Slunce vstoupilo do svého maxima. Očekávejte pekelné magnetické bouře a erupce
Představte si hurikán. Ničivou sílu větru, bičující déšť a zlověstné ticho před bouří. Nyní si představte stejnou sílu, ale v kosmickém měřítku. Slunce, zdroj života a energie, se chystá vstoupit do období zvýšené aktivity, do svého maxima. Ačkoliv je to přirozený cyklus naší hvězdy, pro Zemi to znamená čelit náporu kosmického hurikánu, plného magnetických bouří a erupcí.
Nacházíme se na prahu tohoto bouřlivého období, které vědci nazývají sluneční maximum. Slunce, obvykle klidný a stabilní gigant, se probouzí k životu. V jeho nitru se hýbou obrovské síly, které se projevují v podobě slunečních skvrn, erupcí a výronů koronální hmoty (CME). Tyto jevy, ačkoliv fascinující pro vědce, představují pro naši technologickou civilizaci potenciální hrozbu.
Co je to sluneční maximum?
Sluneční maximum je obdobím, kdy Slunce dosahuje vrcholu své aktivity. Jako bouřlivá sezóna hurikánů na Zemi, i sluneční maximum přináší zvýšený počet a intenzitu slunečních bouří. Tyto bouře, projevující se v podobě erupcí a výronů koronální hmoty, jsou způsobeny komplexními interakcemi magnetických polí uvnitř Slunce.
Základním indikátorem sluneční aktivity jsou sluneční skvrny. Jedná se o tmavší, chladnější oblasti na slunečním povrchu, které vznikají v důsledku silných magnetických polí. Čím více slunečních skvrn pozorujeme, tím aktivnější Slunce je. Během slunečního maxima je počet slunečních skvrn nejvyšší, zatímco během slunečního minima jich může být jen velmi málo, nebo dokonce žádné.
Země se dokáže bránit, avšak ne úplně
I když tyto jevy mohou znít hrozivě, je důležité si uvědomit, že Země disponuje přirozenými ochrannými mechanismy, které minimalizují jejich dopad na život a civilizaci.
Zemská atmosféra a magnetické pole tvoří účinný štít proti škodlivému záření, které Slunce vyzařuje. Atmosféra, složená z různých vrstev plynů, absorbuje většinu rentgenového a ultrafialového záření. Zejména ozonová vrstva hraje roli v ochraně před biologicky škodlivým UV zářením.
Objevit se mohou problémy s technikou
Přestože život na Zemi je dobře chráněn, sluneční maximum může představovat riziko pro technologické systémy, na kterých je moderní společnost závislá. Silné sluneční erupce a výrony koronální hmoty (CME) mohou způsobit geomagnetické bouře, které narušují magnetické pole Země. Tyto bouře mohou mít řadu negativních dopadů:
- Výpadky elektřiny: Geomagnetické bouře indukují silné elektrické proudy v dlouhých vodičích, jako jsou elektrické vedení. Tyto proudy mohou přetížit transformátory a způsobit rozsáhlé výpadky elektřiny. Příkladem takové události je výpadek v Quebecu v Kanadě v roce 1989. Silná CME zasáhla magnetické pole Země a vyvolala geomagnetickou bouři, která způsobila výpadek elektřiny v celé provincii. Miliony lidí se ocitly bez proudu na dlouhé hodiny.
- Narušení satelitní komunikace a navigace (GPS): Geomagnetické bouře mohou narušit ionosféru, vrstvu atmosféry, která je klíčová pro šíření rádiových vln. To může vést k výpadkům satelitní komunikace, včetně televizního vysílání, mobilních sítí a internetového připojení. Dále mohou být ovlivněny i navigační systémy, jako je GPS, což může mít dopad na leteckou dopravu, námořní plavbu a další oblasti, které se na GPS spoléhají.

- Poškození satelitů a kosmických lodí: Intenzivní sluneční záření a nabité částice mohou poškodit elektroniku satelitů a kosmických lodí. To může vést k poruchám systémů, zkrácení životnosti satelitů a v extrémních případech i k jejich úplnému zničení.
- Radiační riziko pro astronauty: Astronauti mimo ochranu zemské atmosféry a magnetického pole jsou vystaveni zvýšenému riziku ozáření během slunečních erupcí. Toto záření může mít negativní dopad na jejich zdraví a zvýšit riziko vzniku rakoviny.
Sluneční maximum stojí také za polární září
Sluneční maximum, období vrcholné aktivity naší hvězdy, se neprojevuje pouze abstraktními daty a vědeckými měřeními. Naopak, nabízí ohromující podívanou, která uchvacuje pozorovatele po celém světě. Jedním z nejúchvatnějších projevů této zvýšené sluneční aktivity je polární záře, neboli aurora borealis na severní polokouli a aurora australis na jižní.
Polární záře vzniká interakcí nabitých částic ze Slunce s magnetickým polem Země. Během slunečního maxima je Slunce aktivnější a vyvrhuje do vesmíru větší množství těchto částic, především elektronů a protonů, v podobě slunečního větru a výronů koronální hmoty (CME).
Tyto částice putují vesmírem a při střetu s magnetosférou Země jsou zachyceny a urychleny směrem k pólům. Zde interagují s atomy a molekulami v horních vrstvách atmosféry, převážně kyslíkem a dusíkem. Při této interakci atomy a molekuly absorbují energii a následně ji vyzařují v podobě světla, které vnímáme jako polární záři.

Letos byly polární záře opravdu silné
Rok 2024 se již zapsal do historie mimořádnou sluneční aktivitou. V květnu 2024 došlo k sérii silných slunečních erupcí, které směrovaly obrovské množství nabitých částic k Zemi. Výsledkem byla nejintenzivnější geomagnetická bouře za poslední dvě desetiletí. Tato bouře měla dramatický dopad na polární záři, která byla pozorovatelná v mnohem nižších zeměpisných šířkách než obvykle.
Lidé v oblastech, kde je polární záře vzácným úkazem, měli možnost spatřit tuto úchvatnou světelnou show. Podle NASA se jednalo o jednu z nejsilnějších polárních září za posledních 500 let. Tento mimořádný jev je jasným důkazem vlivu slunečního maxima na naši planetu a zároveň nám nabízí fascinující pohled na sílu a krásu vesmírných procesů.