Nejslavnější světový kybernetik sestavil rovnici Soudného dne. Datum konce světa vychází na 13. listopadu 2026

Jakkoliv to může znít jako výkřik z apokalyptického sci-fi, jeden z nejvlivnějších vědců 20. století se skutečně pokusil matematicky odhadnout, kdy nastane konec lidstva. Nešlo přitom o žádného výstředního vizionáře, řeč je o renomovaném kybernetikovi, jehož výpočty se svého času objevily v prestižním vědeckém časopise a dodnes budí rozruch.

Jeho rovnice je jednoduchá, ale výsledek z ní vyplývající znepokojuje odborníky i laiky už více než šedesát let. V určitém bodě se totiž křivka, která měla popisovat růst lidské populace, zlomí do absolutního extrému. A právě to, co tento matematický model předpověděl pro jeden konkrétní listopadový den roku 2026, vyvolává v mnoha kruzích otázky.

Kdo byl muž, který chtěl spočítat osud lidstva

Heinz von Foerster nebyl žádný výstřední vizionář, ale respektovaný vědec světového formátu. Narodil se v roce 1911 ve Vídni a proslavil se jako zakladatel tzv. kybernetiky druhého řádu, která zkoumá nejen samotné systémy, ale i to, jak pozorovatelé ovlivňují jejich chod. Pracoval ve Spojených státech, vedl výzkumné laboratoře na univerzitě v Illinois a spolupracoval s mnoha slavnými jmény, včetně Norberta Wienera či Gregoryho Batesona.

Zajímalo ho propojení matematiky, biologie, filozofie a společenských věd. Místo složitého teoretizování ale nabízel jasné myšlenky, často podané tak, že nad nimi zůstával rozum stát. A právě jedna taková rovnice, kterou vytvořil se svými kolegy v roce 1960, dnes vyvolává nervozitu i v době, kdy věříme, že víme všechno.

Jednoduchý vzorec má hrozivý výsledek

Von Foerster a jeho tým si všimli, že populace Země neroste lineárně ani běžně exponenciálně, ale tzv. hyperbolicky, tedy tak, že růst je stále rychlejší a křivka stoupá stále strměji. Tento typ růstu má zrádnou vlastnost: v určitém bodě se křivka zlomí a směřuje do nekonečna. Nejde o přenesený význam, čistě matematicky se totiž výpočet blíží k nekonečnému číslu, což v reálném světě znamená jediné: systém to neunese a zhroutí se.

Podle jejich rovnice k této singularitě mělo dojít 13. listopadu 2026. V ten den by populace dosáhla nekonečna, což samozřejmě není možné, ale naznačuje to naprostý kolaps modelu, a tedy i systému, který popisuje.

Vědci byli v šoku

Když v roce 1960 publikoval tým kolem von Foerstera svůj článek v magazínu Science, způsobilo to mezi vědci poprask. Nešlo totiž o věštění z křišťálové koule, šlo o výpočet, který na základě tehdejších dat perfektně odpovídal realitě.

V dalších desetiletích se skutečně ukázalo, že až do 90. let 20. století odpovídala světová populace tomuto vývoji velmi přesně. Model měl odchylku jen jednotky procent. Až kolem roku 2000 se tempo růstu začalo zpomalovat, zejména díky úbytku porodnosti v Evropě, Asii a Latinské Americe.

Dnes mají odborníci poměrně jasno

Dnešní vědci se k této rovnici občas vracejí. Andrey Korotayev, ruský výzkumník globálních trendů, například potvrzuje, že Foersterova rovnice výborně seděla až do přelomu milénia. Podle něj šlo o „mimořádně přesný popis tehdejší dynamiky“. Zároveň ale upozorňuje, že dnes už je vývoj jiný, růst zpomalil, populace v některých oblastech dokonce klesá. Singularita proto nenastane v roce 2026, ale může přijít v jiné formě a jindy.

Moderní verze rovnic přinášejí střízlivější, ale stále znepokojivé scénáře. Například fyzikové Zaccone a Trachenko vytvořili model, který sleduje nejen populaci, ale i spotřebu energie, ekologické limity a ekonomickou zátěž. Podle jejich výpočtů, v realistickém scénáři může dojít ke globálnímu kolapsu už v roce 2064, v optimistickém případě, pokud se růst stabilizuje, až v roce 2078.

Nejde přitom nutně o „konec světa“ jako takový. Vědci tím označují bod, kdy přestanou fungovat základní systémy, zdravotnictví, ekonomika, distribuce vody a potravin, infrastruktura. Jinými slovy: život, jak ho známe, se zásadně změní. Foerster sám nikdy netvrdil, že 13. listopadu 2026 dojde ke katastrofě. Naopak: jeho rovnice měla sloužit jako varování. Naznačoval, že pokud lidstvo nebude vědomě řídit svůj vývoj, může matematika v určitém bodě ukázat, že jsme si na planetě zadělali na průšvih.