Tímto luxusním monstrem jezdili po revoluci mafiáni. Teď se prodává za pár korun a nikdo ho nechce

Kdysi byl symbolem moci a luxusu. Teď stojí za pár desítek tisíc na inzerátech a zájem o něj slábne. Řeč je o legendárním „mamutu“, Mercedes-Benz W140, který si po revoluci oblíbily známé tváře českého podsvětí včetně nechvalně proslulého Antonína Běly.

Mercedes-Benz W140, mezi lidmi přezdívaný „mamut“, se začal vyrábět v roce 1991 jako vlajková loď značky. Ve své době šlo o jeden z nejpokročilejších automobilů světa. Měl dvouvrstvá okna, automaticky výsuvné vodicí tyčky při couvání nebo sofistikovaný systém odpružení. Šlo o technologickou špičku, kterou si pořizovali prezidenti, vládní činitelé a jak se ukázalo, i představitelé porevoluční mafie.

Auto, které v Česku ztělesňovalo moc

Jedním z těch, kdo s W140 jezdil, byl i Antonín Běla. Jméno, které dodnes rezonuje v souvislosti s organizovaným zločinem 90. let. Podle výpovědí jeho syna měl Běla k luxusním věcem blízko, stejně jako k zastrašování a demonstraci moci. A právě obří černý Mercedes byl ideálním nástrojem. Nejenže budil respekt, ale dokázal také odolat i kulce, když měl majitel opancéřovanou verzi.

Skvěle postavené, ale pekelně náročné

W140 se v Česku těší zvláštnímu statusu. Část lidí ho obdivuje jako „poslední poctivý Mercedes“, jiní se mu obloukem vyhýbají. Důvod? Přestože je to auto s výjimečnou technikou a nadčasovým vzhledem, dnes už bývá synonymem drahých oprav a nedostupných dílů. Tohle luxusní monstrum váží téměř dvě tuny, má složité elektronické systémy a motory, které trpí stářím.

Na Bazoši nebo jiných inzertních portálech se objevují nabídky těchto aut běžně i pod 100 000 korun. Ale dlouho tam často zůstávají bez zájmu. „To auto je nádherné, ale bojím se, že se na něm člověk nedoplatí,“ píše jeden z diskutujících v českém Mercedes fóru. A není sám. Výměna tlumičů, brzd nebo jen základní údržba může vyjít na desítky tisíc. O elektronice ani nemluvě, modely W140 jsou známé svou poruchovostí v oblasti komfortních prvků.

Navíc se u starších kusů nevyhnete korozi, zejména u podvozku nebo kolem prahů. Opravit klimatizaci, která byla v době výroby naprosto revoluční, dnes může být kvůli nedostupnosti dílů prakticky nemožné. Přitom právě komfort a technologie byly hlavní devizou tohoto vozu.

Symbol doby, který zastaral

W140 je dnes autem pro znalce. Pro ty, kteří vědí, co si kupují, mají vlastní zázemí a chuť do toho dát čas i peníze. Pro běžného řidiče ale představuje spíš časovanou bombu. A právě proto zůstává i na inzertních serverech bez povšimnutí. V době svého vzniku to přitom byl vůz, který udával tón celému segmentu luxusních limuzín. Oproti předchozí generaci narostl do všech směrů a podle některých kritiků šlo až o přehnaný důraz na velikost a technickou komplexnost.

Zajímavostí je, že tehdejší šéf vývoje Mercedesu dostal během příprav W140 od vedení úkol: vytvořit nejlepší auto na světě, bez ohledu na cenu. A výsledek? Auto, které mělo 26 řídicích jednotek a jehož vývoj stál přes miliardu marek. To se samozřejmě odrazilo v koncové ceně. V roce 1991 šlo o jeden z nejdražších vozů na trhu, dnes stojí zlomek své původní hodnoty.

Zájem? Skoro žádný

A tak se z auta, které dřív budilo úctu, stalo něco, co většina lidí nechce ani zadarmo. Na Bazoši najdete verze s benzínovými osmiválci i dvanáctiválcem, často s dovětkem „vyměním za cokoliv“. Někteří majitelé uvádějí, že vůz má sice „krásný interiér a vše funguje“, ale už mezi řádky naznačují, že jsou rádi za jakýkoli projev zájmu.

Je tak trochu symbolem své doby, přehnané, nablýskané, ale i problematické. A zatímco v devadesátkách jím jezdil muž, který měl v Česku pod palcem část organizovaného zločinu, dnes se tohle auto potýká s nechtěnou osamělostí na okraji parkoviště.

Mercedes-Benz W140 byl ve své době technologickým vrcholem automobilového průmyslu a symbolem luxusu, který lákal nejen bohaté podnikatele, ale i postavy z temné strany společenského spektra. Dnes se stal legendou, ale zároveň strašákem pro každého, kdo nemá na účtu rezervu na nečekané opravy. Přestože na první pohled stále působí majestátně, zájem o něj je mizivý. A právě to vysvětluje titulek: Nejde o konkrétní vůz Antonína Běly, ale o typ auta, který dnes už nikdo nechce.