Tohle auto je horší než trabant. Než by v tom Čech jezdil, raději bude chodit pěšky

Před Trabantem vzniklo auto, které si u lidí nezískalo oblibu. Přesto šlo o důležitý krok, díky kterému mohla automobilka vyvinout mnohem lepší vůz.

I v dnešní době se stává, že automobilky prostě šlápnou vedle. Uvedou na trh nové auto, které by podle nich mělo být skvělé a nabízet spoustu výhod. Jenže řidiči to často vidí jinak. Vůz považují za příliš složitý a nelíbí se jim ani jeho cena.

Ale stejně jako v jiných oborech, i tady platí, že chybami se člověk učí. A někdy se právě díky nepovedenému modelu zrodí něco, co vstoupí do historie. Právě to se stalo už v minulosti. Ještě předtím než vznikl Trabant, spatřilo světlo světa auto, které si nezískalo srdce mnoha řidičů. A ani výbava nebyla nějak zajímavá.

Auto, které se vyrábělo narychlo

Začátkem 50. let bylo jasné, že lidé na východě Německa potřebují dostupnější a modernější auto. Staré modely už nestačily a stále víc lidí pokukovalo po životě na Západě. Politici se proto rozhodli přijít s novým lidovým vozem, který by běžné řidiče oslovil.

Před výrobou tohoto automobilu bylo stanoveno několik podmínek, které nebylo zrovna nejjednodušší splnit. Mezi parametry nového lidového vozu patřila spotřeba do 5,5 l/100 km, hmotnost pod 600 kg a cena do 4 000 marek. Aby toho nebylo málo, výroba měla začít do 18 měsíců a plánovaná produkce byla stanovena na 12 000 kusů ročně.

Kvůli nedostatku oceli padla volba na nový materiál, kterým byl duroplast. Jenže konstruktéři s ním měli jen minimální zkušenosti, takže se rychle ukázalo, že původní plán stihnout výrobu do 18 měsíců byl nereálný. Do toho se ještě měnily požadavky na samotné auto.

Než tedy došlo k výrobě prvního trabantu, potřebovala automobilka AWZ (Automobilwerk Zwickau) vyrobit auto, které vyplní mezeru ve výrobním plánu. V té době už se sice automobilka  věnovala vývoji vozu P50, budoucího prvního Trabantu, ale na jeho dokončení potřebovala víc času.

Nový lidový automobil AWZ P70

V roce 1954 se tak rozhodlo o konstrukci mezitypu. Auto pojmenovali AWZ P70. Občas se můžete setkat i s dodatečným označením Zwickau. Rám auta byl z oceli a kostra karoserie byla dřevěná. Základem pro P70 byl zkrácený rám z předchozího modelu F8. Auto bylo dlouhé 3,74 m na délku a mělo rozvor náprav 2,38 m. Díky lehkým plastovým dílům vážil základní dvoudveřový model kolem 800 kg. Tomuto modelu se říkalo tudor.

Mezi lety 1955 a 1959 vzniklo celkem 36 155 kusů. Auto mělo třírychlostní manuální převodovku a výkon se přenášel na přední kola. Pod kapotou se ukrýval kapalinou chlazený dvoudobý řadový dvouválec o objemu 690 ccm. Výkon vozu byl 16 kW (22 koní) a točivý moment 53 Nm. Maximální rychlost dosahovala 100 km/h a spotřeba byla kolem 7,5 l/100 km.

Později přibylo kombi a v roce 1957 se objevilo také kupé. Tudor a kombík vznikaly v hojných počtech, ale kupé bylo vzácné. Z celkového počtu vyrobených P70 bylo jen něco málo přes tisíc kupé. Většina z nich byla určena na export. I když mělo toto auto jisté slabiny a nedokonalosti, sloužily jako ponaučení pro konstruktéry, kteří se těmto chybám vyhnuli při vývoji Trabantu P50.

Nedostatky AWZ P70

Motor P70 měl zvláštní chladicí systém, který neměl ventilátor, aby ho ochlazoval. Místo toho se chladil jen přirozeným prouděním kapaliny. Kvůli tomu se voda v motoru často přehřívala a začala vařit. Stávalo se to hlavně při delší jízdě na první rychlostní stupeň.

Kromě toho mělo toto auto zpočátku velmi jednoduchou výbavu. Nedalo se v něm ani větrat otevřením oken a kufr vzadu šel otevřít jen zevnitř auta, ne z venku. Zákazníkům se nelíbilo, že auto mělo málo výbavy a proto ho v roce 1956 trochu vylepšili. Přidali posuvná okénka do dveří a kufr šel otevírat výklopným víkem i zvenku.

Ceny modelů P70 byly vysoké. Na tudor si musel zákazník našetřit alespoň 9 250 marek, na kombi 9 900 marek a kupé stálo 11 700 marek.

V roce 1959 byl AWZ P70 vystřídán modelem Trabant P50

Trabant P50 byl dvoudveřový čtyřmístný vůz s plastovou karoserií. Ve srovnání s předchozím modelem P70 měl modernější vzhled. Nárazníky i rámečky světlometů ladily s barvou karoserie a dlouhá kapota usnadňovala přístup k motoru. Vzadu byl kufr s poměrně velkým prostorem, i když část zabíralo rezervní kolo. Interiér působil jednoduše, ale prakticky. Ukazatel rychlosti byl umístěný přímo před řidičem a řadicí páka se nacházela hned vedle volantu.

Trabant P50 poháněl vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec o objemu 499 cm3 s výkonem 13,2 kW (18 koní). To Trabantu P50 umožňovalo jet až 90 km/h. V roce 1959 přišla vylepšená verze P50/1 s výkonem zvýšeným na 14,7 kW (20 koní) a s novým dvoubarevným lakováním. Lidé si oblíbili i praktické a delší kombi, které přišlo na trh v roce 1960. Poslední verze P50/2 z roku 1962 dostala modernější interiér s novými spínači, lepšími sedačkami a účinnějším topením.