Ukrajinské zbraně jsou ve světě úspěšné. Proč si je ale nenechali?

Ukrajina je jednou z mála zemí na světě, která je schopna navrhnout a vyrobit téměř jakýkoli typ vojenského vybavení – od ručních zbraní, tanků a letadel až po lodě a kosmické rakety. Impozantní schopnosti ukrajinského průmyslu se však nepromítly do síly a vybavení ukrajinské armády.

Po ruském útoku na Ukrajinu se na internetu objevila řada videí dokumentujících úspěchy obránců. Propagandistické záběry zejména v prvních týdnech války často ukazovaly boje lehké pěchoty, která pomocí protitankových řízených střel úspěšně ničila ruské tanky.

Na některých záběrech je vidět něco neobvyklého. Rozhraní obsluhy odpalovacího zařízení zobrazené v arabštině. Je možné, že na začátku války dostala Ukrajina pomoc z Blízkého východu? Nic nemůže být vzdálenější pravdě . Šlo o zařízení vyrobené na Ukrajině a určené na vývoz.

Moderní protitankové střely jako Skif (exportní varianta systému Stugna-P), píše server Defence Blog. Ukrajina téměř do poslední chvíle posílala zahraničním zájemcům. V důsledku toho, když bylo třeba ruské tanky nějak zastavit byly obráncům poslány zbraně připravené na vývoz. Zařízení bylo často v pouštní kamufláži, s cizími operačními popisy nebo s arabským rozhraním pro naváděcí systém.

Prodej zbraní

V posledních dvou desetiletích byla Ukrajina jedním z předních světových vývozců zbraní. Současně je třeba poznamenat, že se velmi často jednalo o zbraně z druhé ruky. V praxi to znamenalo vyčištění skladů a odprodej uskladněného vojenského vybavení v průběhu mnoha let.

Rozsah tohoto jevu dobře ilustruje analýza ukrajinských údajů, kterou provedl server Defence24. V letech 1992-2012 Ukrajina vyrobila 285 tanků a 430 obrněných transportérů na vývoz.

Zároveň zahraničním zákazníkům odeslala 1162 tanků, 1221 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 529 dělostřeleckých systémů, 134 bojových letounů, 112 vrtulníků a velké množství protiletadlových kompletů a ručních zbraní.

V důsledku toho byla Ukrajina například největším světovým dodavatelem zbraní do afrických států na jih od Sahary. Současně poskytovala servisní služby pro velkou část postsovětské techniky (včetně letadel Antonov).

Odchov nepřítele

Když v roce 2014 s odtržením částí Luhanské a Doněcké oblasti byla ruská agrese proti Ukrajině v plném proudu, zbrojní sektory obou zemí úzce spolupracovaly.

Rusko zůstalo i po agresi odběratelem ukrajinských zbraní a jejich komponentů. Jednalo se o motory AI-222, které dodával závod Motor Sich pro ruské letouny Jak-130, jak uvádí server Airforce Technology.

Navíc ruský dovoz z Ukrajiny navzdory oficiálně vyhlášenému ukrajinskému embargu vzrostl v průběhu roku o 72 %. V praxi tedy došlo k bizarní situaci, kdy napadená země dodávala zbraně napadené zemi, čímž plnila dohody uzavřené dříve, dávno před ruskou agresí, se svými průmyslovými partnery.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že ukrajinská strana metodiku SIPRI zpochybnila. Ukrajinci poukázali na to, že Institut ve svých studiích nezohledňuje data prodeje, ale data registrace zakoupeného vybavení v armádních zásobách kupujícího, což by mohlo vést ke zkreslení v neprospěch Ukrajiny.

Reformy prezidenta Zelenského

Zatímco se moderní vojenská technika prodávala zahraničním zájemcům, ukrajinská armáda zažívala stále hlubší systémový kolaps. Situace se poněkud změnila v roce 2014, ale ke skutečným reformám a snaze o nápravu došlo až poté, co se prezidentem stal Volodymyr Zelenskyj.

Nový prezident vyměnil vedoucí klíčových ministerstev a institucí v oblasti obrany. Důsledně prováděná reforma armády měla velkolepý efekt v podobě rychlého vzestupu Ukrajiny v žebříčku globální palebné síly z 30. na 22. místo.

Bohužel na další reformy a především přezbrojení vlastní armády moderními zbraněmi ukrajinského zbrojního průmyslu nebyl dostatek času. Přesto bylo ještě v roce 2021 vyvezeno přibližně 2 000 protitankových systémů (odpalovacích zařízení a raket dohromady) do zemí, jako je Maroko, Katar a Turecko.

Byly však vyrobeny prototypy nebo malé série nových zbraní. Jaké vybavení by se mohlo dostat k ukrajinským vojákům ve větším počtu?

RK-360 Neptun – protilodní střela

Práce na této zbrani začaly po ruské anexi Krymu. Protilodní střela RK-360 Neptun má dolet přibližně 300 km a může být odpalována nejen ze země, ale také z lodí nebo z letadel. Zbraň byla veřejnosti předvedena na vojenské přehlídce v roce 2021 a v březnu 2022 začaly zkoušky prvního sériového odpalovacího zařízení, jak jsme už na Techsvětu psali.

Tank T-84M

Ukrajinská modernizace sovětského tanku T-80 zahrnuje nejen zdokonalení samotného tanku, ale především nezávislost na ruských komponentech, protože všechny klíčové součásti tanku se vyrábějí na Ukrajině. V době ruské agrese obdrželi ukrajinští obrněnci pravděpodobně jen tucet tanků tohoto typu.

Raketomet Vilcha-M

Ukrajinci mají také vlastní HIMARS. Systém Vilcha-M je hlubokou modernizací ruského systému Směrč. Nové střely ráže 300 mm mají dolet až 200 km a jsou naváděny pomocí GPS a inerciálního navigačního systému, jak uvádí server Army Technology.

Bohužel do vypuknutí války bylo vyrobeno jen velmi málo raket, takže místo vlastního raketového dělostřelectva jsou Ukrajinci nuceni používat americké odpalovací zařízení HIMARS nebo MLRS.

Samohybná houfnice 2S22 Bohdana

Jedním z největších problémů Ukrajiny je ruská dělostřelecká převaha. Ukrajinský průmysl však vyvinul zařízení, jehož schopnosti jsou srovnatelné s nejmodernějšími západními systémy ráže 155 mm. Samohybná houfnice 2S22 Bohdana byla do vypuknutí války vyvinuta pouze ve formě prototypu, píše web Military Factory.

Jediný exemplář této zbraně se však zapsal do válečné historie Ukrajiny. Právě tato experimentální houfnice zničila ruskou posádku na Ruskem okupovaném Hadím ostrově a donutila agresora opustit symbolické místo.

Zdroj: defence-blog.com, defence24.com, airforce-technology.com, army-technology.com, militaryfactory.com, Wikipedia, redakce