Itálie se rozhodla narovnat šikmou věž v Pise

Šikmá věž v Pise, známá po celém světě díky svému výraznému náklonu, fascinuje lidi už po staletí. Tento architektonický unikát přitahuje turisty z celého světa, kteří se ptají: Jak je možné, že ještě nespadla? Pojďme se podívat na historii, konstrukci a snahy o stabilizaci, které udržely tuto jedinečnou stavbu naživu až dodnes.

Výstavba šikmé věže začala v roce 1173 jako součást katedrálního komplexu v Pise. Původním záměrem bylo postavit zvonici (campanilu), která by sloužila jako součást náboženského centra města. Věž měla být vysoká zhruba 56 metrů a skládala se z osmi pater. Postavena byla v několika etapách mezi lety 1174 až 1370, stavbu však od počátku provázely problémy.

Už během výstavby druhého patra, zhruba v roce 1178, si stavitelé všimli, že věž se začíná naklánět. Důvodem bylo měkké a nestabilní podloží, které se skládalo z jílovitých vrstev, písku a mušlí. Stavitelé se pokusili problém vyřešit tím, že na jedné straně zdi přidali více materiálu, což však mělo jen částečný a dočasný efekt. Z důvodu politických konfliktů v Pise byla stavba následně na téměř sto let přerušena. Tato přestávka paradoxně věži pomohla – půda měla čas se částečně usadit, což dočasně stabilizovalo náklon.

Architektonická konstrukce a její vliv na náklon

Po obnovení stavby v roce 1272 se architekti snažili náklon korigovat tím, že budovali následující patra s mírným sklonem v opačném směru. Výsledkem je, že věž má mírně zakřivený tvar připomínající banán. Stavba byla dokončena v roce 1372, přičemž věž měla sklon přibližně 1,4 stupně. V následujících staletích se však sklon neustále zvětšoval, až dosáhl kritické hodnoty přes 5 stupňů (více než 4,5 metru) koncem 20. století. 

Existuje několik faktorů, které přispěly k tomu, že šikmá věž v Pise stále stojí. Paradoxně právě měkké a jílovité podloží, které způsobilo náklon věže, hraje roli v její stabilitě. Tento typ půdy má určitou schopnost deformace a přizpůsobení se zátěži, což znamená, že věž se pomalu naklání, aniž by došlo k náhlému kolapsu. Náklon se zvětšoval velmi pomalu a umožnil stavebním odborníkům čas zasáhnout. Věž se v průběhu staletí nakláněla rychlostí několika milimetrů za rok, což znamená, že nebyl důvod k okamžité panice.

Během stavby byla stavba opakovaně upravována, aby se sklon alespoň částečně zmírnil. Klenutá konstrukce ve spodní části věže byla rovněž navržena tak, aby zvýšila stabilitu. V průběhu let proběhla řada stabilizačních opatření, která byla zaměřena na posílení základů a snížení náklonu věže. Nejvýznamnějšími byly zásahy na konci 20. století, kdy byla věž uzavřena pro veřejnost a podstoupila rozsáhlou rekonstrukci.

Stabilizační práce v moderní době

Na konci 20. století se věž nacházela v kritickém stavu. V roce 1990 byla veřejnosti poprvé za dobu své existence uzavřena a probíhala zde rozsáhlá rekonstrukce. Bylo zřejmé, že pokud nebudou přijata zásadní opatření, věž by mohla v budoucích letech spadnout. Náročná rekonstrukce trvala 11 let a italskou státní pokladnu vyšla na více než 28 milionů eur.

Tým inženýrů z řad odborníků na geotechniku provedl několik klíčových opatření. Rozhodli se odstranit malé množství půdy na severní straně věže, což vedlo k jejímu částečnému narovnání. Tento proces byl prováděn velmi pomalu a pečlivě, aby se předešlo náhlým změnám, které by mohly vést ke kolapsu. Věž byla zajištěna ocelovými lany a na její severní stranu byla umístěna závaží, aby se stabilizoval její náklon. Během stabilizačních prací byly zároveň posíleny základy věže, aby lépe odolávaly tlakům, které na ně působí.

Po těchto zásazích byl náklon snížen na přibližně 40 centrimetrů. V roce 2001 byla věž znovu otevřena pro veřejnost a podle odborníků by měla být stabilní nejméně po dobu dalších 200 až 300 let.

Jaká je současná situace?

Díky stabilizačním opatřením je nyní šikmá věž v Pise relativně bezpečná. Náklon stále existuje, což jí dodává její unikátní charakter a přitahuje turisty. Odborníci na geotechniku však stav věže nadále pečlivě monitorují, aby se předešlo jakýmkoli nežádoucím změnám.

Dalším faktorem, který věži prospívá, je také omezování počtu návštěvníků. Každý den může na věž vstoupit jen omezený počet lidí, což pomáhá snížit tlak na její konstrukci.

I když je šikmá věž v Pise nyní stabilizovaná, odborníci se shodují, že, bude nutné provádět další opatření, aby se její náklon dále neprohluboval. Mezi diskutovanými možnostmi je například další zpevnění základů nebo opakování techniky odstraňování půdy, pokud by se náklon opět zvětšil.

Přesto se zdá, že díky moderním technologiím a inženýrským schopnostem je budoucnost této slavné památky zajištěna. Ačkoli věž neustále připomíná svým náklonem stavební chyby minulosti, je zároveň důkazem lidské snahy o udržení historických památek pro budoucí generace. Klenot italské architektury stojí na náměstí Piazza dei Miracoli v Pise, kde se naklánějí všechny budovy, žádná však tolik jako proslulá památka.

Šikmá věž v Pise zůstává jedním z nejznámějších symbolů Itálie a fascinujícím příkladem stavební odolnosti. I přes svůj výrazný náklon nespadla díky kombinaci vhodného podloží, konstrukčních úprav a pečlivých stabilizačních zásahů. Historie věže nám ukazuje, že někdy i chyby mohou vést k tomu, že vznikne něco jedinečného a nezapomenutelného.

Tento architektonický zázrak, který navzdory všem předpokladům stále stojí, bude i nadále přitahovat zvědavé turisty a fascinovat odborníky na architekturu a inženýrství. Šikmá věž v Pise se stala živoucím důkazem toho, jak lze kombinací historie a moderních technologií zachránit a uchovat kulturní dědictví pro budoucí generace. Věž v Pise, která patří mezi památky na seznamu světového dědictví UNESCO, však není nejšikmější věž světa – už v roce 2010 ji překonal luxusní mrakodrap Capital Gate v Abú Dhabí. V současné době stojí nejšikmější věž světa v německém Suurhusenu. Vychýlené budovy se přitom nacházejí i v Česku – třeba zvonice kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem.