Vláda zavádí spravedlivé důchody. Část lidí je bude muset zpětně vrátit

Přes veškeré možné výhrady nelze České republice upřít, že zde máme relativně fungující správu sociálního zabezpečení. Žádný systém ale není dokonalý. Ve snaze vykonávání právní spravedlnosti se běžně setkáváme se situacemi, které mohou být hodnotám „fair play“ z hlediska etiky na hony vzdálené. To by však nemělo být záminkou pro snahy systém jakkoliv obcházet.

Jsou známé příběhy lidí, kteří přes jasné zdravotní hendikepy neuspěli se svými žádostmi o invalidní důchod. Takové momenty dokážou vyvolat pocity beznaděje. Nejeden slušný člověk v nesnázi narazil na neprůhlednost, tvrdost a pozbytí veškeré empatie při komunikaci s úřady. Přesto se čas od času najdou i tací, kteří v tom tzv. „umí chodit“ a z využívání sociálního systému si udělají „hlavní pracovní poměr“.

ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení) je úřadem, který má v ČR na starosti dávky nemocenského pojištění, lékařskou posudkovou službu a v neposlední řadě i všechny formy důchodů. Kromě starobního, vdovského a invalidního sem spadá také například i důchod sirotčí. Starobní důchod má zcela jasné parametry. Věk člověk neobelže. Je proto jasné, že by se pro jeho nelegální formy čerpání musel dopustit velice „sofistikovaného“ podvodu.

V případech možnosti čerpání sirotčích, vdovských a invalidních důchodů je ovšem situace trochu více fluidní.

Omyl, nebo záměr? Zákon se neptá!

U sirotčích důchodů může nastat problém v případě, kdy jej sirotek nadále pobírá i přesto, že nastoupí do zaměstnání.

Jedním z příkladů může být kauza z roku 2019, kdy 24letá žena neoprávněně pobírala sirotčí důchod. A to přesto, že ukončila přípravu do zaměstnání. Vše završila doložením falešného potvrzení o studiu. Tímto jednáním jí byl vyplácen sirotčí důchod ve vyšší výši. Státu způsobila škodu více jak 100 tisíc korun, za což jí v té době hrozil trest odnětí svobody až po dobu pěti let.

V tomto případě je jasné, že se žena dopustila podvodu. Nastat ovšem může i situace, kdy člověk reálně opomene nahlásit skutečnosti, které mají na výplatu důchodů vliv. Při nastoupení do zaměstnání je ponechaná lhůta 8 dnů pro oznámení změn ČSSZ. Pokud důchodce na svou oznamovací povinnost zapomene a uvedenou lhůtu překročí, dopustí se jednání v rozporu se zákonem.

Opomenutí ohlašovací povinnosti může nastat i v případě vdovských důchodů. Mluvit by o tom mohl muž, který od roku 2011 pobíral vdovský důchod. V roce 2013 uzavřel nový sňatek, čímž mu právo na vdovský důchodu zaniklo. Nadále jej ale pobíral. Za dobu dvou let si tak přišel na více jak 200 tisíc korun. Zda nově vzniklou životní událost pouze zapomněl ohlásit, anebo pokoušel postřeh státního aparátu, je zákonu jedno. Důchodce sice ušlou částku uhradil, trestnímu stíhání se ovšem nevyhnul.

Drzost jako cesta k zisku? Jenom na chvilku

V současném nastavení přísnosti přiznávání invalidních důchodů a jejich vyměřované výši, se zdá až neuvěřitelné, že by někoho vůbec napadlo tento mechanismus zkoušet nelegálně ohýbat ve svůj prospěch.

Povahu penězchtivého občana však jakékoliv morální otázky a výčitky svědomí nezastaví. Příkladem může být i případ muže, který si předstíráním duševní choroby přišel na takřka 1,5 milionu korun. Muž si do vínku obvinění přidal ještě falšování vysokoškolského diplomu, díky němuž rozjel vázanou živnost ve stavebnickém oboru. Určitá zdravá drzost může v podnikání přinést své ovoce. V tomto případě je až s podivem, nakolik umí někteří naši spoluobčané ztratit veškeré zábrany.

Na základě těchto případů se nelze divit, když má státní správa potřebu tzv. „utahovat opasky“. Znesnadňovat kontroly a stěžovat podmínky pro čerpání pomoci určené těm nejslabším a nejohroženějším. To vše často z důvodu existence pár protřelých duší, které si rozhodnou brát vše na co si ukážou.

Pokud člověk není schopen odhadnout dopady svého jednání na celou naši společnost, možná pomůže připomenutí znění zákona:

„Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.“ 

Zdroje: cssz.cz, policie.cz, zakonyprolidi.cz, denik.cz