24. 2. 2024 10:14

Vědci vynalezli super účinný článek, dokáže využít více energie ze slunečního světla než kdykoli předtím

Vědci z univerzity v německém Paderbornu vyvinuli nový design solárních článků, který dokáže využít více energie ze slunečního světla než kdykoli předtím. Klíčem inovace je tenká vrstva organického materiálu zvaného tetracen, která zvyšuje účinnost křemíkových solárních článků. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v prestižním časopise Physical Review Letters.

Výzkum podložený složitými počítačovými simulacemi ukázal, že použití tetracen-křemíku podstatně zlepšuje přenos energie, což otevírá cestu k novému designu solárního článku s radikálně lepší výkonností.

Výrazně efektivnější díky vrstvě tetracenu

Tento průlom byl dosažen aplikací tenké vrstvy tetracenu na křemíkové solární články, což umožňuje absorbovat krátkovlnné světlo a přeměnit jej na vysokoenergetické excitace, neboli excitony. Tyto excitony se následně rozpadají na dva nízkoenergetické excitace, které jsou efektivně přeměněny na elektřinu, čímž se zvyšuje celkový výnos použitelné energie.

Čtěte také

Některé České restaurace trestají nedojedená jídla poplatkem. Kdo nedojí, připlatí si

21. 5. 2026

Výsledky tohoto výzkumu jsou vědeckou obcí považovány za překvapivé. Nejen že ukazují cestu k návrhu nového typu solárního článku s výrazně zvýšenou účinností, ale také poskytují přesné indikace pro jeho konstrukci, takže realizace prvního článku by měla být v dohlednu.

Co je to tetracen?

Organický materiál tetracen, známý také jako naftacen, je polycyklický aromatický uhlovodík tvořený čtyřmi spojenými benzenovými jádry, patřící do skupiny acenů společně s anthracenem a pentacenem. Nachází se v uhelném dehtu a je možné ho získat například destilací nebo syntézou z anhydridu kyseliny ftalové.

Tetracen je využíván v elektronice jako organický polovodič v polovodičových tranzistorech a organických diodách, stejně jako v organické syntéze. Jeho deriváty, tetracykliny, jsou uznávanými antibiotiky blokujícími syntézu proteinů v bakteriálních ribozomech. Přestože jeho potenciální nebezpečí nebylo jednoznačně prokázáno, ukázaly se v některých studiích jeho mutagenní účinky.

Čtěte také