Podle průzkumu: Tohoto v životě nejvíce litují lidé starší 80 let

Je zcela běžné, že v průběhu života nám připadají důležité různé věci. To, co se v mládí jevilo jako nepřekonatelný problém, s přibývajícím věkem ztrácí na významu. Naopak nás mnohdy trápí témata, kterými jsme se v dětství nebo rané dospělosti vůbec nezabývali. Víte, čeho nejvíc litují lidé ve vyšším věku? Průzkumy odhalily pravdu. 

Pro samou práci a starost o rodinu lidé často celé roky nemají čas se zastavit a pořádně přemýšlet. Proto mají mnohdy prostor pro důkladný sebezpyt teprve v důchodovém věku. Tehdy je ale na řadu zásadních životních změn již zkrátka příliš pozdě. 

O tom, čeho nejvíce litují senioři, kterým už příliš času nezbývá, mluví často ti, kdo vykonávají nějakou pomáhající profesi, zejména zdravotníci. Odpovědi někteří z nich zaznamenávají a publikují. Mají posloužit jako určité memento, nad kterým bychom se všichni měli alespoň čas od času pozastavit. 

Starší lidé mají až příliš času k přemýšlení o životě

„Byla jsem opakovaně svědkem bolestivých pocitů a úzkosti umírajících lidí, kteří litovali toho, co v životě zameškali. Nikomu bych to nepřála,“ uvedla například australská zdravotní sestra Bronnie Ware, která pracovala v paliativní péči. 

Jednou z nejčastějších věcí, které staří lidé litují, je to, že se příliš starali o to, co si o nich druzí pomyslí. Neustále tak pouze plnili sny ostatních, a teprve ve stáří zjistili, že na ty vlastní tak trochu zapomněli. Bohužel už jim často zdravotní stav nedovoluje, aby se o to mohli pokusit. Toto vědomí je bezesporu velmi smutné. 

Další věcí, kterou si senioři vyčítají, je přístup k financím. Někteří se na sebe zlobí, že příliš času věnovali práci, jiní si zase zoufají, že pro neustálé šetření si vlastně život nemohli doopravdy užít. 

„Furt jsem šetřila a nikdy si nic nedopřála. Neustále ve stresu, zanedbaná, nespokojená a těch pár tisíc, co mi nakonec zbylo, si do hrobu stejně nevezmu,“ uvedla například jedna starší dáma. 

Lidé vzpomínají na nenaplněné lásky

Zmínit rozhodně musíme také nenaplněné tajné lásky. Kdo najde tu svou osudovou, může mluvit o štěstí. Ne vždy je ale vše růžové, a tak mnoho lásek končí pouze ve světě naší fantazie. 

To ostatně potvrdila také jedna z klientek domu pro seniory. „Nikdy jsem mu neřekla, jak moc pro mě znamenal. Jeho přítomnost mě vždy zahřála na duši. Tolik jsem ho milovala a on se to nikdy nedozvěděl,“ litovala stařenka. 

Mnoho seniorů si také vyčítá, že nevěnovali více pozornosti udržování svých přátelství. Zvláště ženy, které pečují o malé děti, k tomu mají často sklony. Ne vždy ale po mateřské dokáží přetrhané vazby znovu obnovit. 

Když se poté stane, že rodina z nějakého důvodu nefunguje, mohou v důchodu zjistit, že zůstali sami. Na staré známé často již nemají kontakt, nemluvě o tom, že už vůbec nemusí být mezi živými. 

„Byly jsme nejlepší přítelkyně. Já se pak zamilovala, na ní se naštvala a utnula vše. Po více jak čtyřiceti letech se mi opět ozvala a bylo to skvělé a je do teď. Nejvíc lituji těch let bez ní,“ zpytovala svědomí jedna z dotázaných žen.

Senioři litují například neuskutečněných rozvodů

Najdou se také lidé, kteří si dnes nadávají, že se v mládí nechopili životní příležitosti, která se jim doslova nabízela přímo před nosem. 

„Měla jsem tenkrát kývnout na nabídku kamarádů odjet na rok do Ameriky. Měla jsem na to čas, mohla jsem si to dovolit. Jenže jsem se bála, že neumím dost dobře jazyk a že nezvládnu dlouhý let. Kamarádka se tam vdala, kamarád si tam našel skvělou práci a moje sestra si tam našla nejlepší kamarádku, se kterou dlouhá léta bydlela přímo v New Yorku. Stačilo málo, ale já se o to dobrovolně kvůli zbytečným a nepodloženým obavám připravila,“ popsala další seniorka. 

Najdou se ale i tací, kdo naopak litují méně pozitivních věcí. Například že se zavčasu nerozvedli s mizerným protějškem, neopustili zaměstnání, které jim nevyhovovalo, nebo docela obyčejně neposlali do horoucích pekel někoho, kdo si to opravdu zasloužil.