Toto jsou nejdůležitější zbraně ukrajinské armády. Některé jsou muzejní kousky

Rusko má ve válce proti Ukrajině obrovskou palebnou převahu. V souladu se svou vojenskou tradicí se Rusko spoléhá na těžké zbraně, jako jsou tanky, dělostřelecká děla a stíhačky, píše server NPR.

Přesto Ukrajinci na bojišti daleko předčili očekávání, neboť využívají menší, ale mobilnější zbraňové systémy, včetně několika klíčových, které poskytly Spojené státy.

Protiletadlový raketový komplet FIM-92 Stinger

Nejsou to však pouze tanky a obrněná pozemní technika, kterou Ukrajinci efektivně likvidují. Úspěchy, pokud máme oficiálně zveřejňovaným číslům věřit, zaznamenávají i v boji proti ruskému letectvu, a to za pomoci přenosných raket Stinger. Podobně jako v případě Javelinů, také tento komplet je přenosný a dá se odpalovat z ramene, vozidel i vrtulníků.

Středobodem Stingeru je dvoustupňová raketa na pevné palivo a infračervené navádění. Slouží k sestřelování malých bezpilotních dronů, potenciálně i nízko letících stíhacích letounů, ale především vrtulníků. Pozoruhodné je, že tato zbraň byla vyvinuta už v roce 1978 a už záhy bude ve výzbroji USA nahrazena modernějším řešením. Přesto ji využívá řada zemí po celém světě, které v rámci podpory část svých Stingerů darovaly právě Ukrajině.

Protiletadlový raketový systém S-300

Ačkoliv by bylo možné vybírat z dalších částí ukrajinské výzbroje (namátkou tzv. kamikaze drony Switchblade), na páté místo zařazujeme ruský raketový systém S-300. Zejména z toho důvodu, že se stal páteří protiletecké obrany Ukrajiny a je efektivně využíván i proti útokům balistických raket i raket s plochou dráhou letu. Nejde o žádnou moderní zbraň, její největší předností je ale prověřenost a vysoká míra úspěšnosti. Vyrobena byla v Sovětském svazu už v roce 1978 a v nejrůznějších variantách ji používají i státy NATO.

Raketový systém lze použít za jakéhokoliv počasí, a to i v prostředí s vysokou mírou radioelektrického rušení, což je důležitý charakterový rys pro moderní vojenské střety. Raketa ničí cíl explozí vysoce účinné trhaviny v jeho blízkosti tím, že se z pláště bojové hlavice vytvoří mrak fragmentů, které se vysokou rychlostí rozlétnou do okolí. Důležitá je také automatizace většiny postupů, při kterých se raketa navádí na cíl sama, a zásah člověka je de facto nutný jen pro potvrzení výstřelu.

Protitanková řízená střela FGM-148 Javelin

Pokud se máme bavit o zmiňovaném přepisování válečných doktrín, je nutné druhým dechem dodat Javelin. Tedy přesněji řečeno protitankovou řízenou střelu Javelin, kterou mají Ukrajinci od Američanů. Ačkoliv byla vyvinuta už v polovině devadesátých let minulého století, jde o jednu z nejefektivnějších zbraní proti těžké bojové technice.

Přínosem není jen mobilita, kterou zaručuje hmotnost necelých 12 kilogramů, ale zejména pasivní samonaváděcí systém, při kterém raketa sama dosáhne cíle určeného před výstřelem. I s ohledem na vysokou cenu ničí násobně drahé tanky a brzdí postup invaze v míře, jakou si ruští generálové patrně nepředstavovali.

Bezpilotní dron Bayraktar TB-2

Zejména v prvních dnech války se jako jeden z nejefektivnějších nástrojů proti ruské agresi osvědčil bezpilotní letoun turecké výroby, kterým disponuje ukrajinská armáda. Nepříliš velký dron Bayraktar je schopný nést až 55 kilogramů výzbroje, kterými jsou nejčastěji laserem naváděné pozemní rakety. Díky přesnému zacílení a chaosu v řadách ruských vojsk byli Ukrajinci schopní ničit obrněná vozidla, transportní vozidla s palivem, ale i raketové systémy.

Ačkoliv intenzita použití Bayraktarů klesla s tím, kolik raketových platforem už byli Rusové schopní aktivovat, ministerstvo obrany neustále zveřejňuje záběry z úspěšných zásahů a na Bayraktary spoléhá zejména při snaze zastavit postup konvojů.

Protitanková řízená střela NLAW

Nakolik důležitý je boj proti tankům, demonstruje i zařazení další podobné zbraně, jako je Javelin. Britsko-švédský NLAW je o bezmála 20 let modernější zbraní, která funguje na obdobném principu, ale přináší několik výhod. Jednou z nejdůležitějších je tzv. měkké odpalování, tedy i z uzavřených prostorů bunkrů či domů. Střela je nejprve vypuštěna z odpalovací trubice pomocí nízkoenergetického zapalovače, a až následně se zažehne její raketový pohon.

Navádění funguje na bázi předpovídané linie viditelnosti a problémem není ani pohybující se cíl. V takovém případě jen musí střelec po dobu několika sekund cíl sledovat, aby dal raketě dostatek informací o pohybu, a zbytek si už střela vypočítá sama.

Zdroj: npr.org, Wikipedia