Poznáváte tyto tři předměty? Pak jste se určitě narodili před rokem 1988
Dnešní děti je už většinou neznají, ale kdysi byly hitem. Pokud poznáváte některou z následujících tří položek, pravděpodobně vám táhne na čtyřicítku a léta dospívání jste prožili v 80. letech. Klidně vám ale může být i míň; vždyť tyhle předměty se staly legendami, o kterých se dodnes vypráví!
Zatímco v západním světě byly osmdesátky érou kazetových magnetofonů, walkmanů a videoher, v socialistických podmínkách Československa jsme museli být skromnější. Mezi nejoblíbenější předměty dětí a mládeže tak patřily třeba plyšák, logický hlavolam nebo malý kus plastu, který byl cenným sběratelským artiklem.

Mončičák
Plyšové zvířátko se stalo hitem v Československu v půli 80. let. Nejprve bylo k dostání jen v prodejnách Tuzexu, později obsadilo i pulty běžných obchodů. Pro jeho dětský obličej s velkýma ušima a velkýma očima nešel určit jeho přesný zvířecí druh. Každé správné osmdesátkové dítko ho ale zná jako Mončičáka (z japonského Mončitči).
Hračka vznikla o něco dřív, než dorazila k nám. V roce 1974 ho vytvořil majitel japonské společnosti Sekiguchi Koichi Sekiguchi. Jednalo se o plyšáka s tmavě hnědou srstí o velikosti zhruba 20 centimetrů, který po zmáčknutí vydával zvuk. Na ústech měl drobnou dírku, do které se dal strčit jeho palec. Někdy v ruce držel i malou lahvičku.
Mončičák se z Japonska postupně začal šířit Evropou a způsobil obří boom. V Německu byl svého času dokonce ještě prodávanější než ve své domovině. Bylo jen otázkou času, než si zvířátko prodralo cestu i na televizní obrazovky. Hračka inspirovala japonské i americké producenty, kteří vytvořili stejnojmenné seriály. Zatím poslední seriálový počin inspirovaný Mončičákem natočili v roce 2017 Francouzi.
Mimochodem – československé děti neznaly originál z Japonska, ale napodobeninu ze sousedního Maďarska. Popularitu plyšáka to ale nijak neohrozilo.
Rubikova kostka
Pokud jste ji nesložili už v osmdesátkách, dost možná ji skládáte dodnes. Řeč je o Rubikově kostce, naprostém kultu mezi hlavolamy.
V roce 1975 si ji nechal patentovat maďarský sochař a architekt Ernő Rubik. Na přelomu 70. a 80. let se stala hitem a nejprodávanějším produktem na světě. Přitom se jednalo o vcelku jednoduchou konstrukci v podobě krychle složené z menších barevných krychliček, obvykle červených, zelených, modrých, žlutých a bílých. Úkolem hráče bylo kostičky různě přeskupovat a otáčet a docílit toho, aby každá strana krychle byla sjednocena v jedné barvě. V atypických variantách existují i hranoly, jehlany nebo mnohostěny.
Děti nad skládáním Rubikovy kostky dokázaly strávit celé hodiny a trénovaly si na ní svou logiku i trpělivost. Některým se ji složit nepodařilo nikdy. Existují ale i jedinci, pro které je to hračka a soutěží mezi sebou v takzvaném speedcubingu. Rekord v současnosti drží dvaadvacetiletý Američan Max Park – kostku složil za neuvěřitelných 3,13 sekundy!
Céčka
Zatímco u přecházejících předmětů se dalo odhadnout, že poblázní řadu dětí a mladistvých, následující je skutečnou senzací, která nemá ve světě obdoby.
V 80. letech pozornost dětí zaujaly drobné plastové výlisky, takzvaná céčka, které původně sloužily jako součást závěsů. Spustilo se doslova šílenství a děti je začaly ve velkém sbírat. Být majitelem céček bylo mezi mládeži známkou prestiže. Rodiče se předháněli v tom, aby svým ratolestem sehnali co největší množství.
Nebylo snad dítěte, který by „céčkové horečce“ nepodlehlo. Text písně jim dokonce věnoval tehdejší král diskoték Michal David v hitovce „Céčka, sbírá céčka“. Vsadíme se, že je někde máte schované dodnes!
