Neuvěřitelná Škodovka se sklápěcím předním sklem. Legendární model Skopak slaví 55 let

Pod značkou Škoda si všichni nejspíš hned vybavíme modely, které brázdily či stále brázdí naše silnice, od legendární stovky přes Favority až po dnešní moderní SUV. Jenže historie mladoboleslavské automobilky je mnohem pestřejší a skrývá i kapitoly, které zůstaly našemu trhu téměř utajené.

Jednou z nich je příběh vozu Skopak, který se před 55 lety začal vyrábět v pákistánském Karáčí. Model, který vznikl na základě Octavie Combi, měl nejen sklápěcí přední sklo, ale i další unikátní prvky, díky nimž by dnes právem patřil do galerie technických kuriozit a designových pokladů značky Škoda.

Škoda do celého světa

Psal se rok 1970 a v Karáčí, tehdy rušném a rychle se rozvíjejícím pákistánském přístavu, se rozběhla výroba vozu, který měl splnit specifické potřeby místních zákazníků. Za projektem stála společnost Haroon Industries Ltd., která už od poloviny 60. let dovážela do Pákistánu škodovky. Tehdy se na Motokov, pražský podnik zahraničního obchodu, obrátila s požadavkem na jednoduchý, robustní a univerzální automobil, který by zvládl místní podmínky, lehký terén a zároveň byl levný na výrobu i provoz.

Inspirací pro Skopak byl novozélandský model Trekka, který vznikl už v roce 1966 na základě Octavie a stal se prvním „SUV“ značky Škoda. Pákistánci však chtěli něco vlastního. Vůz s delším rozvorem, specifickou karoserií a větší nosností. Motokov proto vyslal do Karáčí zkušeného konstruktéra Josefa Velebného, jenž měl s Trekkou bohaté zkušenosti. Velebný se přestěhoval do Pákistánu, kde s místními techniky navrhl a postavil první prototyp Skopaku. Sériová výroba odstartovala v květnu 1970.

Čím byl Skopak tak výjimečný?

Základem byl páteřový rám a podvozek Octavie combi, na který se montovala jednoduchá, ale odolná karoserie. Ta byla tvořena ocelovým skeletem a povrchovými panely z laminátu, což byla v tehdejší době v regionu naprostá novinka. Laminát umožnil nejen snížit hmotnost, ale také zjednodušit výrobu a opravy. Skopak byl v základní verzi dvoumístný pick-up, ale vznikaly i další varianty, například s plátěnou střechou, s jednoduchými látkovými pásy místo dveří nebo se zadní lavicí pro převoz dělníků či nákladu.

Největší technickou lahůdkou byl však sklápěcí přední rám se sklem. Díky této vychytávce bylo možné snížit výšku vozu z 1,25 metru na pouhých 1,1 metru, což se hodilo při jízdě pod spadlými stromy, v džungli nebo při převozu větších nákladů. V kombinaci s robustní konstrukcí, jednoduchou technikou a vysokou užitnou hodnotou šlo o skutečně univerzální nástroj pro pákistánské farmáře, řemeslníky i státní podniky.

Pod kapotou Skopaku pracoval známý čtyřválec o objemu 1,2 litru s výkonem 47 koní, spojený se čtyřstupňovou manuální převodovkou a pohonem zadních kol. Přestože výkon dnes působí úsměvně, v tehdejších podmínkách a s hmotností kolem jedné tuny šlo o dostatečně živý a spolehlivý motor. Skopak uvezl až půl tuny nákladu a mohl táhnout přívěs o hmotnosti 750 kg. S rozměry 4,2 metru na délku, 1,64 metru na šířku a variabilní výškou byl doslova ideálním pomocníkem v úzkých uličkách i polních cestách.

Výrobu ukončila válka

Výroba Skopaku byla skutečně malosériová, vzniklo přibližně 1400 vozů v různých verzích. První prototyp byl představen už na jaře 1969, sériová výroba se rozběhla o rok později. Bohužel, slibně rozjetý projekt zastavila geopolitická situace: Na konci roku 1971 vypukla indo-pákistánská válka, která na několik let ochromila ekonomiku i zahraniční obchod. Výroba byla přerušena a už nikdy se nepodařilo ji obnovit.

Přesto Skopak zůstává jedním z nejzajímavějších příkladů, jak se československá technika dokázala přizpůsobit místním potřebám a podmínkám. V době, kdy se o globalizaci automobilového průmyslu teprve začínalo mluvit, Škoda už vyvážela nejen hotové vozy, ale i know-how, konstrukční řešení a šikovné inženýry. Josef Velebný, který stál u zrodu Trekky i Skopaku, se tak zapsal do historie jako jeden z největších českých automobilových vizionářů.

Geniální model je dnes muzejním kouskem

Dnes je Skopak sběratelskou raritou, většina vozů dávno dosloužila v náročných podmínkách pákistánského venkova. Několik dochovaných kusů je vystaveno v muzeích a připomíná dobu, kdy Škoda dokázala vyrobit auto, které bylo nejen levné a jednoduché, ale také geniálně praktické. Sklápěcí přední sklo, laminátová karoserie a robustní technika – to vše dělá ze Skopaku zapomenutý klenot automobilové historie, který by si zasloužil větší pozornost i u nás.

Když se dnes automobilky předhánějí v inovacích a chytrých řešeních, je dobré si připomenout, že už před 55 lety vzniklo v Karáčí auto, které bylo nejen úžasné svým vzhledem, ale i technickou jednoduchostí a funkčností. Skopak dokázal, že česká škola konstrukce má světové parametry a že i na druhém konci světa může vzniknout vůz, který je dodnes inspirací pro milovníky technických kuriozit a chytrých řešení.