Jak Sovětský svaz plánoval rozdrtit NATO během jednoho týdne. Československo bylo součástí plánu

Moskva si byla jistá, že dokáže zlomit svého hlavního nepřítele a přitom se vyhnout vypuknutí jaderné apokalypsy v plném rozsahu, napsal server RBTH.

V období studené války byly dvě soupeřící supervelmoci, SSSR a USA, každou chvíli připraveny na vypuknutí války mezi sebou. Všichni si byli jisti, že třetí světová válka bude jaderná a zajistí vzájemně zaručené zničení. V roce 1979 však Sověti vypracovali plán, jak rozdrtit svého úhlavního nepřítele a vyhnout se všeobecné jaderné apokalypse. Plán Sedm dní k Rýnu (který polské ministerstvo obrany zveřejnilo až v roce 2005) sliboval, že síly NATO v Evropě budou rozdrceny za pouhý týden.

Reakce na agresi

Moskva věřila, že NATO udeří jako první. Podle plánu měla aliance jadernými bombami bombardovat 25 objektů v Polsku podél řeky Visly, čímž by zemi proměnila ve zdevastovanou zamořenou oblast a účinně odřízla sovětská vojska ve východním Německu, Maďarsku a Československu od hlavních základen v SSSR.

To by však okamžitě vyvolalo akci Varšavské smlouvy. Sovětské jaderné síly by zasáhly Německo, Belgii, Nizozemsko, Dánsko a severní Itálii. Tím by bylo zničeno sídlo NATO v Bruselu. Tím, že Sověti nezaútočili na USA, Francii a Spojené království, chtěli vyvolat rozkol mezi západními spojenci. Věděli, že nikoli generální velení NATO, ale vedení USA, Francie a Velké Británie rozhoduje samostatně o tom, jak a kdy použít své jaderné zbraně.

Takovým manévrem by je SSSR postavil před těžkou volbu: zda použít své jaderné zbraně proti Sovětům a být na oplátku zcela jistě atomově zasažen, bojovat bez použití jaderného potenciálu nebo dokonce zůstat mimo konflikt. Vzhledem ke komplikovaným vztahům Francie s NATO, které v roce 1966 opustila (i když s ním nadále spolupracovala), nebyla taková perspektiva nemožná.

Po provedení jaderných úderů plánovala sovětská a československá armáda prolomit nepřátelské linie směrem k Rýnu. Protože v tancích několikanásobně převyšovaly alianci, byly si jisté úspěchem. Současně mělo být napadeno i neutrální, ale strategicky důležité Rakousko, které obsadili Maďaři. Zatímco sovětské výsadky by se zmocnily důležitých mostů přes řeky, letectvo Varšavské smlouvy bylo určeno k likvidaci evropských letišť a vojenských základen NATO.

Důležitou misí bylo pověřeno sovětské námořnictvo. Jeho úkolem nebylo nic menšího než přerušit veškeré komunikace mezi Spojenými státy a Evropou v Atlantiku a zabránit Američanům posílat posily svým spojencům. Sovětské ponorky měly pronásledovat a ničit hlavní americký trumf – úderné skupiny letadlových lodí. Mezitím musely být sovětské jaderné ponorky v Severním ledovém oceánu připraveny reagovat na případný jaderný úder USA.

Naivní plán

Moskva věřila, že pokud vše půjde podle plánu, budou hlavní síly NATO v Evropě rozdrceny během sedmi dnů. V případě potřeby by sovětská armáda pokračovala v postupu směrem k Francii. Šokovanému a roztěkanému vedení západních zemí by nezbylo nic jiného než zasednout k jednacímu stolu a plnohodnotné jaderné válce by bylo možné zabránit.

Sovětské velení zcela ignorovalo doktrínu kolektivní obrany NATO, vyhlášenou v Severoatlantické smlouvě z roku 1949, která stanovila, že útok na jednoho člena aliance je útokem na všechny. NATO bylo připraveno eskalovat plnohodnotnou jadernou válku v případě, že by byl napaden jen jeden členský stát, bez ohledu na to, zda vlastní jaderné zbraně vlastní, či nikoliv.

Dokonce i nejbližší sovětští spojenci ve Varšavské smlouvě považovali plán Sedm dní k Rýnu za příliš optimistický a téměř nerealizovatelný. Přesto Sověti na základě tohoto plánu pořádali tajná cvičení po dobu 10 let až do konce 80. let.

Zdroj: rbth.com