Hlásila jsem se na uklízečku v supermarketu. Za 3 týdny jsem se stala oblastní ředitelkou díky této větě

Profese uklízečky a ředitelky jsou pochopitelně velmi rozdílné profese, které vyžadují zcela odlišné znalosti. Přesto se v některých případech může stát, že taková ředitelka přijme práci jako uklízečka. Důvodem může být například syndrom vyhoření.

Příběh o tom, jak se z úspěšné ředitelky skoro stala uklízečka na plný úvazek, přináší naše čtenářka Dominika K., která se kvůli syndromu vyhoření rozhodla zahodit celou svou kariéru. Nakonec však našla řešení, které jí vyhovovalo.

Dříve působila jako ředitelka známé společnosti

Dominika před 15 lety získala práci svých snů, postupně se vypracovala na ředitelku známé společnosti a zdálo se, že má v životě všechno, po čem lidé touží. Po několika letech, kdy snášela ohromné pracovní tempo a stres, si uvědomila, že takto žít nechce. Její nadšení z práce se zcela vytratilo a nakonec se dostala do takové fáze, že už v práci nebyla schopná ani přemýšlet. Dominika se potýkala se syndromem vyhoření a moc dobře věděla, že je s její kariérou konec. 

Čtěte také

Kalifornie testuje autobusy s rychlostí 225 km/h. Pro svou zběsilou jízdu budou mít vlastní pruh na dálnici

21. 5. 2026

„Měla jsem našetřeno dost peněz, ale nechtěla jsem žít z úspor déle než pár měsíců. Rozhodla jsem se, že budu pracovat. Ale úplně jinak než kdy dřív,“ prozradila naší redakci žena, která se rozhodla pracovat jako uklízečka. „Věděla jsem, že je tato práce mizerně placená, ale chtěla jsem dělat něco, u čeho absolutně nemusím přemýšlet. Být doma mě prostě nebavilo,“ vysvětlila. Dominika tedy po třech měsících, kdy byla bez práce, šla na pohovor. Chtěla pracovat jako uklízečka (prozatím) na částečný úvazek.

Na pohovoru nemohli uvěřit svým uším

Když přišla na pohovor, domluvila se s jednatelem společnosti na spolupráci. „Na pohovoru jsme se i zasmáli. Řekl mi, že vypadám spíše jako ředitelka než uklízečka. Tak jsem mu řekla pravdu,“ popisovala. Jednatel byl v šoku, protože rozhodně nečekal, že někdo jako ona kvůli vyhoření přijme práci uklízečky. Zaujalo ho zejména to, že pracovala na tak vysoké pozici ve firmě, která je velmi úspěšná. „Ptal se mě, jak se cítím a já jsem si uvědomila, že vlastně dobře. Ty tři měsíce klidu mi nesmírně prospěly. Nakonec mi nabídl práci oblastní ředitelky na poloviční úvazek,“ vysvětlila. I když nad nabídkou přemýšlela dlouhé tři týdny, nakonec ji přijala. Uvědomila si, že v této práci nebude mít tolik stresu, jelikož se jedná o menší společnost. Přesto téměř celý první měsíc pracovala jako uklízečka. To, že nemusela pracovat hlavou, jí přišlo osvěžující, ale mzda jí nepokryla ani základní potřeby. 

Syndrom vyhoření zažene člověka do kouta

I když je člověk sebevíc úspěšný, může se stát, že vyhoří. Potíž je v tom, že syndrom vyhoření není vyčerpání, ze kterého by se člověk mohl vyspat. Jedná se o jakýsi stav chronického stresu. Mnohdy trvá i několik měsíců, ale třeba i rok, než je člověk opět schopen se věnovat své práci. Jenže kdo si může dovolit tak dlouho nepracovat? Asi jen málokdo. To je důvodem, proč lidé, kteří pracovali na vysokých a velmi dobře placených pozicích, často začnou pracovat v květinářství, kavárně nebo třeba začnou uklízet. 

Čtěte také

Jeden nespokojený senior může zablokovat stavbu celého satelitního městečka o několika domech

21. 5. 2026

„Tendence podceňovat signály vyčerpání, různá varování vyplývající nejen z našich vlastních pocitů vypětí, ale stejně tak ignorovat reakce našeho okolí, může být i fatální. Je to stejné, jako kdybychom přetočili vlastní vnitřní hodinový strojek. Jakmile v něm něco praskne, náprava je složitá. A přitom někdy stačí tak málo. Pečujme o své duševní zdraví stejně tak, jako o své zdraví tělesné,“ popisuje PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka.

Je důležité pravidelně odpočívat

Syndrom vyhoření nevzniká jen tak. Ve většině případů ho člověk začne pociťovat, když dlouhodobě upřednostňuje práci a povinnosti bez toho, aniž by odpočíval a pravidelně dělal i věci, které ho baví. Možná, že si říkáte, že vás baví práce – přesně takhle to ale nefunguje. Je jedno, jestli za odpočinek považujete čtení knihy, zahradničení nebo třeba cestování. Odpočívat se zkrátka musí, jinak vůči svému tělu vytváříte dluh, který vás dřív nebo později dožene. Syndrom vyhoření hrozí i v případě, pokud člověk pracuje do noci a zapomíná na spánkovou hygienu. Proto nikdy neupřednostňujte svou kariéru před vlastním zdravím.

Čtěte také

Cyklistický airbag může být rozhodujícím prvkem pro záchranu života. Objevují se hlasy pro jeho povinné zavedení

21. 5. 2026