Učitelka ze školky přiznala: Tolik po 30 letech praxe beru peněz. Té částce neuvěříte
Paní Jana učí ve školce už přes třicet let, což je dost na to, aby prošla vším – od křiku nejmenších capartů po nekonečné papírování a plánování vzdělávacích programů. Ačkoli se na první pohled zdá, že práce učitelek mateřských škol je jen o hraní si s dětmi, realita je mnohem náročnější. A také mnohem méně placená.
Když jsme se zeptali paní Jany, stydlivě odpověděla: „Popravdě? Něco kolem 40 tisíc hrubého. A to mám ještě štěstí, že jsem ve městě,“ říká Jana. Její hlas je pevný, ale v očích se jí zračí únava. „Tohle číslo bych nemohla říct ani kamarádkám. Lidi si myslí, že když máte za sebou tolik let praxe, jste finančně zajištění. Ale my? My se při dnešních cenách nájmů, služeb, potravin a dalšího zboží spíše rozmýšlíme, jestli letos pojedeme na dovolenou, nebo jestli si pořídíme nové boty.“

30 let ve školce
A co si budeme povídat, práce učitelky ve školce není vždy úplně jednoduchá. Jana musí zvládnout nejen vzdělávací programy, ale také každodenní drobnosti, které rodiče často přehlíží. „Je to tak trochu multitasking na úrovni mistra světa. Představte si, že musíte jedno dítě utěšovat, protože se mu rozbilo oblíbené autíčko, druhému pomáhat na záchodě a třetího přemlouvat, aby alespoň ochutnalo oběd. To vše za neustálým dozorem na skupinu dalších dvaceti malých školkáčků,“ popisuje svůj pracovní den. K tomu si připočtěte plánování aktivit, přípravu materiálů, pravidelné konzultace s rodiči, školení a nekonečné vyplňování formulářů. „Když někdy večer padnu na gauč, nemám už sílu ani na televizi,“ dodává s úsměvem.
Platy ve školství: Neustálé sliby a zklamání
Debaty o platech ve školství jsou na denním pořádku. Každá nová vláda slibuje, že učitelé dostanou víc, že školství je prioritou. Ale jak to vypadá v praxi? „Vláda mluví o zvyšování platů, ale pak přijdou další a další reformy, které nás v podstatě obcházejí,“ říká Jana. Podle statistik mají učitelé v mateřských školách stále méně než kolegové na základních a středních školách. To je dáno i tím, že ne všechny školky jsou státní, a platy se tak mohou výrazně lišit. „Každé zvýšení platu je fajn, ale když si vezmete, kolik stojí energie, jídlo nebo benzín, v peněžence vám toho moc nezůstane,“ přiznává Jana.

Kdybych neměla manžela, nevím, co bych dělala
Ačkoliv většina učitelek svou práci miluje, otázka financí je pro ně stále palčivější. „Práce mě baví, děti jsou úžasné, ale kdybych neměla manžela, který má stabilní příjem, nevím, jak bych to zvládla. Nájem, energie, a co teprve nečekané výdaje?“ Jana není jediná, kdo přiznává, že bez podpory rodiny by bylo těžké tuto profesi vykonávat dlouhodobě. Podobně se vyjádřila i další učitelka, paní Marcela, která učí v soukromé školce v malé vesnici. „Tam je to ještě horší. Máme menší školku, méně dětí, což znamená i méně peněz. Někdy si říkám, že bych možná měla jít dělat něco jiného. Ale co? Po padesátce mě nikdo nevezme.“ Ač to tak na první pohled nevypadá, v soukromém sektoru nebo v církevních školkách bývají platy nižší než v tom státním.
Řešení v nedohlednu
Co s tím? Učitelé už léta volají po systémové změně. Zvýšení platů, snížení administrativy, větší podpora pro nové pedagogy. Ale zatím se zdá, že sliby zůstávají spiíše jen na papíře. „Někdy mám pocit, že jsme pro stát jen taková doplňková služba. Něco jako, že je hezké, že existujeme, ale nikdo nás pořádně nebere vážně,“ říká Jana hořce. A jak vidí budoucnost? „Doufám, že se něco změní. Pro mě už to asi nebude, ale pro mladé učitele by to byla šance. Jinak nás tady za pár let nebude mít kdo nahradit.“
Co můžeme udělat my ostatní?
Možná se ptáte, co s tím můžete dělat vy, pokud zrovna nejste ve vládě nebo nemáte možnost ovlivnit rozpočet školství. Odpověď je jednoduchá: začít si vážit práce těch, kteří se starají o naše děti. „Není to jen o penězích. Stačí, když rodiče ocení, co děláme, nebo když vidíme, že naše práce má smysl,“ říká Jana na závěr. Její slova jsou připomínkou, že za každým úsměvem malého školkáčka stojí často obrovská dávka úsilí, trpělivosti a lásky. A že by si možná zasloužila nejen vděk, ale i odpovídající finanční ohodnocení.