Toto je první české slovo: Pochází z 9. století a dodnes ho používáme. Tipnete si, které?

Čeština je krásný a bohatý jazyk s dlouhou historií. Každé slovo v našem slovníku má svůj původ a příběh. Některá slova jsou relativně nová, jiná se používají po staletí. Ale věděli jste, že existuje slovo, které se v našem jazyce vyskytuje již od 9. století a stále ho aktivně používáme?

Toto slovo se poprvé objevilo v historických pramenech před více než tisíci lety a od té doby neztratilo na své důležitosti a významu. Prošlo si různými změnami a vývojem, ale jeho podstata zůstala stejná.

Čeština dříve vůbec nezněla tak, jak ji známe dnes

Český jazyk, tak jak ho známe dnes, prošel dlouhým a spletitým vývojem, který sahá až do dávných dob středověku. Počátky formování češtiny jako samostatného jazyka můžeme vystopovat do období Velké Moravy v 9. století. Tehdy se na našem území začala šířit staroslověnština, jazyk, který sem přinesli věrozvěstové Cyril a Metoděj. Přestože byla staroslověnština jazykem liturgickým a kulturním, začala postupně pronikat i do místních slovanských nářečí a ovlivňovat jejich podobu.

Zásadní vliv na další vývoj češtiny měla latina, která byla ve středověku jazykem vzdělanců, církve a státní správy. Čeština z latiny přejala nejen mnoho slov, ale i některé gramatické struktury a principy slovotvorby. Vedle latiny začala češtinu v pozdějších staletích ovlivňovat také němčina, zejména v období vrcholného středověku, kdy české země spadaly pod nadvládu Svaté říše římské.

Německé osídlení v českých městech a časté kontakty s německým prostředím vedly k pronikání německých slov do české slovní zásoby, a to zejména v oblasti řemesel, obchodu a městského života.

Navzdory cizím vlivům si však čeština dokázala uchovat svůj slovanský základ a dále se vyvíjet jako svébytný jazyk. Důležitým mezníkem v historii češtiny bylo 14. století, kdy se za vlády Karla IV. začala prosazovat jako jazyk literární a úřední. Z této doby pocházejí první rozsáhlejší české texty, například rytířské eposy, kroniky či duchovní písně. Tyto památky dokládají, že čeština byla již ve středověku bohatým a vytříbeným jazykem schopným vyjádřit i složité myšlenky a abstraktní pojmy.

Tohle slovo pravděpodobně používáte poměrně často

Ačkoliv se český jazyk formoval po staletí, jeho první písemné záznamy se datují do 9. století. Právě v tomto období se v historických pramenech objevuje vůbec první zaznamenané české slovo.

Tímto slovem je „boh“ (bůh), které bylo nalezeno v tzv. Královédvorském rukopise. Tento vzácný dokument, pocházející z 9. století, obsahuje různé básně a texty psané staroslověnským písmem, známým také jako hlaholice. Královédvorský rukopis je považován za jeden z nejstarších dochovaných písemných pramenů v českém jazyce. Jeho objev měl významný vliv na studium české lingvistiky a historie.

Slovo „boh“ se v Královédvorském rukopise vyskytuje v kontextu náboženských textů a básní. Jeho přítomnost v tak raném písemném záznamu svědčí o důležitosti náboženství a víry v tehdejší společnosti. Stejně jako v mnoha jiných jazycích, i v češtině mělo slovo označující boha zásadní význam a často se objevovalo v psaných i mluvených projevech.

Co se týče etymologie slova „boh“, jeho původ lze vysledovat k praslovanskému slovu „bogъ“, které má indoevropské kořeny. Slovo „boh“ se postupně vyvinulo do současné podoby „bůh“ a stalo se nedílnou součástí českého jazyka. V dnešní češtině se slovo „bůh“ používá nejen v náboženském kontextu, ale také v různých ustálených spojeních a frázích, Například „chvála bohu“ nebo „bůh ví“.