Polsko má jedinečný radar a světové velmoci na něj stojí frontu. V čem je tak vyjimečný?

SPL (Passive Location System) je název zařízení, které Polsku závidí celý svět. Jedná se o pasivní radar vyvinutý společností Radwar. Zařízení nevysílá žádné signály, což velmi ztěžuje jeho odhalení. Zároveň je schopen odhalit nejen běžná letadla, ale i stroje typu stealth, píše server Defence 24.

Poněkud ve stínu programů Vistula a Narew, jejichž cílem je vybudovat polskou protivzdušnou obranu středního a krátkého dosahu, vyvíjí polská společnost Radwar zařízení stejného významu. Jedná se o radary, které mají za úkol indikovat cíle pro protiletadlové rakety bránící polské nebe.

„Oči“ programů Vistula a Narew jsou moderní radiolokační stanice dlouhého dosahu P-18PL a radar SPL neboli pasivní lokalizační systém. Jedná se o technologický zázrak vyvinutý polskou společností PIT-Radwar, který vidí nepřítele a zároveň pro něj zůstává neviditelný.

Radar SPL vidí, aniž by byl viděn

Práce na tomto zařízení začaly před více než deseti lety, kdy Radwar vyhrál soutěž na realizaci projektů v oblasti vědeckého výzkumu nebo vývoje pro obranu a bezpečnost státu, kterou financovalo Národní centrum pro výzkum a vývoj v Polsku, jak píše server Zbiam.

Zařízení SPL je, jak výrobce ujišťuje, světově unikátní systém. Jedná se o řešení, které poskytuje možnost pozorovat vzdušný prostor bez vysílání signálů, které by mohly být detekovány a lokalizovány systémy elektronického průzkumu nepřítele, označovanými jako ESM.

Systém SPL je v praxi naplněním odvěkého snu o „vidění“, aniž bychom byli viděni. Polské vybavení to dokáže, a navíc vidí to, co ostatní nevidí: objekty postavené pomocí technologie stealth. Jak je to možné?

Dva typy systémů

Radar SPL se skládá ze dvou subsystémů: PET a PCL.
PET je zodpovědný za detekci emisí z palubních systémů letadel a jiných létajících objektů – nejen jejich aktivních radiolokátorů, ale mimo jiné také emisí z vlastních identifikačních systémů nebo navigačních zařízení.

PCL přijímá odrazy emisí generovaných tzv. příležitostnými vysílači. Jedná se o další radary pracující zcela nezávisle (vlastní i nepřátelské), ale také o vlny přicházející ze sítí GSM nebo televizních vysílačů.

Díky tomu, že se polský systém skládá ze čtyř nezávislých modulů SPL, mohou přijímat a porovnávat zaznamenané odrazy a určovat z nich přítomnost a parametry objektu, který se nachází ve vzduchu.

Jak odhalit pasivní radary?

V praxi to znamená, že polský systém je pro nepřítele téměř nezjistitelný. Může provádět sledování vzdušného prostoru, aniž by prozradil jak samotný fakt sledování, tak svou přítomnost a umístění. V důsledku toho je detekce a zaměření radaru PCL velmi obtížné.

Obtížné však neznamená nemožné, protože s nápadem, jak odhalit polské „neviditelné“ radary, přišli… sami Poláci, tentokrát z Vojenské technické univerzity. Technologie vyvinutá týmem WAT byla inspirována prací na detekci improvizovaných výbušných zařízení (IED).

Pasti, které se s nimi stavěly, byly postrachem polských vojáků na misích v Iráku a Afghánistánu. Připomínaly zcela neškodné předměty, například kameny ležící u cesty.

Póly detekují nezjistitelné

Polští vědci začali zkoumat elektronické obvody, které jsou zodpovědné za iniciaci exploze takových pastí. Jejich tvůrci je zkonstruovali tak, aby je bylo obtížné odhalit. Informace o tom, že se cíl nachází v blízkosti, však musela být nějakým způsobem přenesena ze senzoru do rozbušky, a právě této skutečnosti se výzkumníci WAT rozhodli využít. Díky tomu vyvinuli způsob, jak odhalit nezjistitelné radary a letouny stealth.

Výzkumníci zdůrazňují, že jimi vyvinutá technologie může být použita nejen k detekci pasivních radarů, ale také jako modul PET radaru SPL objektů postavených s technologií stealth.

Technologie vyvinutá v Polsku ještě není hotovým produktem. Její vývojáři pracují na tom, aby ji dovedli do fáze funkčního demonstrátoru. V budoucnu by tento typ zařízení mohl být umístěn například v průzkumném dronu, který bude při hlídkování v určité oblasti schopen indikovat, kde se nacházejí pasivní radarové stanice.

Zdroj: defence24.com, postsen.com, Wikipedia, dzienniknaukowy.pl, zbiam.pl