Stříbrný pták. Konstrukce raketového bombardéru Třetí říše

Nejrychlejším letounem, který byl kdy uveden do operační služby v letectvu, byl Lockheed SR-71 Blackbird, který dokázal zrychlit na přibližně 4 000 km/h (Mach 3,3). Třetí říše však vyvinula odvážný projekt bombardéru, který se měl podle svých tvůrců pohybovat více než pětkrát rychleji, píše portál Huntington.

Mezikontinentální bombardér nazvaný Sänger Silbervogel (česky „Stříbrný pták“) měl podle některých zdrojů zrychlit na rychlost kolem 22 000 km/h. To je dvakrát více než deklarovaná rychlost ruské hypersonické rakety Cyrkon. Jiné údaje uvádějí, že německý bombardér měl dosáhnout rychlosti mezi 5000 a 13 000 km/h, což by byl tehdy i dnes obrovský úspěch.

Za zmínku stojí, že experimentální raketový letoun North American X-15, který vzlétl v roce 1959 – 14 let po skončení druhé světové války, dosáhl maximální rychlosti 7274 km/h. Koncept Stříbrný pták se však nikdy nedostal dál než na rýsovací prkno.

Německý raketový bombardér
Autory návrhu je dvojice inženýrů: Rakušan Eugen Sänger a Němka Irene Bredtová. Podle koncepčních popisů se mělo jednat o jakýsi druh kosmické lodi fungující jako bombardér nebo suborbitální bombardér na kapalné palivo. Pro své neobvyklé vlastnosti (raketový pohon) se stroji začalo říkat RaBo – německy Raketenbomber (raketový bombardér).

Cílová délka stroje měla být přibližně 28 m a rozpětí křídel 15 m. První návrh vyvinul Sänger v roce 1933, ještě jako doktorand na Vídeňské technické univerzitě. Letoun byl jedním z návrhů, které byly zvažovány v soutěži o americký bombardér, kterou v roce 1942 uspořádal Hermann Göring. Výběrové řízení se týkalo vytvoření dálkového strategického bombardéru pro Luftwaffe, který by po startu ze základny v Evropě doletěl do Spojených států a vrátil se zpět.

Stříbrný pták měl mít zploštělý trup a krátká křídla. Bombardér by startoval v Evropě z 3 km dlouhé startovací rampy. Po dosažení výšky 1,5 km a rychlosti 1 200 až 1 850 km/h měly být odpáleny hlavní raketové motory. Maximální rychlosti by letoun dosáhl ve výšce 145 km nad Zemí, tedy ve vesmíru (podle některých zdrojů by bombardér mohl letět až 280 km vysoko!).

Stalin měl o projekt zájem
Předpokládalo se, že Silbervogel bude schopen shodit nad USA 3 500 až 4 000 kg bomb. Stroj měl mít poněkud neobvyklý letový profil. Předpokládalo se, že bude stoupat, až narazí na husté vrstvy atmosféry pod ním. Stabilní let měl proběhnout ve výšce asi 50 km při rychlosti Mach 3,3.

Po ukončení operací nad Spojenými státy měl letoun pokračovat na západ a přistát na jednom z ostrovů dobytých spojeneckým Japonskem. Celková vzdálenost, kterou Silbervogel urazil, se odhaduje na 19 000 až 24 000 km (například vzdálenost mezi Německem a USA je více než 6 000 km, cesta z východního na západní pobřeží USA je dlouhá přibližně 5 000 km a vzdálenost mezi Japonskem a San Franciscem je více než 8 000 km).

Jednalo se o snahu využít maximální možnosti letounu, neboť jeho dolet se měl pohybovat mezi 23 400 a 25 000 km. Když však Sänger v prosinci 1941 předložil 900stránkový dokument o projektu říšskému ministerstvu letectví, byl odmítnut kvůli složitosti projektu a jeho velikosti.

Němci nikdy nepostavili prototyp stroje, ale provedli aerodynamické zkoušky několika modelů. Po válce pracovali Sänger a Bredt pro francouzskou vládu. Zprávy o projektu Stříbrný pták prý zaujaly i Josifa Stalina. Sovětský diktátor dokonce nechal svého syna Vasilije a vědce Grigorije Tokajeva unést Sängera a Bredta. Plán přivézt je do SSSR však ztroskotal.

Zdroj: Wikipedia, huntington.org