují jeho nervozitu a neupřímnost. Jedním z nejčastějších projevů je nervózní pohyb rukou nebo nohou. Lhář může mít tendenci si pohrávat s prsty, klepat nohou nebo si mnout ruce, jako by se snažil zbavit napětí a stresu.
Dalším varovným signálem může být křížení rukou nebo nohou. Toto gesto často signalizuje uzavřenost a snahu chránit se před okolím. Pokud člověk během rozhovoru náhle zkříží ruce na hrudi nebo si dá nohu přes nohu, může to naznačovat, že se necítí zcela komfortně a snaží se vytvořit si jakousi bariéru.