Steve Jobs pokládal na pohovoru tuto dětinsky jednoduchou otázku. Zvládli byste ji i vy?

Spoluzakladatel společnosti Apple Steve Jobs byl vizionář, nekonvenční metody prosazoval i během pohovoru. Schválně se přesvědčte, zda byste jeho testem prošli.

Vždycky nosil to samé oblečení, na ikonický černý rolák prostě nedal dopustit. Přestože dnes jeho produkty s nakousnutým jablíčkem používají lidé po celém světě, sám byl dyslektik a nikdy nenapsal ani řádek programového kódu. V roce 1985 byl ze společnosti dokonce po neshodách na nějakou dobu vyhozen.

Génius, který stál u zrodu smartphonů, byl také veganem. Přestože neměl vysokoškolské vzdělání, dosáhl neskutečných úspěchů, obrovského uznání a vybudoval nepopiratelné impérium, které dodnes vydělává ohromné sumy.

Od jiných zaměstnavatelů se významně lišil

Jak vidíte, Jobs byl jedinečnou osobností, kterých se nerodí mnoho. Stejně kreativně jako k celému životu přistupoval i k pracovním pohovorům, kdy proslul svým pivním testem.

To, koho zaměstná, pro něj bylo nesmírně důležité a víc než na dobrý životopis na papíře dbal právě na osobní setkání s uchazečem. Potřeboval mít jistotu, že jeho nový zaměstnanec rychle zapadne do týmu a stane se jeho nedílnou součástí, která se jen slepě nepoveze s davem, ale bude svou bystrostí a kreativitou nasazovat ostatním kolegům novou a vyšší laťku.

Vymyslel tak propracovaný systém, který se od klasických pracovních schůzek, během kterých se vás ptají na to, proč chcete ve společnosti pracovat a jaké máte předchozí zkušenosti nebo představy o platu, významně odlišoval.

S uchazeči na procházce a na pivu

Zaprvé vůbec nebyl stresující, ale působil velmi familiárně. Otázku, o které je řeč, ale nepokládal Jobs uchazeči o místo, nýbrž sám sobě. V tom byl ten největší a nejzásadnější klíč.

Celé kouzlo spočívalo v tom, že se Steve soustředil na osobnost člověka, který před ním stál a na pocit, jenž z něj měl. Otázka pak zněla: „Šel bych s ním na pivo? Dokázal bych si s ním popovídat během procházky?“

Jak jinak se ale takových odpovědí dobrat než praxí! Steve Jobs tedy často s lidmi, u kterých předpokládal, že by to s nimi mohlo na lidské úrovni hezky a dobře fungovat, volil tu cestu, že se spolu namísto kanceláře setkali během procházky a společně si pak třeba dali ještě i ono pivko.

Kandidát se automaticky uvolnil a opadl z něj veškerý stres, dokázal tak prodat svoje kvality daleko lépe. Jobs zase mnohem rychleji odhadl charakter člověka, který před ním stojí. A ten, pokud místo nezískal, mohl alespoň známým vyprávět, že šel se spoluzakladatelem Applu na drink.

„Ne“ nebral jako odpověď

Jednoho dokonce pozval k sobě domů, jmenoval se James Green a Jobs ho moc chtěl mít v týmu, protože se mu nesmírně zamlouval. Nenajímal jej ovšem do společnosti Apple, nýbrž pro Pixar.

“Zeptal se mě, jestli bych měl zájem být prostředníkem, nemohl jsem tomu uvěřit, ale řekl jsem ne,” prozradil Green, jak píše web Cut of Mac. Jobs ale nebral odmítnutí jako odpověď a Greenovi tak nabídl pozici, která se mu zamlouvala daleko více. Zaměstnal jej jako marketingového manažera krátkých filmů. Green nakonec ve společnosti stejně dlouho nevydržel a opustil ji asi po půl roce.

Velmi osobní otázky

Jak už jsme výše zmínili, ani otázky, které dostávali samotní uchazeči o zaměstnání nebyly zpravidla úplně typické. Týkaly se často osobního života, kdy se Steve ptal třeba na to, jak strávili dovolenou. Ty proložil ale i komplexnějšími dotazy typu: „Kdy jste naposledy něco dokázal?“

Kupodivu přitom vlastně neexistovala žádná jedna správná odpověď. Podnikatel prostě jenom různými způsoby testoval, jak bude daná osoba reagovat a jaký má charakter. Do svého týmu hledal ty nejlepší z nejlepších a pokud mu přišlo, že takovým požadavkům jedinec odpovídá už jenom způsobem, jakým se prezentuje a vyjadřuje, práci získal.