Toto je první české slovo: Pochází z 9. století a dodnes ho používáme. Tipnete si, které?

Čeština je krásný a bohatý jazyk s dlouhou historií. Každé slovo v našem slovníku má svůj původ a příběh. Některá slova jsou relativně nová, jiná se používají po staletí. Ale věděli jste, že existuje slovo, které se v našem jazyce vyskytuje již od 9. století a stále ho aktivně používáme?

Toto slovo se poprvé objevilo v historických pramenech před více než tisíci lety a od té doby neztratilo na své důležitosti a významu. Prošlo si různými změnami a vývojem, ale jeho podstata zůstala stejná.

Čeština dříve vůbec nezněla tak, jak ji známe dnes

Český jazyk, tak jak ho známe dnes, prošel dlouhým a spletitým vývojem, který sahá až do dávných dob středověku. Počátky formování češtiny jako samostatného jazyka můžeme vystopovat do období Velké Moravy v 9. století. Tehdy se na našem území začala šířit staroslověnština, jazyk, který sem přinesli věrozvěstové Cyril a Metoděj. Přestože byla staroslověnština jazykem liturgickým a kulturním, začala postupně pronikat i do místních slovanských nářečí a ovlivňovat jejich podobu.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Zásadní vliv na další vývoj češtiny měla latina, která byla ve středověku jazykem vzdělanců, církve a státní správy. Čeština z latiny přejala nejen mnoho slov, ale i některé gramatické struktury a principy slovotvorby. Vedle latiny začala češtinu v pozdějších staletích ovlivňovat také němčina, zejména v období vrcholného středověku, kdy české země spadaly pod nadvládu Svaté říše římské.

Německé osídlení v českých městech a časté kontakty s německým prostředím vedly k pronikání německých slov do české slovní zásoby, a to zejména v oblasti řemesel, obchodu a městského života.

Navzdory cizím vlivům si však čeština dokázala uchovat svůj slovanský základ a dále se vyvíjet jako svébytný jazyk. Důležitým mezníkem v historii češtiny bylo 14. století, kdy se za vlády Karla IV. začala prosazovat jako jazyk literární a úřední. Z této doby pocházejí první rozsáhlejší české texty, například rytířské eposy, kroniky či duchovní písně. Tyto památky dokládají, že čeština byla již ve středověku bohatým a vytříbeným jazykem schopným vyjádřit i složité myšlenky a abstraktní pojmy.

Čtěte také

Nástroj, který brzy bude potřebovat každý, v Lidlu tento týden za 79,90 Kč

8. 5. 2026

Tohle slovo pravděpodobně používáte poměrně často

Ačkoliv se český jazyk formoval po staletí, jeho první písemné záznamy se datují do 9. století. Právě v tomto období se v historických pramenech objevuje vůbec první zaznamenané české slovo.

Tímto slovem je „boh“ (bůh), které bylo nalezeno v tzv. Královédvorském rukopise. Tento vzácný dokument, pocházející z 9. století, obsahuje různé básně a texty psané staroslověnským písmem, známým také jako hlaholice. Královédvorský rukopis je považován za jeden z nejstarších dochovaných písemných pramenů v českém jazyce. Jeho objev měl významný vliv na studium české lingvistiky a historie.

Slovo „boh“ se v Královédvorském rukopise vyskytuje v kontextu náboženských textů a básní. Jeho přítomnost v tak raném písemném záznamu svědčí o důležitosti náboženství a víry v tehdejší společnosti. Stejně jako v mnoha jiných jazycích, i v češtině mělo slovo označující boha zásadní význam a často se objevovalo v psaných i mluvených projevech.

Čtěte také

Tom Cruise se konečně vrací v dlouho očekávaném akčním sci-fi pokračování, na kterém se pracovalo 12 let

8. 5. 2026

Co se týče etymologie slova „boh“, jeho původ lze vysledovat k praslovanskému slovu „bogъ“, které má indoevropské kořeny. Slovo „boh“ se postupně vyvinulo do současné podoby „bůh“ a stalo se nedílnou součástí českého jazyka. V dnešní češtině se slovo „bůh“ používá nejen v náboženském kontextu, ale také v různých ustálených spojeních a frázích, Například „chvála bohu“ nebo „bůh ví“.