Třírotorový kříženec letadla a vrtulníku měl znamenat revoluci v dopravě. Proč se nikdy neuchytil?
Britským konstruktérům letadel z období studené války nelze upřít jednu věc, a to že se nebáli inovací, píše web Hotcars.
Jednou takovou inovací byl letoun Fairey Rotodyne. Tento neuvěřitelný stroj vypadal jako něco mezi vrtulníkem a běžným letadlem a během prvních testů se ukázal jako slibný. Oficiálně byl znám jako hydroplán a měl přinést revoluci v letecké dopravě v městských oblastech, potenciálně by mohl být využíván i v armádě.
Konstrukce a vývoj letounu Rotodyne
Společnost Fairey byla zaujata myšlenkou letounů s rotujícími křídly, což je fenomén, jehož kořeny sahají až do 30. let 20. století. Společnost Fairey tak byla první, kdo koncept skutečně prozkoumal a vyvinula model FB-1 Gyrodyne. Po testování tohoto letounu a modernizovaného letounu Jet Gyrodyne na konci 40. let formulovala společnost British European Airways požadavek na rotorové letadlo pro přepravu cestujících, které by mohlo sloužit jako krátkodobý dopravce, vlastně jako vrtulník, ale s větší kapacitou pro cestující a větší rychlostí. Byly předloženy různé návrhy, ale nejslibněji se jevil návrh společnosti Fairey.
Hlavní pohonnou jednotkou byly dva turbovrtulové motory Napier Eland N.EI.7. Na rozdíl od vrtulníku však lopatky nepoháněl jediný motor. Oba motory Napier byly namontovány na malých, strmých křídlech, zatímco vrtule měly čtyři trysky na koncích rotoru, jednu na každém konci, a ty roztáčely listy dokola. Při běžném letu Rotodynu je bylo možné vypnout a znovu se zapínaly až při přistání.
Foto: kitchener.lord/Flickr (CC 2.0)
Díky přímé přepravě z města do města se Rotodyne dostal do pozice tzv. létajícího autobusu na střední vzdálenosti a společnost Fairey brzy dostávala objednávky na svá nová letadla. Společnost BEA pak oznámila, že hodlá koupit šest letadel a potenciálně zvýšit jejich počet na 20.
Mezitím Královské letectvo objednalo 12 vojenských verzí Rotodyne, zatímco New York Airways podepsaly dopis o záměru koupit pět letadel po 2 milionech dolarů za kus, v přepočtu asi 45 milionů korun na dnešní kurz. Zájem měla zřejmě i americká armáda a Japonsko chtělo některé exempláře využít na lince Tokio-Osaka.
Co se zvrtlo?
Hluk ze špičkových trysek byl velmi vysoký a uprostřed města by představoval velký problém. I když později společnost Fairey vyvinula tišší tip trysky, došlo v britském leteckém průmyslu k racionalizaci, sloučení několika společností do jedné, a Rotodyne se stal obětí této reorganizace. Společnost Fairey se totiž stala součástí Westlandu. Problémy při hledání výkonnějších turbovrtulových motorů také nepomohly a objednávky se brzy začaly rušit, až v roce 1962 britská vláda zastavila financování.
A tak Rotodyne jednoduše zmizel a dnes jsou k vidění jen jeho fragmenty.
Potenciální promarněná příležitost
Zrušení projektu poukázalo na dvě věci. Zaprvé, na problémy britského leteckého průmyslu osobně. A za druhé, že vláda byla dost krátkozraká, protože se ukázalo, že koncepce Rotodyne je dnes docela dobrá. Středně velký letoun pro cestování z města do města by dokáal přepravit slušný počet cestujících.
Až s odstupem času můžeme říci, že Rotodyne byl zřejmě promarněnou příležitostí. Možná předběhl svou dobu, ale mohl zahájit novou éru komerční letecké dopravy.
Zdroj: hotcars.com