Kolik houfnic NATO Ukrajina potřebuje? Počet je šílený [ANALÝZA]

Ukrajinské ozbrojené síly v současné době procházejí urychlenou modernizací hlavňového dělostřelectva, a to z postsovětských systémů ráže 122 a 152 mm na západní ráže 105 a 155 mm. Kolik těchto typů dělových houfnic Ukrajina potřebuje a kdo je může dodat?

Před zahájením ruské invaze měla Ukrajina po Rusku největší počet dělostřeleckých systémů v Evropě. To se projevilo v ruských ztrátách v počáteční fázi války, kdy ukrajinské dělostřelectvo zničilo mnoho nepřátelských jednotek masivní palbou ze svých děl a raketometů (totéž se stalo i opačně). Velké množství dělostřelectva, taženého i samohybného, pomohlo zpomalit mnoho ruských útoků, ale nebude schopno zastavit jednoho z jejich největších protivníků, a to logistiku, jak psal server CNBC.

V následujícím článku nebudou zohledněny dělostřelecké systémy dodané Ukrajině během ruské invaze, a to vzhledem k jejich ad hoc a pro Ukrajinu často „exotické“ povaze, jako je litevský M101 ráže 105 mm nebo dávno stažený M-46 ráže 130 mm dodaný Chorvatskem. Do statistik nebudou chybět ani protitanková děla, která samozřejmě mohou sloužit jako dělostřelectvo a vést nepřímou palbu na nepřítele pomocí tříštivé a demoliční munice, jako je D-44 nebo MT-12 Rapira, a minomety tažené i samohybné.

Podívejme se tedy, kolik dělostřeleckých systémů měla Ukrajina před zahájením ruské invaze:

Tažené systémy:

• D-30 75 kusů
• D-20 130+ kusů
• 2A36 Hyacint-B 180 kusů
• 2A65 Msta-B 130 kusů

Celkem: více než 515 kusů

Samohybné systémy:

• 2S1 Karafiát 292 kusů
• 2S3 Acacia 256 kusů
• 2S5 Hyacint-S 18 kusů
• 2S7 Pion 96 kusů
• 2S19 Msta-S 59 kusů
• 2S22 Bohdana 1 kus

Celkem: 722 kusů

Tyto údaje se nyní neustále mění, a to jak díky ztrátám ukrajinských dělostřelců, tak díky výzbroji ukořistěné Rusům. Kromě toho je tu problém náhradních dílů, kterých začíná být pro některé typy dělostřelectva nedostatek, takže jejich generální opravy se někdy provádějí kanibalizací jiných vozidel. Dalším problémem při zajišťování provozuschopnosti postsovětského dělostřelectva je munice, která se v případě ráže 152 mm vyrábí pouze v Evropě ve 3-4 zemích ochotných ji prodat Ukrajině. Ještě horší je situace s municí ráže 122 mm používanou pro 2S1 Gvozdika nebo tažené D-30, která se dováží například z Pákistánu nebo Íránu. To znamená, že proces jeho dodávání se prodlužuje, jak uvádí server Defence24.

Proto bude nutné postupně přejít na západní systémy, aby se vyřešily například problémy s municí. Hovoříme zde samozřejmě o relativně nových systémech s parametry podobnými ukrajinskému 2S19 Msta-S (v případě dělostřelectva ráže 155 mm). Starší řešení, jako je M109A3/A4, budou přinejlepším překlenovacím zařízením, které bude muset být za několik let nahrazeno něčím lepším. V současné době se Ukrajinci každý měsíc seznamují s moderními dělostřeleckými systémy, jako je AHS Krab nebo slovenská houfnice Zuzana 2, takže již dobře znají jednotlivé typy samohybného dělostřelectva, když mají v každé kategorii 2 a více výrobků, jako jsou kolové houfnice Caesar a Zuzana 2. Tyto zkušenosti se promítnou do některých budoucích nákupů pro ukrajinské dělostřelce.

Co by mohla Ukrajina nahradit?

Jako první budou pravděpodobně nahrazeny systémy ráže 122 mm, protože pro ně není dostatek munice a jejich účinnost je v porovnání se systémy ráže 152 mm nízká. Většina dodávek efektorů této ráže bude brzy pocházet z mimoevropských zemí a jejich zásoby dodávané například s D-30 se velmi rychle vyčerpávají. Takže jen vyřazení D-30 a 2S1 Carnation znamená výměnu přibližně 350 dělostřeleckých systémů. Zde vyvstává otázka, na jakou ráži by Ukrajinci přešli, zda na 155mm nebo na 105mm. Dále, o jaký typ dělostřelectva se bude jednat, tažené nebo samohybné, v případě prvního je situace z hlediska množství poměrně snadno nahraditelná vzhledem k dalšímu velkému množství západních tažených houfnic této ráže (M777, FH70 nebo TRF1).

V případě samohybných houfnic bude s největší pravděpodobností zvolen systém s kolovým pohonem, jako v případě nákupu Dan M2. I zde jsou vyhlídky dobré, a to díky zvýšené výrobě francouzských Caesarů nebo pokračujícím výrobním možnostem českých a slovenských dělostřeleckých systémů na bázi Dan vz. 77. I v případě rozhodnutí o změně ráže na 105 mm jsou na trhu k dispozici samohybné systémy na bázi 105mm houfnic.

Dalšími kandidáty na výměnu budou tažená D-20 a samohybná 2S3 Akacija (částečně), už jen kvůli jejich stáří. Dalo by se říci, že zde přicházejí na pomoc Rusové, kteří za sebou zanechávají opuštěné operační Akacije a D-20 a jejich munici. Vzhledem k jejich stáří však budou postupně vyřazovány, je možné, že se Akacija stane základem pro nový typ výbavy (podvozek 2S3 se používá v mnoha specializovaných vozidlech). Existuje také možnost, že budou dokonce přestavěny na dělostřelecké systémy 2S5 Hyacinth-S, a to vzhledem k jejich téměř shodnému podvozku a dostupnosti tažených 2A36 Hyacint-B s mnohem lepší hlučností. V současné době jsou Acacias částečně nahrazovány systémy M109A3/A4 z norských a belgických armádních rezerv. To umožňuje výměnu systémů takříkajíc 1:1 a určité zvýšení schopností ukrajinských střelců, ale není to uspokojivé řešení. Některé z vozidel M109 předaných Ukrajině byly rovněž vážně poškozeny nebo zničeny.

Hyacint, Pion a PzH 2000

Systémy 2S5 Hyacint-S, které jsou v současné době nahrazovány v jednotkách Krabs, budou pravděpodobně také nepřímo staženy. Vzhledem k jejich malému počtu, necelých 20 kusů, zůstanou v provozu až do jejich zničení. Své posádce neposkytují ochranu proti střepinám, protože jsou pouze samohybnou verzí taženého 2A36 Hyacint-B. I když je jejich síla srovnatelná i s houfnicí Krab nebo Caesar, v mnoha dalších aspektech, jako je přesnost střelby, pohyblivost a ochrana posádky, je dělí generační rozdíl. Jejich úplné vyřazení je samozřejmě ještě daleko, ale již nyní jsme svědky jejich nahrazování mnohem modernějším vybavením. Pokud jde o jeho taženou verzi, ta se bude používat i nadále, protože je hlavním taženým armatohubem ukrajinských pozemních sil.

Některé dělostřelecké systémy nebude možné nahradit z hlediska raketových schopností, jako například 2S7 Pion, které v současné době nemají na Západě moderní obdobu. Z hlediska hlasitosti je lze nahradit systémy jako houfnice PzH 2000 spolu se speciální municí s ještě větším dostřelem než houfnice Pion, ale bez takové ničivé síly. Zde jim hlasitost umožňuje vyhnout se protibaterijní palbě mnoha ruských hlavňových systémů a některých raketových systémů. Časem zde nastane problém s municí, která se v současnosti mimo Rusko pravděpodobně nevyrábí.

Souhrnně řečeno, během několika let bude pravděpodobně staženo přibližně 600-800 děl , tažených i samohybných. Jejich náhrada bude velmi rozsáhlým a nákladným podnikem, který však výrazně zvýší sílu ukrajinské armády a možná jí umožní vytlačit invazní ruská vojska ze svého území. To je téměř kosmické množství ve srovnání s většinou zemí NATO, které mají jen zřídkakdy více než 200-300 kusů hlavňového dělostřelectva v celých svých ozbrojených silách. Proces obměny bude rozdělen do mnoha etap, a to kvůli neustálým bojům a formování nových ukrajinských jednotek, které musí mít vybavení pro výcvik a následně boj. Stažení určitého typu vybavení tak bude zpočátku znamenat, že bude vyčleněno pro ústup nebo výcvik.

Houfnice Zuzana na 1. místě

Tak velký počet dělostřeleckých systémů, které je třeba nahradit, znamená, že žádná země nebude schopna je sama dodat Ukrajině v uspokojivém časovém horizontu. Je zapotřebí mezinárodní spolupráce, a to nejen v rámci NATO. Tyto dodávky by také musely být do určité míry logisticky optimalizovány, aby Ukrajinci mohli účinně zabezpečit provoz nových/známých typů dělostřeleckých systémů 105/155 mm. V současné době by do tohoto rámce mohly být zařazeny polské Kraby, slovenské Zuzany 2 nebo německé PzH 2000. Ukrajinci však nedávno zakoupili systém RCH 155, což je zmenšenina PzH 2000 na podvozku KTO Boxer, takže proces dělostřelecké unifikace v tomto případě není pro Ukrajinu nejdůležitější. Na druhou stranu byly objednány další Zuzany 2 v počtu 16 kusů pro Ukrajinu.

To vyvolává otázku výrobní kapacity jednotlivých dělostřeleckých závodů, protože Ukrajina může potřebovat větší množství nových AHS již za 2-3 roky po vyčerpání zásob náhradních dílů a munice. V současné době ukrajinskou potřebu moderního dělostřelectva ve větším množství do jisté míry uspokojují pouze Kraby, ale výrobní kapacity HSW nebudou ještě dlouho stačit k tomu, aby alespoň částečně uspokojily požadavky Ukrajiny. Kolový systém by mohli dodávat Češi a Slováci v rámci spolupráce nebo Francouzi, jakmile firma Nexter zvýší výrobní kapacitu houfnice Caesar.

Je možné, že řešením pro část ukrajinského dělostřelectva by bylo například přezbrojení na děla ráže 155 mm, např. na 2S19 Msta-S, která v této ráži vyvinul ruský zbrojní průmysl. To by výrazně prodloužilo životnost tohoto dělostřeleckého systému a zlepšilo jeho schopnosti. To by samozřejmě vyžadovalo, aby ukrajinští inženýři začali v tomto směru pracovat, např. ve spolupráci se západními partnery, ale vedlo by to k úspoře mnoha finančních prostředků. Kdo ví, třeba se dočkáme modernizace postsovětské techniky s novými kanóny nebo obnovení výroby například ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana, která bude kombinovat schopnosti ukrajinských konstruktérů se standardy západních zemí.

Zdroj: redakce, Wikipedia, cnbc.com, defence.pl