Ta fotka mi zničila život: Před 40 lety dívku se zelenýma očima obdivoval celý svět. Podívejte se, jak vypadá dnes

V polovině 80. let se na obálce magazínu National Geographic objevila fotografie dvanáctileté afghánské dívky se zelenýma očima. Její pohled, plný strachu a vzdoru, uchvátil miliony lidí po celém světě a stal se symbolem válkou zničeného Afghánistánu. Dívka, tehdy známá pouze jako „Afghánská dívka“, byla zachycena fotografem Stevem McCurrym v uprchlickém táboře na pákistánsko-afghánských hranicích.

Sharbat Gula pochází z oblasti Afghánistánu, která byla v 80. letech zasažena sovětskou invazí. Ve věku šesti let přišla během bombardování o oba rodiče. Spolu s babičkou a sourozenci podnikla nebezpečnou cestu přes zasněžené hory do Pákistánu, kde našla útočiště v uprchlickém táboře Násir Bagh. Život v táboře byl těžký, ale bezpečnější než v rodném Afghánistánu, který sužovala válka.

Právě v tomto táboře v roce 1984 vyfotografoval Steve McCurry tehdy dvanáctiletou Sharbat během školního dne. Fotografie, která později obletěla svět, vznikla za neobvyklých okolností. V paštunské kultuře není běžné, aby ženy odhalovaly tvář cizím mužům. Aby si Sharbat šátek na chvíli sundala, přemluvila ji až místní učitelka. Výsledný snímek, publikovaný na obálce časopisu National Geographic v roce 1985, zachytil dívku s pronikavě zelenýma očima, ve kterých se odrážely strach i vzdor.

Pátrání po Afghánské dívce

Sharbat Gula se stala symbolem utrpení uprchlíků, ale její jméno zůstávalo neznámé. V roce 2002, po sedmnácti letech, se McCurry vrátil do oblasti, aby ji znovu našel. Po dlouhém pátrání ji objevil v odlehlé vesnici v Afghánistánu. Sharbat tehdy žila se svým manželem a dětmi, daleko od jakéhokoliv komfortu. Přestože si na fotografa vzpomněla, výsledek jejich prvního setkání nikdy neviděla. Na McCurryho se neusmála – vdané ženy podle kulturních pravidel nesměly projevovat náklonnost cizím mužům. Při tomto setkání vyslovila přání, aby její dcery dostaly vzdělání, což jí samotné bylo odepřeno.

Život plný zkoušek

Sharbatin život nebyl nikdy snadný. Ve třinácti letech byla provdána a společně se svým manželem vychovávala čtyři děti, z nichž jedno zemřelo v útlém věku. Rodina žila střídavě v Afghánistánu a Pákistánu, kde se snažila přežít v těžkých podmínkách. V roce 2016 však přišla další rána – pákistánské úřady Sharbat zatkly za padělání občanských dokladů, které jí umožňovaly žít v zemi. Po krátkém věznění byla deportována zpět do Afghánistánu, což sama vnímala jako zradu.

„Pákistán byl pro mě domovem. Nikdy bych nečekala, že se ke mně tamní vláda zachová tak krutě,“ řekla Sharbat po svém návratu.

Tehdejší afghánský prezident Ašraf Ghaní jí během slavnostního obřadu daroval dům v Kábulu a slíbil, že její rodina bude mít zajištěné vzdělání a zdravotní péči. Přesto se Sharbat v Afghánistánu necítila bezpečně – její sláva ji činila terčem kritiky i možného nebezpečí.

Nový začátek v Itálii

Po pádu Kábulu do rukou Talibanu v roce 2021 se Sharbat rozhodla opustit svou zemi. Italská vláda jí nabídla azyl a poskytla nový domov v malé italské obci. Zde konečně našla bezpečí a možnost, aby její děti mohly plnit své sny.

„Itálie nám dala šanci na nový život. Cítím se tu svobodná,“ řekla Sharbat v jednom z mála rozhovorů, které poskytla. Přestože ji místní obyvatelé téměř nepoznávají, což jí vyhovuje, její příběh zůstává inspirací pro miliony žen a dětí, které čelí podobným osudům.