Co se stane s našimi daty nejen na sociálních sítích, když zemřeme?

Mnoha lidem nedá spát otázka, co se stane s našimi posmrtnými daty. Kde skončí všechny naše veřejné fotografie a tweety na Facebooku, když už nebudeme naživu? A co soukromé e-maily, textové zprávy a zvukové soubory? Tématem uchování dat po smrti uživatelů nejen sociálních sítí se zabývá server Popularmechanics.

„Platí pravidlo, že svá data vlastníte, jsou tedy v podstatě vaším majetkem. Ale spoluvlastníte je s jakoukoli platformou, na kterou je nahráváte,“ říká Carl Öhman, odborný asistent na katedře státní správy Uppsalské univerzity ve Švédsku. „Facebook je skvělým příkladem. Vy sice vlastníte všechna data, která na Facebooku zveřejníte, ale Facebook tato data vlastní též,“ dodává.

Výzkum z roku 2019, zveřejněný v časopise Big Data & Society Öhman, odhadl, že do roku 2100 bude na Facebooku minimálně 1,4 miliardy mrtvých uživatelů, a to za předpokladu, že platforma přestane přitahovat nové uživatele po roce 2018, kdy svou analýzu provedl. Pokud se však síť bude nadále rozšiřovat současným tempem, mohlo by podle analýzy v roce 2100 existovat více než 4,9 miliardy profilů zemřelých osob. Při takovém rozsahu přesahuje téma posmrtných údajů morální, etické a právní aspekty jednotlivce a stává se tématem celé společnosti.

„Tato data jsou v podstatě dokonalým záznamem minulosti, největším archivem lidského chování, jaký kdy náš druh shromáždil,“ říká Öhman. „Takže to, co se děje s našimi digitálními pozůstatky, není jen etická záležitost typu ‚komu chci umožnit přístup ke svým fotkám na Instagramu‘, ale je to do značné míry politická diskuse o tom, kdo by měl mít možnost kontrolovat naše kolektivní vyprávění o digitální minulosti a jak by s ním měl dále nakládat“.

„V zájmu technologických společností jsou morální zábrany a neměly by s těmito daty dělat nic obzvlášť děsivého, pokud jim na mrtvých záleží,“ říká Öhman. Takže firmy jako Microsoft by neměly mít motivaci vytvořit virtuálního avatara nebo chatbota zesnulého člověka, i když k tomu mají nástroje.

„Existuje ale obecný zájem na udržování těchto profilů, protože vaše data jsou analogická vašim fyzickým lidským ostatkům,“ dodává Öhman. „Něco jako se staráme o hřbitovy a záleží nám na půdě, ve které jsou pohřbeni naši předkové, možná se začneme starat i o životnost dat. Vsadím se, že spoustu lidí by skutečně velmi mrzelo, kdyby přišli o data svých blízkých,“ doplňuje.

A to nás přivádí k poněkud problematické úvaze. V západní společnosti totiž mohou legitimně vlastnit majetek pouze žijící subjekty, což znamená, že když zemřete, jediným vlastníkem se stává společnost, která vaše „digitální ostatky“ ukládá na svých serverech.

Pokud například všechna stávající datová centra vlastní společnosti Google a servery jsou až po okraj zaplněna daty mrtvých uživatelů, může se společnost rozhodnout, že začne uchovávat pouze profily nebo e-maily mrtvých celebrit nebo světových vůdců, z nichž může nějakým způsobem profitovat. V takovém případě, pokud byste chtěli získat rodinné fotografie svých mrtvých partnerů z jejich účtu, můžete mít smůlu.

Zdroj: popularmecanics.com