Tato škodovka měla být klenotem socialismu s italským šarmem. Jenže ji dostali na starost konstruktéři dělnického původu a zfušovali ji natolik, že ani nevyjela

Nadějný model, který mohl změnit osud československého automobilového průmyslu. Moderní design, zahraniční ambice, spolupráce s Italem. a nakonec to celé řídili technici, kteří včera ještě vyráběli kombajn. Škoda 720 je automobilová legenda, ovšem nikoliv díky tomu, že by brázdila silnice. Spíš kvůli tomu, že nikdy pořádně nesjela z výrobní linky.

V 60. letech se v útrobách AZNP začalo šuškat o něčem, co znělo skoro jako sci-fi. Místo další škodovky s motorem vzadu a designem připomínajícím rádio z dob první republiky se chystalo něco velkého, moderní auto střední třídy. A ne jen tak ledajaké. Mělo to být eso, které by se mohlo postavit Passatu nebo dokonce Alfě Romeo. JV zemi, kde se na západní auta koukalo jako na zboží z Marsu, to byla odvážná myšlenka. Vznikl ambiciózní plán: nová generace vozů, označovaná interně jako Škoda 720.

Auto mělo moderní hranatý design, čtyřdveřovou karoserii s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Na projektu se podílela i slavná italská designérská firma Ital Design Giorgetta Giugiara. Výsledkem byl elegantní vůz s proporcemi, za které by se nestyděla ani Západní Evropa.

Technika slibná, ale praxe krutá

Technické parametry zněly slibně: vůz měl mít různé varianty motorů, od základního čtyřválce 1.5 až po dvoulitr. Výkon až 88 koní. V roce 1970 to nebylo vůbec málo, hlavně ve světě škodovek, kde 47 koní znamenalo luxus.

Podvozek byl nový, moderní, s nezávislým zavěšením kol, karoserie byla samonosná, což tehdy znamenalo technologický pokrok. Interiér vypadal nadčasově a ergonomicky, tedy alespoň podle měřítek východního bloku. Na papíře to celé znělo skvěle.

Jenže právě na papíře to také zůstalo.

Proč se projekt nedotáhl?

Příčin bylo víc než dost. Tou hlavní byla neochota vedení socialistického průmyslu pustit se do rozsáhlých investic. Vývoj stál peníze a i když automobilka připravila prototypy, pořád se oddalovalo rozhodnutí o spuštění sériové výroby. Mezitím přicházely další a další připomínky od vedení KSČ, zhoršovaly se vztahy se zahraničními partnery a začaly i personální změny ve vedení vývoje.

Když konečně přišel okamžik, kdy se měl projekt spustit, byly stroje zastaralé, plány zpožděné a technologie nedotažené. Výsledkem byl prototyp, který na oko vypadal dobře, ale reálně nebyl připravený na sériovou výrobu.

Jedna z legend praví, že když auto poprvé testovali, zadřel se motor po 14 kilometrech. Jiná mluví o tom, že přístrojová deska se odlepila v mrazu ještě dřív, než stihli zavřít dveře. Ať tak či onak, výroba se nikdy nerozjela.

Jak to dopadlo?

Prototypy nakonec skončily v depozitářích, na výstavách nebo byly sešrotovány. A místo Škody 720 se v roce 1976 zrodila Škoda 105, nenápadné auto, které se ale vyrábělo až do 90. let. Žádný průlom, žádný socialismus na čtyřech kolech, jen další kompromis.

Zní to jako ztracená příležitost. V době, kdy se v Evropě rozjížděla lavina moderních aut, se Československo vrátilo ke koncepci motoru vzadu. Když Německo startovalo Golf a Opel Kadett, my jsme se vydali směrem k modelu, který byl už při narození důchodce.

Kromě několika vystavených prototypů v muzeu Škoda a několika nadšených historiků zůstal především příběh o tom, jak mohl být československý automobilový průmysl odvážný a moderní, ale byl místo toho příliš spoutaný politikou, šetřením a strachem z neznámého.

A taky připomínka, že i krásné auto s italskou duší může skončit v socialistické garáži. Bez benzínu, bez volantu a hlavně bez budoucnosti.