Půllitr s pivem na hlavni tanku Leopard 2. Němci ukazují, jak funguje stabilizátor kanonu
Ve videu, v němž Němci demonstrovali schopnosti tanku Leopard 2, umístili na jeho hlaveň kelímek s pivem. Tímto způsobem demonstrovali fungování jednoho z nejdůležitějších systémů moderních tanků, stabilizátoru kanonu, jak píše server Technology. Vysvětlíme vám, jak to funguje.
Jednou z klíčových vlastností moderních tanků je schopnost efektivně střílet za pohybu. To představuje pro konstruktéry zbraní řadu výzev, zejména proto, že se tanky pohybují nejen po hladkých cestách, ale také po velmi obtížném terénu.
Přesto jsou tanky jako M1A2 Abrams, Leopard 2, Challenger 2, T-90, stejně jako mnoho o něco starších konstrukcí, schopna vést palbu na cíl bez zastavení. To je možné díky použití stabilizátoru děla.
Stabilizace kanonu Leopard 2
Pro demonstraci přesnosti a účinnosti stabilizátoru natočila německá armáda v polovině 80. let působivé video, které je dnes k dispozici na oficiálním profilu německých ozbrojených sil na YouTube.
Je na něm zobrazena sklenice s pivem umístěná na hlavni tanku Leopard 2. Tank pohybuje věží, ale také projíždí obtížným terénem vysokou rychlostí. Přestože se celý stroj včetně věže a děla pohybuje nahoru a dolů, z hlavně neukápla ani kapka. Zbraň zůstala neustále namířena na jeden bod, což jí umožnilo kdykoli vystřelit, jak uvádí server Popular Mechanics.
Právě tato vlastnost je jedním z rozdílů, jimiž jsou generace tanků označovány. Stroje třetí generace mohou střílet kdykoli bez ohledu na pohyb nebo polohu cíle.
První stabilizátory děla
Po mnoho desetiletí musel tank zastavit, aby mohl vystřelit přesně a posádky byly vycvičeny k tomu, aby střílely s velmi krátkými, několikasekundovými zastávkami, po nichž tank pokračoval v jízdě.
Pokusy o zavedení řešení, které by bylo funkčním ekvivalentem stabilizátoru (ale fungovalo na jiném principu), učinili Britové během druhé světové války v tanku Matilda, ale stabilizátor v moderním slova smyslu použili až Američané v tanku Sherman.
Další experimenty byly s koncem války přerušeny a k myšlence stabilizace tankového kanonu se vrátili až Rusové u tanků T-54 a T-55.
Stabilizace směru a výšky
První stabilizátory však nebyly příliš přesné (fungovaly pomocí gyroskopů) a stabilizovaly zbraně pouze vertikálně. Současně byly prováděny zkoušky alternativního řešení, a to stabilizace mířidel a automatického děla, které střílelo, když během pohybu tanku a hlavně děla na zlomek sekundy zamířilo na bod určený mířidly.
Jako účinnější se však ukázala varianta se stabilizací celé zbraně, respektive směru, kterým míří věž tanku, a úhlu elevace kanonu. Standardem se staly mechanické, hydraulické a nakonec elektrické mechanismy. Díky němu je moderní základní tank schopen střílet za pohybu, na pohyblivý cíl, na vzdálenost 2-2,5 km s přesností srovnatelnou se stání na místě.
Zdroj: redakce, technology.org, popularmechanics.com, Wikipedia
