Váš hlas zní úplně jinak, než si myslíte: Vaše uši ho ve skutečnosti neslyší
Sledovat v Google Zprávách
Většina z nás zažila ten zvláštní moment, kdy slyšíme svůj hlas z nahrávky a okamžitě se nám zdá nepříjemný, cizí a často až k nesnesení. Zatímco náš hlas nám obvykle zní přirozeně, nahrávky odhalují něco úplně jiného. Ale proč to tak je? Vědci se tímto fenoménem dlouhodobě zabývají a zjistili, že důvodem je způsob, jakým sami sebe slyšíme – ve skutečnosti totiž slyšíme svůj hlas jinak než ostatní.
Když mluvíme, náš hlas prochází dvěma různými cestami do našich uší. Tou první a nejběžnější cestou jsou zvukové vlny, které putují vzduchem, vstupují do našeho vnějšího ucha a pokračují skrze zvukovod až k bubínku. Bubínek pak tyto vibrace předává dále do středního a vnitřního ucha, kde se nachází orgán zvaný hlemýžď. Ten přeměňuje zvukové vlny na elektrické impulsy, které mozek interpretuje jako zvuk.
Nicméně, když mluvíme, vnímáme svůj hlas i druhou cestou – skrze naše vlastní kosti. Vibrace, které vznikají v hlasivkách, se přenášejí přes lebku a kosti obličeje přímo k vnitřnímu uchu. Toto vedení skrz kosti hraje klíčovou roli v tom, jak svůj hlas slyšíme a vnímáme my sami. Protože kosti a tkáně v hlavě lépe vedou nízkofrekvenční zvukové vibrace, náš hlas nám zní hlubší a plnější, než jak ho slyší ostatní.
Proč na nahrávce zníme jinak?
Když slyšíme svůj hlas z nahrávky, vnímáme ho pouze pomocí vzdušné vodivosti, tedy skrze zvukové vlny, které cestují vzduchem. Tím pádem chybí onen „kostní“ prvek, který přidává na hloubce a plnosti hlasu. To způsobuje, že nám náš hlas připadá vyšší, tenčí a méně příjemný, než jsme zvyklí. Je to jako bychom slyšeli cizí osobu.
Dalším důvodem, proč nám náš hlas na nahrávkách připadá tak cizí, je fakt, že celý život slyšíme svůj hlas hlavně přes kosti. Na ten zvuk jsme zvyklí a stavíme na něm i část své vlastní identity. Když pak slyšíme skutečný zvuk svého hlasu bez „pomoci“ lebky a kostí, nastává kognitivní disonance – něco, co nám nedává smysl a co vnímáme jako neautentické.
Psychologický dopad
Mnozí lidé, kteří slyší svůj hlas na nahrávkách, zažívají znechucení nebo dokonce stres. To vychází z naší mentální představy o tom, jak náš hlas zní. Tato představa vzniká na základě dlouhodobého vnímání hlasu přes kostní vodivost. Když tedy uslyšíme svůj hlas „reálně“, dostáváme se do rozporu mezi tím, co jsme si celý život mysleli, a tím, jak to vypadá v realitě.
Zajímavé je, že tento psychologický fenomén má i své opodstatnění. Vědci zjistili, že slyšení vlastního hlasu v takto odlišné podobě může vyvolávat pocit nejistoty, protože narušuje náš obraz o sobě samých. Ale je dobré si uvědomit, že všichni ostatní kolem nás nás slyší právě tak, jak to vnímáme z nahrávky – a pro ně je to zcela normální.
Co s tím můžeme dělat?
Pro ty, kteří svůj hlas ze záznamu příliš nesnášejí, existuje několik možností. Jednou z nich je hlasové školení, které vám může pomoci naučit se mluvit tak, aby váš hlas zněl příjemněji. Další možností je jednoduše si na nahrávky svého hlasu zvykat. Čím více se posloucháte, tím méně vám to bude připadat zvláštní a neobvyklé. Je dobré si také uvědomit, že ostatní lidé váš hlas slyší zcela jinak a nemají s ním žádný problém. Problém máme pouze my sami, protože slyšíme něco, co neodpovídá naší vlastní mentální představě.
Věda o zvuku a o tom, jak slyšíme svůj vlastní hlas, je fascinující ukázkou toho, jak mozek a tělo spolupracují a jak mohou ovlivnit náš vlastní pohled na sebe. Takže až příště uslyšíte svůj hlas z nahrávky a nebude se vám líbit, vězte, že je to jen důsledek přirozených procesů a že ostatní slyší váš hlas přesně tak, jak má být.
