Turista z Japonska navštívil Česko. Přímo říká, co si myslí o Česku a Češích

Hlavně v naší metropoli jich potkáte mraky. Řeč je o turistech z dálného Japonska. Co si myslí o naší zemi a o Češích? Možná budete překvapení!

Mají rádi Franze Kafku, Antonína Dvořáka i naše pivo. Japonští turisté Česko milují a pravidelně je najdete v ulicích největších českých měst, zejména Prahy.

Jedno je jisté, naše kultura je na hony vzdálená tomuto starému asijskému národu. Co nás definuje a čím se od jiných národností lišíme? Podívejte se na Česko a Čechy očima japonských turistů.

Specifický český humor

Japonští turisté nás vidí podobně jako zbytek světa. Jsme uzavření, málo se smějeme a s cizím člověkem se obvykle nepustíme do živého hovoru. Když cizinci tuto masku nepřístupnosti prolomí, objevují překvapivě ochotné a srdečné lidi se specifickým smyslem pro humor. Ten náš se od japonského dost liší, je spíše sušší a sarkastičtější. Často s ním reagujeme na aktuální politickou situaci a společenské události.

„Na Češích se mi moc líbí jedna věc. I po těžkém pracovním dnu dokážou odlehčit atmosféru vtipem a legrací,“ řekla o nás například překladatelka a tlumočnice Mei Kashima.

Oproti tomu Japonce zaskočily naše emotivní projevy. V Japonsku není zvykem, aby lidé při komunikaci ukazovali emoce či přehnaně gestikulovali. Sprostě potom skoro vůbec nemluví. To netrpěliví Češi nemají problém vybuchnout a chrlit ze sebe slova, za která by se nestyděl ten nejvulgárnější dlaždič.

Češi neumí třídit!

Japonci, kteří sem nepřijeli jenom kvůli obdivování památek a natrvalo se zde usadili, ukazují na jednu zásadní věc, která Čechům nejde – třídění odpadu. Zatímco v jejich domovině jsou na recyklaci skuteční mistři a města se snaží udržovat v čistotě, Češi jsou s vyhazováním odpadu stále v křížku a dělá jim značný problém vyhazovat odpadky do příslušných nádob. I když mají kontejnery mnohdy za rohem domu, raději vyhazují plasty, papír a další odpad, který se dá recyklovat, do popelnice.

Pochopit se podle Asiatů nedá prý ani tuzemský systém úřadů. Znáte to asi sami nejlíp. Než vyřídíte jednu věc, musíte obejít několik úředníků kvůli jednomu razítku. Celý proces se dlouho táhne a zdá se, že zdárné vyřešení je v nedohlednu. To je o to víc k nepochopení v dobách digitalizace.

„Mám pocit, že někteří nedělají svou práci rádi. Japonci se snaží každou práci dělat dokonale a je jedno, jestli je to v úřadě nebo u pokladny v obchodě. Kromě toho, že se snaží udělat maximum, dokážou se na vás i usmát a být milí,“ nechala se v rozhovoru s Lidovými novinami slyšet loutkařka Yumi Hayashi, která se v Česku usadila v roce 2010.

Hororový zážitek s Českými drahami

Japonské vlaky jsou pověstné svou přesností. Když si v roce 2017 vozy Metropolitan Intercity Railway Company „drze dovolily“ vyjet o 20 vteřin dřív, společnost vydala prohlášení, ve kterém si sypala popel na hlavu. V Česku je spíše k podivu, když vlaky jedou na čas. Zpoždění několik minut až hodin? Běžný den na Českých drahách. Japonský turista tak zažívá šok.

„Jet vlakem byl teda zážitek! Cestovali jsme z Třebíče do Okříšek. V Třebíči měl vlak zpoždění čtvrt hodiny a při cestě zpátky rychlík dokonce čtyřicet minut!“ svěřil se se svým hrůzným zážitkem v roce 2008 student Yuki Ishimoto. Od té doby sice uplynulo 16 let, ale na žalostném stavu železniční dopravy se nic nezměnilo. Od japonské veřejné dopravy se ještě máme co učit!

Ráj pivařů

A co dalšího japonské turisty dohání k úžasu? Pivo je levnější než voda a jiné nealkoholické nápoje! V tom jsme skutečný světový unikát. Platí to i v době inflace, kdy se cena půllitru pohybuje kolem 40 až 50 korun i v obyčejné vesnické hospodě. A protože naší další specialitou je, že se platí i za kohoutkovou vodu, zákazník mnohdy upřednostní právě tento zlatavý mok.