Podivné signály na Venuši mohou pocházet z vybuchující sopky

Již dlouho je známo, že Venuše je pokryta několika neobyčejnými sopkami. Ze Země však není možné zjistit, zda ještě dnes chrlí lávu, protože hustá a mlhavá atmosféra Venuše zastírá vše, co se může dít na povrchu. Nyní na základě archivních pozorování ze starých orbitálních misí a výsledků experimentálních prací provedených na Zemi tým vědců předkládá důkazy, že 1,5 kilometru vysoká a 125 kilometrů široká sopka Idunn Mons byla v posledních několika tisících letech aktivní a pravděpodobně vybuchuje i dnes. Na potvrzení své domněnky nebudou muset dlouho čekat: během příštího desetiletí se na Venuši vydá malá letka misí schopných detekovat sopečnou činnost na povrchu, píše The Verge.

Nová studie doplňuje rostoucí počet důkazů o tom, že Venuše může být vulkanicky aktivní, což by v případě, že je to pravda, pomohlo vysvětlit, jak sopky ovlivňují vývoj a obyvatelnost planet ve vesmíru. Výzkum, který se zaměřuje na podivné signály přicházející z venušské sopky Idunn Mons, podněcuje nadšení z budoucích misí k nejbližšímu sousedovi Země, které tuto otázku jednou provždy vyřeší.

Justin Filiberto, vedoucí oddělení Astromaterials Research and Exploration Science (ARES) Research Office v Johnsonově vesmírném středisku NASA a spoluautor studie publikované minulý měsíc v časopise The Planetary Science Journal, říká, že v tuto chvíli si nemyslí, že „by někoho překvapilo, že až se dostaneme na Venuši, najdeme důkazy o sopečné činnosti“.

Přesto by potvrzení tohoto podezření mělo závažné důsledky. Stejně jako Země měla i Venuše kdysi oceán vody, ale dnes je to vyprahlá pustina s hustou, kyselou atmosférou a povrchem horkým tak, že by se na něm dalo roztavit olovo. Hlavním vysvětlením pekelné proměny Venuše jsou epické sopečné erupce, které odstartovaly nevratné změny klimatu. Studium venušiných sopek zblízka nám tedy pomůže lépe pochopit, proč Země (zatím) neprošla podobnou eruptivní apokalypsou. A přestože mrtvé sopky by nám mohly poskytnout určitá vodítka, sopky se mnohem lépe chápou, pokud je můžeme pozorovat v akci.

• 

Přestože neexistují přímé důkazy o aktivním vulkanismu na Venuši, existuje několik nepřímých vodítek. Vysoká koncentrace oxidu siřičitého, běžného sopečného plynu, v atmosféře Venuše dává mnohem větší smysl, pokud jej sopky chrlí i dnes. Na povrchu Venuše se nacházejí tektonické riftové zóny – horká místa sopečné činnosti na Zemi – a také vulkanické útvary podobné kotlům, jejichž tvar někdy naznačuje, že jsou přeměňovány podpovrchovým teplem. Přímočařeji řečeno, bylo by bizarní, kdyby byla Venuše kvůli své velikosti vulkanicky mrtvá. „Venuše je v podstatě stejně velká jako Země. Země není vulkanicky mrtvá, tak proč bychom očekávali, že Venuše bude?“ říká Lauren Jozwiak, planetární vulkanoložka z Johns Hopkins University Applied Physical Laboratory.

Nová studie přináší řadu důkazů, že magmatické srdce Idunn Mons bije dodnes

Evropská sonda Venus Express, která kroužila kolem planety v letech 2006 až 2014, našla po celé planetě – včetně Idunn Mons – ložiska lávových proudů, která zářila v infračervené oblasti. Žíravá atmosféra Venuše rychle přežvýkává vulkanické minerály, čímž jejich infračervená záře slábne. Proto se předpokládalo, že tyto intenzivní tepelné emise představují lávy, které vybuchly ještě před 250 000 lety. Nedávné experimentální práce, při nichž byly sopečné minerály vypalovány v atmosférických podmínkách Venuše a degradovány rychleji, než se dříve předpokládalo, však naznačují, že tyto lávy mohly vybuchnout během posledních 1 000 let. A konkrétně u Idunn Mons jsou větry narušeny více, než by se dalo očekávat na základě topografie sopky. Autoři se domnívají, že k turbulencím nad sopkou může přispívat teplo z roztavených hornin.

ozwiak, který se na studii nepodílel, říká, že jde o „skutečně přesvědčivou případovou práci“. Jeho podezření však nakonec potvrdí až budoucí mise kosmických sond k Venuši, včetně misí NASA VERITAS a DAVINCI+ a evropské sondy EnVision, jejichž start je naplánován na konec tohoto desetiletí.

• 

Mise VERITAS (Venus Emissivity, Radio Science, InSAR, Topography, and Spectroscopy) je vybavena nejmodernějším radarovým systémem, který bude schopen jednoznačně identifikovat lávu. Provede několik průletů stejnými oblastmi, které zmapovala dřívější radarem vybavená orbitální sonda známá jako Magellan. Pokud se objeví lávový proud, který tam při návštěvě sondy Magellan na počátku 90. let minulého století nebyl, VERITAS ho najde. Neohrožená sonda NASA může dokonce objevit nové lávové proudy, které se objeví během jejího pobytu kolem planety. Díky infračervené kameře sondy VERITAS bude také snadné spatřit mladé lávové proudy, které stále vyzařují teplo.

Zdroj: The Verge