Na tuto otázku se dítěte nikdy neptejte, pokud přijde ze školy domů

Školní rok je v plném proudu. Týdenní rutina je součástí mnoha domácností a pojí se s ní i různé zvyklosti a povinnosti. Asi každý z nás si vzpomene na nějaké ty tradiční otázky ohledně školní docházky, ať už z pohledu žáka či rodiče. Na první pohled se může zdát, že dotazy ohledně pobytu v lavici můžou být neškodné. Pokud si ale přejete zlepšit komunikaci s vaším dítětem, ukázat váš zájem a podpořit váš vztah, je nutné být v tázání kreativní a ptát se na otázky, které neomrzí.

Tento scénář se odehrává v monoho rodinách. Po příchodu z práce se rodiče vidí s dětmi a ihned je zásobují větou, kterou pravděpodobně sami jako malí nesnášeli – jak bylo ve škole? Nevinná otázka, která ovšem nese spoustu rizik. Ačkoliv si to mnoho dospělých neuvědomuje a skutečně se chce něco o školním dni své ratolesti dozvědět, děti tento dotaz většinou vnímají jako příliš abstraktní, v pozdějším věku zase nudný. Teenageři pak dokonce jako za projev nezájmu, protože náctiletí chtějí málokdy rozebírat dlouhé školní dny – důležitější je pro ně váš zájem o jejich osobu jako takovou, ve školním prostředí i mimo něj. Proč se banální frázi „co škola“ a jejím variacím vyvarovat?

Projevte zájem

Ačkoliv je lákavé zeptat se dětí co bylo dnes ve škole, nedělejte to. Vzbudíte tím akorát podezření, že vás to ve skutečnosti vlastně vůbec nezajímá. Pro děti je těžké na takovou otázku zformulovat obsáhlou odpověď, a tak se v drtivé většině případů uchýlí k odpovědi, která je stejně jednoduchá jako samotné optání – dobrý. Tímto konverzace často končí, vy jste se prakticky nic nedozvěděli a dítě má pocit, že stejně nemáte zájem. Rodiče otázku sice myslí upřímně, ale abychom byli fér, lze na „Jak bylo ve škole?“ vlastně dostat jinou odpověď než „Dobře.“? Pokud vás den vašeho dítěte skutečně zajímá, tuhle frázi zahoďte a buďte více kreativní. Poradíme vám, jak na to, abyste dali najevo svůj zájem.

Buďte empatičtí

Škola může být pro spoustu dětí citlivým tématem, ať jsou v jakémkoliv věku. Při zahajování hovoru tak postupujte opatrně a empaticky. Pamatujte, že je důležité sledovat řeč těla i prvotní reakce na položenou otázku. Na otázky se ptejte v klidu, pokud možno s úsměvem a zaměřte se na oční kontakt – dialogu věnujte svůj čas i pozornost, pokuste se u něj nedělat jiné činnosti jako úklid či vybalování nákupu. Dítě potřebuje vaši pozornost, která mu právě ve škole často schází, z čehož mohou pramenit nejrůznější poruchy chování. Problémy mohou nastat i pokud se dítě snaží a učí, úspěchy ale nepřichází. „Introvertnější děti rezignují. Temperamentnější děti začnou ‚zlobit‘. Nejsou vtaženy do výuky, ale ten čas, strávený ve škole, je dlouhý, tak musí něco dělat. Pokud jsou sebevědomější, chtějí získat pozornost alespoň nějak, tedy i tím nevhodným způsobem,“ popisuje psycholožka Radka Hronová. Proto je nesmírně důležité dětem naslouchat a dát jim najevo, že vás jejich školní den skutečně zajímá.

Kouzlo otevřených otázek

Jaké otázky tedy volit? Takové, na které nelze odpovědět jednoduše „ano“ nebo „ne“ nebo takové, nad kterými se dítě musí zamyslet a nelze je odbýt jedním slovem. Buďte kreativní ale konkrétní a neptejte se jen na výuku – školní den se přece skládá z mnoha věcí, nejen samotných vyučovacích hodin. Zde je několik příkladových otázek, které můžete využít:

• Jaká byla nejlepší část tvého dne a proč?
• Překvapilo tě dnes něco?
• V jakém momentu si byl/byla na sebe dnes hrdý/hrdá?
• Co nejzajímavějšího jste se dnes naučili?
• O čem by ses chtěl/chtěla učit zítra?
• Nudil/nudila ses dnes při nějaké aktivitě?
• Co byla nejlepší věc, kterou si dnes dělal/dělala o přestávce?

Vaše konverzace nemusí trvat dlouhé desítky minut, měly by ale být plnohodnotné a zajímavé. Cíleným dialogem budujete důvěru a komunikaci. Je nesmírně důležité, aby vaše dítě vědělo, že ho posloucháte, a že se vám může s čímkoliv svěřit. „Posadit dítě k počítači a zanechat ho svému osudu nic neřeší. Mluvte spolu,“ doporučuje dětský psycholog Jiří Knoll. Podle něj právě mnoha dětem přímá interakce s rodiči chybí.

Není to jen o prospěchu

Známky jsou součástí školského systému, nemělo by se ale všechno točit kolem nich. Děti pak můžou mít pocit, že jejich hodnota závisí na udělených známkách. Není špatné se o jejich známky zajímat, nezakládejte na nich ale celou konverzaci. Pokud bude mít váš potomek pocit, že ho hodnotíte jen podle známek a zvedáte obočí nad horším hodnocením, může se velmi lehce stát, že vám pak nebude chtít říct o mnohem závažnějších a horších záležitostech, než je nějaká ta trojka či čtyřka.