Kvíz života za komunismu: Kolik z detailů si pamatujete? Lidé nad 40 dají 10/10

historie, komunismus, kvíz, socialimus, test

Člověk si na své dětství uchovává jen ty nejlepší vzpomínky. V dospělosti si snaží vybavit zážitky spojené s prázdninami u babičky nebo vůni svého oblíbeného jídla. Pokud vám je přes čtyřicet, vaše dětství ale možná zrovna jednoduché nebylo. Uvědomovali jste si tehdejší politickou situaci nebo jste svět vnímali až moc jednoduše? Zkuste náš test z doby komunismu.

Jaké bylo dětství v období komunismu? Většina dětí vyrůstala mezi paneláky, které tehdy rostly jako houby po dešti. Doba ale rozhodně nebyla neosobní. Každý se snažil ostatním pomáhat. Přeplněná sídliště byla plná života, dětského smíchu a sousedských radovánek. Mezi domy si děti hrály na pískovištích. Kluci si kopali míčem na betonovém hřišti a holky skákaly přes gumu. Jejich rodiče to vše s úsměvem sledovali z oken nebo balkónů a když byl čas k večeři, sídlištěm se nesly hromadná svolávání potomků domů.

Stačilo jen vyběhnout ven a kamarád na fotbal se vždycky našel

Jeden z typických obrázků tehdejších let jsou bandy dětí, které se do večera honily po venku a nikdy se nenudily. Byly zvyklé se celé dny bavit a utíkat za míčem. Na kole se jezdilo až do setmění a právě tento venkovní styl byl součástí života spousty z nás. Co se týče školy, každý školák měl svou vlastní aktovku, ve které nesměl chybět penál s inkoustovým perem. Součástí byly také dřevěná pravítka, sešity s „pijákem“ a tvrdé desky. Na svačinu dětem maminka připravila chléb s máslem. Banány, pomeranče a další exotické ovoce bylo spíše vzácností. Ve školních jídelnách se podávala jídla jako mléčná polévka, drožďová pomazánka nebo segedínský guláš.

Dnešní děti mají pokoje plné hraček, se kterými si ani nepohrají, protože je daleko víc zajímá mobil nebo tablet. Děti za dob socialismu si ale vystačili s málem. Velkou radost měly z obyčejné stavebnice Merkur, autodráhy nebo panenky s gumovým obličejem. Kdo měl doma hokejové kartičky nebo „céčka“, byl mezi ostatními velmi in a právem nejoblíbenějším kamarádem ve škole. Nejvíce si ale děti stejně hrály venku – skákaly přes gumu, hrály si na schovávanou a sbíraly mezi sebou různé obaly (např. od žvýkaček Pedro). Klíčem k zábavě bylo jen najít toho správného kamaráda. Většinou ale stačilo jen vyjít ven a na hraní se vždycky někdo našel.

Retrohračky dnes mají velkou hodnotu. — Retro hračky dnes mají velkou hodnotu. Foto: Shutterstock

Doba plná nostalgie

Vzpomínky na dětství za komunismu jsou plné nostalgie. Byla to doba, kdy si děti musely vystačit jen s málo hračkami, ale zato měly dobré a upřímné přátele. Na druhou stranu to byla doba plná cenzury, zákazů a omezených možností. Vycestovat mohli jen lidé s povolením. Na nedostatkové zboží se stály dlouhé fronty. Televize měla jen dva programy a poslouchat se mohly také jen dvě rozhlasové stanice. Školní docházka vyžadovala, aby děti chodily speciálně oblečené. Povinné bylo např. nošení pionýrského šátku a každoroční recitování básní pro komunistické představitele. „Cenzura a neustálý dohled. To, že bylo vše přesně dané a všichni se tomu museli podřídit,“ vzpomíná na tehdejší dobu Zdena Nováčková, když se jí zeptali, co bylo na komunismu nejhorší.