Kdo vlastnil toto frajerské auto, stal se králem socialistických silnic. Dnes je z něj nechutný boháč

I za dob socialismu se dalo najít něco, co budilo obdiv a závist. Auta, která se na silnicích tehdejšího Československa objevovala, sice většinou nenabízela závratnou rychlost ani luxus, ale některé z nich přece jen dokázaly zastavit provoz na ulici a přitáhnout zvědavé pohledy. V garážích těch nejšťastnějších majitelů se objevila vozidla, která i dnes, po desetiletích, sbírají body za styl a originalitu.

Šlo o auto, které vyjíždělo z bran automobilky, jejíž jméno bylo synonymem pro českou hrdost i lidovou dostupnost. Tento konkrétní kousek byl však výjimečný, ať už svým vzhledem, nebo faktem, že ho vlastnili jen ti nejodvážnější nebo nejšťastnější. Dnes se z těch, kteří si ho tehdy mohli dovolit, často stávají boháči, protože mít ho v garáži znamená držet v rukou opravdový poklad.

V 80. letech zaručeně přitahoval pozornost

Za socialismu byla nabídka aut v Československu omezená, a tak se na silnicích nejčastěji objevovaly hranaté sedany a kombíky, které měly hlavně prakticky sloužit. Ale i tehdy existovaly modely, které nabízely špetku stylu a sportovního ducha. Škoda Rapid patřila mezi ně a v kabrioletové verzi se stala skutečnou legendou. Kdo vlastnil tuto „odhalenou krásku“, stával se automaticky středem pozornosti. Nebylo to auto pro každého, a to nejen kvůli ceně, ale i kvůli jeho vzácnosti.

Rapid Cabriolet nebyl vozem, který by sjížděl z pásů ve velkých sériích. Naopak, jeho výroba byla spíš dílem menších dílen, které se odvážily zasáhnout do karoserie běžného kupé. Výsledkem bylo auto, které i dnes patří mezi nejhledanější československé veterány a sběratelské klenoty.

Takhle vznikl sporťák v českém kabátu

Škoda Rapid vyjela poprvé v roce 1984 jako nástupce slavného kupé Škoda Garde a slavné 110 R. Nabízela modernější design, lepší jízdní vlastnosti a sportovnější image. Jenže standardní kupé bylo pro někoho málo výjimečné. A tak přišel nápad, udělat z Rapidu kabriolet.

Přestavby realizovaly různé firmy a dílny. V Československu se o to postaral například Metalex (MTX), který postavil asi 12 kusů kabrioletů na bázi Rapidu 136. Ještě větší sérii měla na svědomí britská firma Ludgate Design & Development (LDD), ta vyrobila přibližně 334 vozů, převážně pro britský trh. A nezůstalo jen u nich, úpravy vznikaly i v Rakousku (Gräf & Stift), Dánsku, Švédsku nebo dokonce Kanadě.

Každá konverze byla jiná. Aby si auto zachovalo tuhost karoserie po odříznutí střechy, musely se montovat výztuhy pod podlahu i do boků, často se přidával ochranný oblouk za sedadly a zesiloval rám dveří. Práce na takovém voze byla náročná a cena tomu odpovídala.

Rozjel se až na 150 km/h

Kabriolet převzal technický základ kupé Rapid. Nejběžnější variantou byl motor 1,3 litru s výkonem kolem 43 až 46 kilowattů (cca 61 koní), pohon zadních kol a pětistupňová převodovka. Pro mnoho řidičů to byl zážitek, auto bylo hbité a díky pohonu zadní nápravy nabízelo lepší jízdní projev než běžné sedany.

Kabriolet sice vážil o něco víc než standardní kupé (kvůli výztuhám), ale maximální rychlost se pohybovala kolem 150 km/h a na stovku se rozjel za necelých 14 vteřin. Britské vozy navíc často dostaly posilovač řízení, sportovní volant, luxusnější disky a někdy i vylepšené brzdy.

Cena byla vysoká již za socialismu

Kdo měl za socialismu Rapid Cabrio, byl pánem. Auto stálo tolik, že se jeho cena mohla rovnat hodnotě menšího domu. Hovoří se o částkách kolem desítek tisíc západoněmeckých marek nebo statisíců československých korun. Už tehdy šlo o raritu, kterou si mohla dovolit jen hrstka lidí.

Dnes je situace podobná. Rapid Cabrio se objevuje na trhu jen zřídka a ceny bývají vysoké. Záleží na stavu, původu a historii vozu. Dobře dochovaný exemplář s jasným původem, zejména v úpravě LDD nebo MTX, může stát od půl milionu do 800 tisíc korun. A pokud jde o unikátní kus s malým nájezdem nebo zajímavou historií, cena se může vyšplhat ještě výš.