Existují ještě jaderné zbraně? A které země je mají? Velký přehled

Na počátku jaderného věku Spojené státy doufaly, že si na svou novou zbraň udrží monopol, ale tajemství a technologie výroby atomové bomby se brzy rozšířily. Které země disponují jadernými zbraněmi?

Server Arms Control se na toto téma podíval zblízka. Spojené státy provedly první zkušební jaderný výbuch v červenci 1945 a v srpnu 1945 svrhly dvě atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki. O pouhé čtyři roky později provedl svůj první zkušební jaderný výbuch Sovětský svaz. Následovaly Velká Británie (1952), Francie (1960) a Čína (1964).

Ve snaze zabránit dalšímu rozšiřování řad jaderných zbraní sjednaly Spojené státy a další podobně smýšlející země v roce 1968 Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) a v roce 1996 Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT).

Kdo zbraně ještě má?

Indie, Izrael a Pákistán ale nikdy nepodepsali smlouvu o nešíření jaderných zbraní a vlastní jaderný arzenál. Irák zahájil tajný jaderný program za Saddáma Husajna před válkou v Perském zálivu v roce 1991. Severní Korea oznámila odstoupení od smlouvy o nešíření jaderných zbraní v lednu 2003 a od té doby úspěšně testuje pokročilá jaderná zařízení.

Írán a Libye prováděly tajné jaderné aktivity v rozporu s podmínkami smlouvy a Sýrie je podezřelá taky. Přesto úspěchy v oblasti nešíření jaderných zbraní převažují nad neúspěchy a hrozivé předpovědi staré několik desetiletí, že na světě budou brzy existovat desítky jaderných zbraní, se nenaplnily.

Omezení počtu jaderných hlavic

V době uzavření Smlouvy o nešíření jaderných zbraní čítaly jaderné zásoby Spojených států i Sovětského svazu/Ruska desítky tisíc kusů. Od 70. let 20. století vyjednali představitelé USA a Sovětského svazu/ Ruska řadu dvoustranných dohod a iniciativ o kontrole zbrojení, které omezily a později pomohly snížit velikost jejich jaderných arzenálů.

V současné době mají Spojené státy rozmístěno 1 357 a Rusko 1 456 strategických hlavic na několika stovkách bombardérů a raket a modernizují své jaderné nosiče. Hlavice jsou počítány na základě ustanovení dohody New START, která byla v lednu 2021 prodloužena o 5 let.

Nová smlouva START omezuje počet rozmístěných strategických hlavic každé země na 1 550 a připisuje jednu rozmístěnou hlavici na jeden rozmístěný těžký bombardér bez ohledu na to, kolik hlavic každý bombardér nese. Hlavice se počítají podle počtu návratových prostředků na raketě. Každý návratový prostředek může nést jednu bojovou hlavici.

Čína usiluje o nové rakety

Rusko i Čína rovněž vlastní menší množství nestrategických (tzv. taktických) jaderných hlavic, na které se nevztahují žádná smluvní omezení. Čína, Indie a Pákistán usilují o nové balistické rakety, rakety s plochou dráhou letu a námořní jaderné nosiče. Pákistán navíc snížil práh pro použití jaderných zbraní tím, že vyvíjí taktické jaderné zbraně, aby čelil vnímaným indickým konvenčním vojenským hrozbám.

Severní Korea pokračuje ve svém úsilí o získání jaderných zbraní, čímž porušuje své dřívější závazky k denuklearizaci. Státy světa, které disponují jadernými zbraněmi, mají dohromady přibližně 13 080 jaderných hlavic. Odhaduje se, že Severní Korea, devátý stát s jadernými zbraněmi, vyrobila dostatek štěpného materiálu pro 40-50 hlavic, ačkoli skutečná velikost jejích zásob zůstává neznámá.

Státy s jadernými zbraněmi

Států disponující jadernými zbraněmi (NWS) je pět – Čína, Francie, Rusko, Spojené království a Spojené státy. Ty jsou podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní oficiálně uznány za držitele jaderných zbraní. Smlouva uznává jaderný arzenál těchto států, ale podle článku VI se nepředpokládá, že by tyto státy tyto zbraně vyráběly a udržovaly na neurčito.

V roce 2000 se zavázaly k jednoznačnému závazku. Dosáhnout úplné likvidace svých jaderných arzenálů. Vzhledem k tajnůstkářské povaze, s níž většina vlád nakládá s informacemi o svých jaderných arzenálech, je většina níže uvedených údajů nejlepším odhadem jaderných zásob jednotlivých jaderných států, zahrnujících jak strategické hlavice, tak jaderné bomby kratšího dosahu a nižšího výkonu, obecně označované jako taktické jaderné zbraně.

Počty hlavic podle států

Čína: Celkem asi 350 hlavic
Francie: Celkem asi 390 hlavic
Rusko: 1456 strategických hlavic rozmístěných na 517 mezikontinentálních balistických raketách, balistických raketách odpalovaných z ponorek a strategických bombardérech. Federace amerických vědců odhaduje, že k lednu 2021 bude k dispozici přibližně 4495 jaderných hlavic, z toho 1625 rozmístěných útočných strategických hlavic (z toho 960 ve skladu), 1910 nestrategických hlavic a 1760 dalších vyřazených hlavic čekajících na demontáž.
Spojené království: Přibližně 225 strategických hlavic, z nichž je podle odhadů 120 rozmístěno a 105 uskladněno. Spojené království vlastní celkem čtyři balistické ponorky třídy Vanguard s jaderným pohonem Trident, které dohromady tvoří výhradně námořní jaderný odstrašující prostředek.
Spojené státy: 1357 strategických jaderných hlavic rozmístěných na 651 mezikontinentálních balistických raketách, balistických raketách odpalovaných z ponorek a strategických bombardérech. Mají také přibližně 100 gravitačních jaderných bomb B-61, které jsou rozmístěny na šesti základnách NATO v pěti evropských zemích: Aviano a Ghedi v Itálii, Büchel v Německu, Incirlik v Turecku, Kleine Brogel v Belgii a Volkel v Nizozemsku. Celkový odhadovaný počet amerických zásob B-61 činí 230 kusů.

Držitelé jaderných zbraní, kteří nepodepsali smlouvu o zákazu jaderných zbraní

  • Indie, Izrael a Pákistán se nikdy nepřipojily k NPT a je známo, že vlastní jaderné zbraně.
  • Indie poprvé otestovala jaderné výbušné zařízení v roce 1974. Tato zkouška podnítila Pákistán, aby zintenzivnil práce na svém tajném programu jaderných zbraní.
  • Indie i Pákistán veřejně demonstrovaly své schopnosti v oblasti jaderných zbraní při sérii jaderných testů v květnu 1998.
  • Izrael veřejně neprovedl žádný jaderný test, nepřiznává ani nepopírá, že má jaderné zbraně, a prohlašuje, že nebude první, kdo na Blízkém východě zavede jaderné zbraně. Přesto se všeobecně soudí, že Izrael jaderné zbraně vlastní, i když není jasné, kolik přesně.

Státy, které oznámily odstoupení od smlouvy o zákazu jaderných zbraní

Severní Korea

  • Odhaduje se, že od ledna 2021 bude mít přibližně 40-50 hlavic.
  • Ačkoli existuje vysoká míra nejistoty ohledně zásob štěpného materiálu a výroby v Severní Koreji, zejména pokud jde o obohacování uranu, odhaduje se, že Severní Korea disponuje 20-40 kilogramy plutonia a 250-500 kilogramy vysoce obohaceného uranu.
  • Severní Korea provozuje svůj 5megawattový těžkovodní reaktor s grafitovým moderátorem k získávání plutonia pro své jaderné hlavice, a to s přestávkami od srpna 2013. Od roku 2016 také dochází k přerušované činnosti v severokorejském přepracovacím zařízení, což naznačuje, že Pchjongjang pravděpodobně oddělil plutonium z vyhořelého paliva reaktoru.

Írán

  • Nejsou známy žádné zbraně ani dostatečné zásoby štěpného materiálu pro výrobu zbraní.
  • Červenec 2015: Írán a šest světových mocností sjednaly dlouhodobou dohodu o ověření a výrazném omezení íránské kapacity pro výrobu materiálu pro jaderné zbraně.
  • V rámci této dohody Mezinárodní agentura pro atomovou energii a Írán uzavřely vyšetřování íránských aktivit souvisejících s jadernými zbraněmi v minulosti. Agentura dospěla k závěru, že Írán měl před rokem 2003 organizovaný program pro výrobu jaderných zbraní. Některé z těchto aktivit pokračovaly až do roku 2009, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by po tomto datu probíhaly aktivity spojené s výrobou zbraní.
  • V roce 2020 zahájila Mezinárodní agentura pro atomovou energii nové vyšetřování možných neohlášených jaderných aktivit Íránu. Šetření se týká materiálů a činností z období před rokem 2003, agentura má však i nadále za úkol zjistit, jaké materiály nebo činnosti byly v původních prohlášeních Íránu případně opomenuty.

Sýrie

  • Září 2007: Izrael provedl letecký útok na místo, o kterém američtí představitelé tvrdili, že je to staveniště výzkumného jaderného reaktoru podobného severokorejskému reaktoru v Jongbjonu.
  • Vyšetřování amerických tvrzení odhalilo stopy nedeklarovaných umělých uranových částic jak v místě zničeného zařízení, tak v místě deklarovaného syrského výzkumného reaktoru.

Státy, které měly jaderné zbraně nebo programy jaderných zbraní

  • Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina zdědily jaderné zbraně po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, ale vrátily je Rusku a připojily se k zákazu jako státy bez jaderných zbraní.
  • Jihoafrická republika tajně vyvinula, ale následně demontovala svůj malý počet jaderných hlavic a v roce 1991 rovněž přistoupila k zákazu.
  • Irák měl před válkou v Perském zálivu v roce 1991 aktivní program jaderných zbraní, ale byl nucen jej pod dohledem inspektorů OSN ověřitelně demontovat. Invaze do Iráku vedená Spojenými státy v březnu 2003 a následné zajetí iráckého vůdce Saddáma Husajna definitivně ukončily snahu jeho režimu o získání jaderných zbraní.
  • Libye se v prosinci 2003 dobrovolně vzdala svých tajných snah o získání jaderných zbraní.
  • Argentina, Brazílie, Jižní Korea a Tchaj-wan rovněž odložily programy jaderných zbraní.

Zdroj: armscontrol.org