Co se stalo na Ukrajině od rozpadu SSSR až po současnou ruskou agresi. Je dobré to vědět

Rusko zahájilo 24. února rozsáhlou invazi na Ukrajinu. Zde je časová osa, která ilustruje napjaté vztahy Ukrajiny s Moskvou od získání nezávislosti v roce 1991. Server Englishalarabiya ozřejmuje také souvislosti, které vedly k současnému konfliktu na Ukrajině.

1991: Krátce po pádu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) vyhlašuje Ukrajina nezávislost na Moskvě. Po získání nezávislosti se Ukrajina vyhlásila za neutrální stát a vytvořila omezené vojenské partnerství s Ruskem a dalšími zeměmi Společenství nezávislých států (SNS), což je nově vzniklé společenství států vzešlých z bývalého SSSR. Od prosince 1991 do července 1994 je prvním ukrajinským prezidentem Leonid Makarovyč Kravčuk, který působil ve funkci prezidenta i před rozpadem SSSR. Po rozpadu SSSR opustil Kravčuk Komunistickou stranu Sovětského svazu.

1994: V předčasných volbách je zvolen prezidentem Leonid Kučma. Vítězí především díky svému programu posílení ekonomiky obnovením obchodních styků s Ruskem a plánovanému zavedení ekonomických změn vedoucích k tržnímu hospodářství. Ukrajina hledá svoji cestu v nových podmínkách samostatnosti. Navazuje také dialog s NATO. 

• 

1999: Leonid Kučma opět vítězí v prezidentských volbách těsně před lídrem ukrajinských komunistů Petrem Symoněnkem, který do voleb vstupoval s klasickým komunistickým programem.

2000: Je zveřejněna nahrávka, v níž Kučma nabádá k likvidaci gruzínského novináře. Novinář je posléze nalezen mrtev s uříznutou hlavou. Obecně se prezident projevuje proti opozici násilně. Vzrůstá odpor proti Kučmovi. V sousedním Rusku se zatím jelcinovské oligarchii daří hladce prosadit do funkce prezidenta Vladimira Putina.

2001: Leonid Kučma se zasluhuje o rozpuštění vládního kabinetu vedeného prozápadním premiérem Viktorem Juščenkem. Ten se čím dál výrazněji rýsuje jako opoziční kandidát na prezidentský úřad, schopný rozbít hradby Kučmova a Janukovyčova klanu. Kučma i Janukovyč mají podporu Moskvy.

2004: Vítězem prezidentských voleb je proruský kandidát Viktor Janukovyč. Na základě obvinění z falšování voleb dochází k protestům známým jako Oranžová revoluce, vedených opoziční lídryní Julií Tymošenkovou. Výsledkem protestů je obnovení voleb. Po novém hlasování je prezidentem zvolen prozápadní bývalý premiér Viktor Juščenko.

• 

2005: Juščenko se ujímá moci a slibuje, že vyvede Ukrajinu z orbitu Kremlu směrem k NATO a EU.

2008: NATO slibuje Ukrajině, že jednoho dne vstoupí do aliance. NATO si ale, vzhledem k nevoli Ruska, uvědomuje křehkost tohoto rozhodnutí.

2010: V dalších prezidentských volbách vítězí Janukovyč. Poráží o 3,5 % proevropskou kandidátku Julii Tymošenkovou, která podporuje integraci Ukrajiny do Evropské unie, důrazně se staví proti členství Ukrajiny v Euroasijské celní unii vedené Ruskem a podporuje členství Ukrajiny v NATO. Nově zvolený prezident Janukovyč integraci Ukrajiny do NATO naopak nepodporuje.

2011: Janukovyčův režim vězní od 5. srpna 2011 do 22. února 2014 z politických důvodů bývalou protikandidátku na prezidentku Julii Tymošenkovou. Ex-premiérka Ukrajiny si odpykává trest za údajně nevýhodnou plynovou smlouvu, kterou v roce 2009 podepsala právě s Ruskem. Za tvrdý postup vůči Tymošenkové, který mnozí vidí jako politickou mstu prezidenta Viktora Janukovyče, kritizuje Ukrajinu především Západ. Výhrady proti věznění má ale také Dmitrij Medveděv, který v roce 2008 vystřídal na jedno volební období Vladimíra Putina ve funkci prezidenta Ruské federace.

2012: Prezidentem Ruské federace se stává opět Vladimír Putin, i přesto, že ve velkých městech nezískává většinovou podporu. Jeho zvolení vyvolává v Rusku masivní povolební protesty, které jsou největší od rozpadu Sovětského svazu. Protesty jsou násilně potlačeny. Stejně tak ale probíhají i oslavné demonstrace.

• 

2013: Přesto, že prezident Ukrajiny Janukovyč se před voliči profiloval jako dílem proevropský, nakonec smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou v listopadu 2013 odmítá, což mezi částí obyvatel a parlamentní opozicí vyvolává vlnu protestů, které se později koncentrují na Maidan Nezalezhnosti (Náměstí nezávislosti). Demonstranti jsou odhodlání, že budou protestovat do doby, než se něco nezmění a dokud Janukovyč neodstoupí.

únor 2014: Janukovyč 18. února povolává policejní složky v rámci „protiteroristické operace“. Při těchto střetech umírá kolem 100 lidí včetně policistů. Demonstranti útočí na vládní čtvrť a násilně ji zabírají, včetně parlamentu. Janukovyč prohlašuje tyto události za státní převrat a snaží se uprchnout z Ukrajiny přes Donbas. To se mu nepodaří. Posléze se s ruskou pomocí dostává na Krym a po několika dnech do Ruska. Stává se chráněncem prezidenta Ruské federace Vladimira Putina.

Rusko považuje svržení Janukovyče za nezákonný puč a prozatímní vládu Arsenije Jaceňuka neuznává. Ve východních a jižních oblastech Ukrajiny, kde Janukovyč dříve získal silnou podporu v prezidentských volbách v roce 2010, dochází k rozsáhlým protestům ve prospěch i proti revoluci. 

Parlament hlasuje bez přítomnosti Janukovyče o jeho odvolání. Výsledkem hlasování je zproštění Janukovyče funkce prezidenta v poměru 328 ku 0 (ze 450 členů rady). V tomto období Rusko vysílá na poloostrov Krym část svých speciálních jednotek. Krymská vláda vyvolává 16. března 2014 protiústavní referendum, na jehož základě Rusko začleňuje Krym do svého státního území. Představitelé Ukrajiny považují anexi za nelegální a většina zemí světa podporuje ukrajinskou územní celistvost. Rusko prezentuje anexi Krymu jako obranu tamních etnických ruských obyvatel.

Duben 2014: Odtržení Krymu následně posiluje separatistické tendence i v dalších regionech jihovýchodu Ukrajiny. Ruská menšina obviňuje ukrajinskou vládu z upírání svých práv a požaduje jejich posílení. Extrémnější části požadují odtržení od Ukrajiny a začlenění do Ruska. Ukrajinská vláda z rozdmýchávání nepokojů viní Rusko a jeho agenty. Protesty během dubna vyústí ve vyhlášení lidových republik v Doněcku a později v Luhansku, na což ukrajinská armáda reaguje vysláním armády. Podle kyjevské vlády bylo od roku 2014 v bojích mezi separatisty a ukrajinskou armádou zabito přibližně 15 000 lidí.

Květen 2014: Zástupci Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky podepisují dohodu o spojení a vytvoření státního útvaru „Nové Rusko“. Ukrajina dohodu neuznává.

V prezidentských volbách 25. května 2014 hned v prvním kole vítězí Petro Porošenko, který byl prostřednictvím své televizní stanice Kanál 5 jedním z organizátorů Euromajdanu. Až do schválení druhé minské dohody o klidu zbraní prosazuje prezident Porošenko pokračování bojových operací ukrajinské armády proti proruským separatistům na východě země. Porošenko označuje separatisty z tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky jako „bandity“ a „ruské teroristy“ a odmítá s nimi vést politický dialog.

2017: Ukrajina se otevírá Evropě. Dohoda o přidružení mezi Ukrajinou a EU otevírá trhy pro volný obchod se zbožím a službami a bezvízový styk s EU pro Ukrajince.

2019: Prezidentem je zvolen bývalý komediální herec Volodymyr Zelenskyj. Je pro členství Ukrajiny v EU i v NATO, ale o obojím by podle něj měli rozhodnout Ukrajinci formou referenda. Referendum ale doposud neproběhlo. Jako prezident se chce snažit o ukončení probíhajícího konfliktu v Donbasu jednáním s Ruskem a nevylučuje pořádání referenda i o této záležitosti. K otázce Krymu se staví tak, že nyní není možné vrátit jej pod ukrajinskou kontrolu, jedině po změně režimu v Rusku. Jako rodák z jihovýchodní Ukrajiny se silnou ruskojazyčnou menšinou, mluví rusky a vůči ruskojazyčné menšině zastává objektivně vstřícný postoj.

• 

Leden 2021: Zelenskyj apeluje na amerického prezidenta Joea Bidena, aby byla Ukrajina přijata do NATO. V únoru jeho vláda zmrazuje majetek opozičního vůdce Viktora Medvedčuka, nejvýznamnějšího spojence Kremlu na Ukrajině.

Jaro 2021: Rusko začíná shromažďovat vojáky poblíž ukrajinských hranic v rámci cvičení, které označuje za výcvik. V dubnu 2021 jedná Zelenskyj v Paříži o vstupu Ukrajiny do NATO.

Listopad 2021: Satelitní snímky pořízené společností Maxar Technologies ukazují pokračující hromadění ruských sil v blízkosti Ukrajiny, přičemž odhady přesahují 100 000 nasazených vojáků. Koncem listopadu 2021 prohlašuje Zelensky v televizním projevu, že má informace o chystaném státním převratu podporovaném z Ruska, ke kterému mělo dojít z 1. na 2. prosince 2021. K převratu nedošlo.

Prosinec 2021: Rusko předkládá bezpečnostní požadavky včetně požadavku, aby NATO stáhlo vojáky a zbraně z východní Evropy a zastavilo přístupové rozhovory s Ukrajinou.

17. ledna 2022: NATO uvádí své síly do pohotovosti a posiluje Evropu o další zbraně. Washington reaguje na bezpečnostní požadavky Ruska a opakuje závazek k politice „otevřených dveří“ NATO, přičemž nabízí „pragmatické zhodnocení“ obav Moskvy. O dva dny později Rusko prohlašuje, že tento postoj neakceptuje. Napětí vzrůstá a Putin z něj osočuje západní země.

19. ledna: Zelenskyj ve videoposelství uvádí, že občané země by neměli panikařit, a apeluje na média, aby uplatňovala „metodu masových informací, a ne „masové hysterie“. 

28. ledna: Zelenskyj vyzývá Západ, ať nevytváří paniku v jeho zemi ohledně potenciální ruské invaze, a dodává, že neustálé varování před „bezprostřední“ hrozbou invaze staví ekonomiku Ukrajiny na nulu. Zelenskyj tvrdí, že nevidí větší eskalaci, než jaká byla na začátku roku 2021, kdy začalo ruské budování armády u ukrajinských hranic. Zelenskyj a americký prezident Joe Biden se na míře nebezpečí neshodují.

17. února: V souvislosti s rostoucími obavami Západu, že by Rusko mohlo zaútočit na Ukrajinu, Spojené státy oznamují, že vyšlou 3 000 dalších vojáků do Polska a Rumunska, které jsou členy NATO. Washington a spojenci potvrzují, že nemají v úmyslu poslat vojáky na Ukrajinu. Jde pouze o přípravu na případnou obranu. Ze strany USA a EU přichází varování před přísnými hospodářskými sankcemi, pokud ruský prezident Vladimir Putin podnikne vojenskou akci.

21. února: Putin v televizním projevu říká, že Ukrajina je nedílnou součástí ruských dějin a má loutkový režim řízený cizími mocnostmi. Ruskem podporovaní separatističtí vůdci žádají Rusko o pomoc při odrážení agrese ukrajinské armády. Putin nařizuje vyslání tzv. mírových sil do dvou separatistických oblastí na východě Ukrajiny poté, co je uznal za nezávislé.

• 

22. února: V ranních hodinách vstupují jednotky ruské armády do povstalci ovládaných území na Donbase.

24. února: Putin povoluje „zvláštní vojenské operace“ na Ukrajině. Ruské síly zahajují v ranních hodinách raketové a dělostřelecké útoky a překračují ukrajinské hranice. V časných hodinách, krátce před začátkem ruské invaze, Zelenskyj promlouvá k občanům Ukrajiny i Ruska. V části projevu mluví rusky k lidu Ruska a apeluje na něj, aby vyvíjel tlak na své vedení, aby zabránil válce. Vyvrací také tvrzení ruské vlády o přítomnosti neonacistů v ukrajinské vládě a prohlašuje, že neměl v úmyslu zaútočit na oblast Donbasu, přičemž zdůrazňuje své osobní vazby na tuto oblast. Vstup ruské armády označuje za bezdůvodnou agresi.

Zdroj: wikipedia.org; english.alarabiya.net